HubaHuba. Chce h. jist, musí ruce dělat. Hruš. 129. Je to zrovná u huby (blízko). Us. Rgl. — H. vzhledem k mluvení. Když hubu pustí, jede jí jako trakař, až člověk nestačí říkati amen. Litom. 74. — H. = obličej. Pekná po hube (bělohubá). Litom 46. Měl hubu jako z mechu. Hoš. Pol. II. 24.