HřešitiHřešiti, 3. pl. -ší, hřeš, -še (íc), il, en, ení; hřešívati = hřích páchati, sündigen. — abs. Boj se Boha, styď se lidí, nehřeš více, pán Bůh vidí. Jg. Člověče hřeš, pekla ne- ujdeš. Mt. S. — proč. Jinakby ze zlosti a ne z neumělosti h. musil. V. H. z nevědo- mosti, Rk., z nerozmyslu. Kom. Chudý z nouze hřeší. Č. — na co: na milosť boží h. Br. Na Krista aby nehřešili. Br. Hrozně na něho hřeší (laje, kleje, flucht). Ros. — čím: rukou. Bl. Čím kdo hřeší, tím trestán buď (bývá). Rb. — čím proti komu. Velikým hříchem hřešil proti Bohu. Št. — s kým. — se někoho, na Slov., v podezření míti. Jg. — čím v čem kde.
Bohatec mnohými hříchy skrze jazyk hřešil jest za stolem v rozličných krmiech. Chč. 633., 445. — nad kým. Páni hřeší nad nimi. Chč. 445. — komu, klíti, láti, vaditi se, KB., na Mor. Co je ti? vy- bila ti tvá máti? lebo ti hřešila tvá maměnka milá? Mor. Pís.
