Hora
Hora (zastar. hůra), hůrka, horečka, y, f. Der Berg. Pl. hory, hor, f.; ale v nom. a akkus. pl. také: hora, n.: přes hora. Mkl. Hory Čech, vz v S. N. II. str. 315. — Jednotlivé vyvý- šení povrchu nad rovinu slove, je-li nízké: návrší, pahorek, pahrb; pakli vyšší jest: hora. Nejspodnější část vrchu: pata, úpatí; nej- vyšší: vrchol; prostřední: strana, bok. Vrchol ostrý: zub, špička, jehlice; přiokrouhlý: homole, zvon, hlava; plochý: kupa, lysina. Klonění-se stran k patě vrchu slove: svah; strany příkrého vrchu jsou: stráně; jsou-li téměř kolmé: stěny. Vrch homolovitý, jenž ob čas kouř, horký popel n. kamení vyha- zuje, slove: sopka. Souvislé vrchy činí po- hoří neb hory. Pohoří táhlé, více dlouhé než široké: pásnité hory; pohoří tak široké jak dlouhé: skupené pohoří; krajina vysoká ho- rami prostoupená: hornatina. Průchod mezi horami: průsmyk; je-li těsný: soutěs (těsnina, soutka). Hlubina mezi dvěma vrchy n. ho- rami: údolí; je-li do kruhu rozšířené: kotel, rozsáhlejší: kotlina. Pt. — Části hory dle Tl.: temeno (starší: témě); nejhořejší třetina hory: úbočí. Nejvyšší bod temena: vrchol. Temeno: úzké, široké, ploché. Temeno úzké: štít (ostré), roh (je-li podobno rohu), zub (je-li podobno zubu), jehlice (je-li velmi úzké a, štíhlé). Temeno široké: homole, zvon (dle podoby). Temeno ploché: kupa, lysina (je-li zcela ploché). Úbočí je bud' kolmé neb příkré n. velmi šikmé. Je-li kolmé n. velmi příkré, sluje stěna; je-li prostředně příkré: stráň; je-li velmi šikmé, sluje: láz. Vz Výška. Hora je vrch vyšší než 600'; hora nižší než 2000': nízká hora; hora nižší než 8000': středohora; hora vyšší než 8000': velhora. TI. Hory: prahory, prvohory, dru- hohory, třetihory (a naplaveniny). Vz tato slova. Bř. Hora, vrch, chlum, brdo, mezi- hoří, mezihory. Šp. Hora viničná (vinice), V., lysá, Kosová (Amselberg), letná (v Praze). H. holemá (veliká, zvýší 10000' a nad to), hory rozhranné, skalnaté, skalné, ssedlé, pod- mořské, slehlé (něm. Massengebirge), vnitro- zemní n. vnitrozemské, měsícové (měsíce, luny, na měsíci), Nz., pásmatá (= dlouhá, ale ne široká), Vys., úrupná (příkrá). Rk. Hory různé, osamotělé, osamotnělé, nesou- vislé, isolirte Berge. Š. a Ž. Pásmo n. po- řadí hor; sklznutí, sesutí hory (Bergsturz); haluze (Gebirgsäste), skladba, hřbet, chrber, čeřen, hřeben, mapa, štít, hnízdo, soustava hor. Nz. Posouvání hory (Bergrutschung), rámě, větev, křídlo, odnož hory (Gebirgs- zweig). Š. a Ž. Hora (horstvo) zdvihá se. vyzdvihuje se, zvedá se, vystupuje, vyniká, vypíná se, vyvstává, povstává, vyčnívá, strmí, pne se, ční. čumí; na hřbetě sedí, stojí hora. Š. a Ž. S hory dolóv. Rkk. Zde ny viděti s hory. Rkk. Vedl je na hůru vysokou. Br. Na hůře se položiti. Flav. Město horami otočeno bylo. Br. Přes hory a doly jsme se brali. Har. Má pěknou horu (vinohrad). Ros. Slunce za horu zapadá (zachází, zašlo, jde, zajde). V. Když slunce z hory vycházeti počalo. Háj. Hora rodí a plod myš. (Parturiunt montes et nascitur ridiculus mus). Jg. Všecko jako s hory jde. Vz Snadnosť. Č. Hory v dolv vraziti a pět za sudu počítati. Vz Nesmysl. Č. Hory v doly sráží, pět za sudu počítá. Vz Násilný. Lb. Jakoby se mne hora spadla. (Po starosti. Vz Péče). Č. Jdi na zlou horu. Vz Kletba. Č. Ještě je to za horami. Vz Nejistota. Č. Nej- vyšší hory nejtěžší hromobití snášejí. Č. Píti, až se hory zelenají. Šm. Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Sp. Nescházejí se hory s horami, ale lidé s lidmi. Č. Neštěstí ne po horách než po lidech se tluče. Us., Jg. Tak hle neštěstí nechodí toliko po lidech, ale i po horách, po králích. Pam. Kut. Hora má velké uši. Mt. S. — Hora (pl., n., vz nahoře), hory = tah, pásmo hor, ein Gebirge, eine Berg- kette. Hory Karpacké od hory Karpaku na- zvané, jinak Tatry; hory Krkonošské (Krko- noše); hory ledové, sněžné. Jakoby do hor přišel n. do lesa (kdo bez rozmyslu, bez vý- běru knihy čte). Mus. Jinak v údolí, jinak v horách. Vz Zvyk. Jg., Lb., Pk. — Hora, pl., n., z pravidla hory, pl., f. = důl, doly, kde se kovy atd. dobývají, Bergwerk. Hory zlaté, stříbrné, železné, olověné, vápenné, kamenné, uhelné n. na uhlí kamenné, D., solní, 1575., solné. Hory, na Slov. báně (= doly, huti, tržiště atd. ). Dělání hor v užším smyslu = dolování, dobývání rud ze země. Skládá se z prací havířských a děl hornic- kých. A. Práce havířské: I. klizení či od- klizování (hmot měkkých). Při tom se a) ryje lopatou, rýčem, nebo b) kope: kopáčem, kratcí, nebo c) hrabe: hřeblem, hráběmi. Hmoty dobyté se pak na korýtku (necičkách) n. v koši odnášejí n. na kolečku (táčkách), na káře atd. odvážejí. — II. Práce na nosák. (Nosatec, špičák, čakan, šramovka, zaseká- vačka n. zatínačka, dvojnosák č. dvojšpičák, motyka). Nosákem se kopá (seká), podko- pává n. šramuje, zálom n. šrám činí, na ten se činí kolmo zásek n. zatínka, načež se vše klíny, mlaty č. puckami (velikými perlíky), železnými sochory strhuje, sráží, sbíjí. — III. Práce na perlík a želízko. Želízko = krátký železný klín, na jehož hřbet perlíkem (ručním kladivem) se tluče. Pracuje se jimi, kde se ani nosák ani prach nehodí. — IV. Pracho- střelná práce či práce střelným prachem. Do díry nebozezem dlátovým, do uhlí někdy hladovcem vyvrtané n. vydlabané, kratečkou vyčištěné a výtěrkou vysušené ponořuje se patrona s prachem a nabíjí se nabijákem nábojek (jemná hmota, obyčejně čistá sušená hlína ve formě krátkých válečkův, šulkův), aby díra byla plna. Potom se na zátravce k patroně se táhnoucí upevní zápalka a na jejím konci mužíček (knůtek), který se zapa- luje. Po odpálení (n. když rána hodila) sráží a odklizuje se. — B. Díla hornická. Ložím rud atd. říkáme: prameny n. žíly n. couky, sloje či flece, stoky či kabány, stokoviště, hnízda č. shluky, ledviny, sejpy č. naplave- niny bohaté a konečně ložiště povrchní (i ra- šeliště). Z těch se dobývají uhlí, rudy, síra, sůl atd. dolováním. Sem patří: I. Kutání (das Schürfen). Ložiska nerostová se hledají, což kutání slove. Díla za tou příčinou zavedená slují kutby (díla ohledávací) a prostora, kde se kutá, kutiště č. pole kutné. Kutby jsou nadzemné n. podzemné. Kutby nadzemné jsou rovy n. rýhy kutné, kterými se ložiska nerostová obnažují a stopují. Kutby pod- zemné: šachty, štoly, vrtání nebozezem zemním (jsou-li díry vrtané větší, slují šachtami vrta- nými). Vz Štola, Šachta, Průkop. Štoly, šachty a průkopy slovou též díla čacká č. nadějná, pokud se v nich nerosty hledají, jinak slují díly pomocnými, když slouží jen k větrání, k odvodňování atd. — II. Rozdělání = hornická podzemní díla za příčinou otevření dolův, zakládání stříd výstupmo n. sestupmo (chodeb), tratí, lionův. — III. Dobývání (der Abbau): a) na šíře = pod nebem šírým n. na dni ku př. hnědého uhlí u Mostu, rašeliny, břidlice, mramoru; b) podzemní či pravé do- lování: a) dobývání po ústupech k dolu, ß) dobývání po ústupech nahoru, y) dobývání po stěnách, d') dobývání po pilířích (nejvíce v uhelnách), e) dobývání příčné. Vz více v S. N. III. 892. Hory nad zemí. Pr. Hory vykopávati. Jel. Nadání na hory, léno na hory. Jg. Nadání na hory pohledati (něm. muthen). D. V Šumberku hory stříbrné bohatě šly. V. Hory v díle nejsoucí: pusté, spuštěné, neobložené. Vys. Úřad hor; hory šly dobře (vyplácely se), kvetly, padly a zase povstaly; hory spustiti (zůstaviti), vyzdvihnouti (zvele- biti), odkryti, dělati, spraviti, založiti, otevříti, sušiti, opustiti, těžiti; hor hledati; hor svě- domý. Vys. Hory vydřeviti (dřívím vybudo- vati), hory jalovým kamením zasaditi (vy- plniti, zasypati). S. N. Kommissí o horní věci determinována, poněvadž hory nad městem tehdáž pěkně šly. Břez. Při zlatých a stří- brných horách, které potomně nalezeny (auf- gefunden) a vyzdviženy býti mohou. Pr. Šorfo- vání a pavování (Bergbau). Pr. I. 90. Na- kládá jako na zlou horu (o daremném na někoho nákladu). Ros.. Č. Vz Marné po- čínání. Zlaté hory slibovati. Slibuje zlaté hory. Slibuje hory doly a když k skutku přijde, nepodáť vody. Č., Jg. Žváč slibuje hory doly a nepodá ti ani vody. Hory doly ně- komu připovídati. D. — Vz Horník, Doly, Havíř, Ruda. — H. = hromada, ein grosser Haufen, Berg. Dělá z toho horu (velikou věc). Ros. — H. = místo vyšší, der höhere Ort, Oben. H. n. hůra v stavení, hůrka, patro, loub, půda. Na hůru po řebříce lézti. Puch. — H. = vrchní strana něčeho, vrch: s hory, s hůry (shora; vz Hor), bergab, nach unten, von oben herab; na horu, vzhoru (vzhůru), do hory, v horu, pod horu, k hoře, k hůře, bergan, nach oben, aufwärts, hinauf, empor. Jg. S hůry až dolů. D. Loď s hůry jede = po proudu dolů. Har. Kámen se s hůry utrhl. Br. Na horu jíti, jeti, lézti, hleděti, V., táhnouti, Har., nésti, držeti. D. Na horu dolů běhati. V. Proč ho vedeš na horu ? Us. Na horu vy- stoupiti. Us. Souká se na horu. Us. Všecko jako s hory jde (kvapně dolů). Us. Hospodský s hory nalévá, aby se pěnilo. Us. Co k hůře, vše hůře (řekla babka se schodů letíc). Ros. S hory netřeba poháněti. Jg. Do ctí světských, jako vůz s hory. Jg. Do zlého jako s hory. Jg. — S hory = s nebe, od Boha, von oben, vom Himmel und Gott. Jg. Komu není dáno s hůry, v apatyce nekoupí. Jg. Co od lidí nepřijde, čekati s hůry třeba. L. — Horu míti, bráti, vzíti = převahu míti. Die Oberhand ha- ben. L. — H. = les, Wald. Šel do hory = do lesa. KB. Vjel do té hory se vším vojskem. Tur. kron. Pojedem do hor (i. e. pro dříví); Kovář v horách uhlí pálí; Bloudil horami. Brt. Us. na Mor. Ještě je v hoře (v lese). Us. Hora, v části Slovenska = les, nikdy: vrch. — Horou, horem, oberwärts. Pravda horou létať musí jako orel. Horou vždy chodí (nerád poddán). Jg. — Horu (na Plaště: nahoru, Prk. ) si dáti zahráti (v hospodě, když někdo něco zpívá a potom si to dá zahráti. Zpívává se ku př. Zahrajte mi na horu, ať se s chutí napiju: ne- zaplatí kapsa má, zaplatí to holka má; za- hrajte mi na horu, ať se s chutí napiju: neza- platí Pepíček, zaplatí to tatíček. ). — Na hoře, na vrchu, na výši, oben. V. Nahoře zůstati. D. Jakž nahoře stojí. Klat. — H. = ruda. Hory voziti — těžkou práci konati, něco těžce nésti. Kat. 11. — H. = hlava, mocný pán, panovník. Nech se kdo chce těch hor dotýká, já ne. Kom. — Hory Matky boží, Berg-, Frauen- stadtl; Krásná Hora v Čech. (Schönberg); Rudné Hory, Erzgebirge; Kutná Hora (pl. Hory Kutny; také pouze: Hora), Kuttenberg, mě. v Čech.; Hora Svatá, der hl. Berg, u Pří- brami; Hory Malé, Adamsstadtl u Budějovic Českých; Hory Velké, Rudolfsstadt v Budě- jovicku; Hory Kašperské, Us.; Hory Březové (Březí, lépe než: Hora Březová, neb říká se u Příbrami pouze pl. Hory), mě. u Příbrami. Prk. atd. — Hora (hóra), vz Hory