Čas
Čas, u, m. (dříve: čas, a), čásek, sku, čá- seček, čku, m. Časb., lit. czěsas, tempus. Schl. Die Zeit. Starý tvar genitivu pl. čas m. časů udržel se ve vyrčení: od těch čas, do těch čas. V již. Čechách: od těch (n. do těch) čás. Kts. — Č. = tah nastupujících po sobě chvil, bez ohledu na věci po sobě nastupující. Die Zeit. Jg. Č. denní, noční, ranní, jitřní,poledni, obědní,večerní, jarní, letní, podletní, podzimní, zimní, nynější, přítomný, budoucí, minulý, přešlý, přeběhlý, dávný, starý, nový, dlouhý, každý. Neobsáhlý časem = nekonečný, neobmezený. V. Ještě není po času (ještě je svět). — Č astronomický; chronologický. Počítání času na dni, na týdny, na měsíce, na léta (a roční počasí). Den má časy denní: ráno n. jitro, poledne, večer, půlnoc. Č. staré a nové. Č. hvězdný, slu- nečný. S. N. Často nočním časem do chrámu přicházel. Háj. Dobytek nočním časem za- víral. Háj. Vloudili se tam nočním časem. Háj. Předešlého času, v času předešlém, za oněch předešlých časův. Od dávního času. Času tohoto posledního. V. Za tohoto našeho času a věku. Jg. Toho času, za onoho času (tehdáž). V. V tom času. Br. Tohoto času = nyní. Jg. Před krátkým, před dlouhým časem. Jg. V malém, v brzkém čase. V jakém času? V. Jiným časem, jiný čas, jiného času, v ji- ném čase, v jiný čas (jindy). Do jiného času něco odložiti. Háj. Před časem (lépe: dříve času) sešedivěl. Jg. Po dlouhém času. V. Dlouhý č. potom. Když dlouhý č. prošel, proběh], mnoho času prošlo. Po projití dlou- hého času. V. Mezi časem (zatím). Každý čas, každého času, všech časů. Celý čas se směje (vždy). D. Celý čas se nečesám. Toms. Na čas, některý č. se zdržeti. Drahný č. n. drahně času někde býti. Jg. Na věčné časy (na vždy). V. čas od času = a) někdy, interdum, b) nyní a pak zase jindy. Č. to ukáže; č. ho poučí. Všecky věci č. mění. Č. růže přináší. Co rozum nedává, č. přináší. Všeho do času, pán Bůh na věky. Čas utíká, míjí, pomíjí, mizí, uchází, letí, uletuje, má křídla, přebíhá, ubíhá, běží, ubývá ho, plyne jako voda (jako proud). Jg. Č. ušel a nevrátí se. Č. všecko psuje, tráví, hubí, potírá. Jg. Čas děd, ale s kosou (ač pozdě, přece ničí). Jg. Č. všech věcí lékařem. Č. tráviti, mařiti, tratiti, krátiti (chvíli krátiti. Km.), mrhati; marně, neužitečně zmařiti; zbytečně, daremně, zahálčivě stráviti; zle vynaložiti. Jg. Mnoho času zmařiti a stráviti. V. Svými řečmi čas mrháte. Br. Čas dobře vynaložiti; užiti času. V. Č. na hru vynakládati. Kom. Č. v mysli- vosti tráviti. Kom. S časem se srovnávati (jím se říditi). Kom. Nemalé věci pominulými časy je potkaly. Žer. Sn. 129. Časem zimním potůček se rozvodňuje. Pref. 473. Přijel ča- sem vánočním do Prahy. Bart. 211. V Čase podlé nejvyšší možnosti skráceném. J. tr. Č. jest nejdražší věc; Všecko koupíš za pe- níze kromě času; Č. vše zhubí, na světě nic stálého. Lb. Č. raní, čas hojí. Pk. Čas platí, čas tratí. Mt. S., Č., také na Mor. Co rozum nedá, č. přináší. Ty věci by časem zhynuly. Žer. Záp. II., 160. Časem čtli, časem mlu- vili. Let. 381. Člověk časem se mění. č. Oasy některými rozličná se ukazovala světla. Háj. 79. Předešlými časy také trestán byl. Žer. Záp. 174. Ale přijde čas, že . . . Br. Byli někdy časové; byl někdy čas; bylo před časem, že. . . V. Může č. přijíti. Jg. Časem vše zapadá. Čas rychle uchází (ply- nou léta). Časem vše přijde. Č. nejlépe poradí. Ztracený čas nikdy se nevrátí. Čas vše na jevo vynáší. Č. Ušel nám dobře čas. Us. Běh, pořad, maření, ztráta času, J. tr., prodleni, znamení, rozdělení, rovnice, poměr, čásť času. Nz. Přednější časem, bližší právem. Č. — Čas v užším smyslu o částkách času ur- čitějších vůbec a zvláště když s ním pro- měny spojeny jsou neb obyčejně bývají aneb když toho času k nim potřebí je. a) O času denním. Kterého času (v kolik hodin)? Č. k obědu. D. Časy roku (Čtvrti). D. Čtyři časové roční. D. Pětiletý čas. Když by po devátém čase (po 9. hodině). 1395. Vz Mus. 1840. str. 295. — b) = okoličnosti. Die Zeitumstände, Zeiten, Zeit. Jg. Jak to čas míti chce. V. Čas toho netrpí. V. Času slou- žiti, hověti; času šetřiti; na čas pozor, zřeni míti; času se propůjčiti; podlé času život vésti. V. Č. nedopouští, toho nepřipouští, nepropůjčuje. V. Čas toho s sebou nenese. Č. tomu na odpor. Č. k tomu slouží. V. Jak č. bude. Zlí časové. D. Padl jsem na zlé časy, na zlé jazyky. Ráj. Jsou zlé, těžké časy (zlá živnosť). Na zlé časy si stýskati. Darmo čekáme lepších časův. Osudný čas. Plác. Zlaté časy (věk). Užije u něho do- brých časů. Má u něho zlé časy. Us. To byly zlaté časy (dobře se vedlo). Us. V ča- sích nešťastných, zlých, nebezpečných, od- porných, smutných, obtížných, zarmoucených a těžkých. V. V dobrý čas koupiti, prodati. Lidé času slouží. Na ten č. nemám peněz. Bs.. Přijdou, přijdou lepší časové, ale kdo se jich dočká? Jen poshov, i zlý čas mine svým časem. — Čas = duch času, panu- jící smýšlení, směr doby. Postupovati s časem, říditi se časem; čas toho žádá. S. N. Zůstávati za svým časem. — O času života a částkách jeho. Za času krále Poděbrada. Za mého času. Č. mladosti. On byl svého času muž statečný (když žil). Us. Časy Kristovy, Caesarovy, Karlovy. Časy dobré a zlé, pokojné a válečné. Us. Když pomním na dni času (života) svého. V. Čas dobrý, šťastný, opak: Zlý čas, zlá hodina. V boží čas = v dobrou hodinu. Jg. — Č. = počasí, povětrnosť. Die Witterung. Jg. Zlý, špatný čas, S. N., pěkný, pohodlný, slotný, bouřlivý. V. Máme deštivé časy. Ka- lendáře lidé dělají, Bůh časy. Prov. Je tam pěkný čas. Us. Časy se mění. D. Na čas se dáti, vyčasiti se, jasniti se. D. Nemá se posud na čas, neb se z lesů kouří, Sych. Nyní máme časy až milo. D. — c) Čas = termin. Termin, Zeit. Č. výpovědi. Šp. Čas uložiti. V. Čas na rozmyšlenou. D. Č. prota- hovati. V. Času uloženému projíti nedáti. Háj. Protáhnouti do jiného času. V. Kjinému času odkládati. V. Kdo čas právní promlčel, vždycky mlč. Pr. Projití, vypršení času. Vý- sada pominula projitím času. Užíváni do ji- stého času (dočasné). J. tr. Všetko na svete len do času, iba pán Boh na veky. Mt. S. — Č. — dozrálý čas, že již odtahu žád- ného místa není. Zeit, hohe (höchste) Zeit zu etwas. Jg. Již jest čas učiniti milosť jemu. Br. Jest veliký čas, abych šel. Us. V čas je vysvobodí. Br. Jest na času a na velikém času. Arch. I. 72. Teď jest nejvyšší čas (lépe: svrchovaný). Kos. - Čas vlastní něčemu, čas příhodný. Die, bestimmte, rechte, schickliche Zeit. Jg. Čas mluveni, čas mlčení. D. C. k hrání. Ros. Každá věc má svůj čas. Us. Č. obmýtný (Umtriebs-, Holzhau-, Rodezeit), šetřeni (ptákův, zvěři), připouštění (u čtvernožcův), honcování, ra- mlování, metání, pelicháni, línání atd. Šp. Podati něco v pravý čas. J. tr. Nemá času k čtení a k uvažování. Š. a Ž. (1.: nemá kdy čísti. Brt.). Přišel v čas. Bs. Vz Hod. Po čase přišel (příležitost' zmeškal). Č. Dle času, dle potřeby času; k času příhodný, přiměřený; prodej na čas. Nz. Č. se vyčkati musí. Č. Dočkej času, jako husa klasu. Č. Položíme se v čas, abychom zítra nezaspali. Ml. Č. je vstáti, jísti. Ros. Jest k tomu čas. Není toho čas; není k tomu času. V. Před časem něco dělati. (1.: dříve času. Brt). Před časem utržený. V. Časem svým usmysliti si. Za času sluší hrušky česati, višně trhati; svým časem jahody trhati. Prov. Před časem ho do země zprovodili. Vše svým časem dělati. V. Čas příležitý, vz Příležitosť (stran přísloví). Všemu čas. Každý čáp má svůj čas. Čas k dílu, čas k jídlu. Učiním to svým časem (i. e. až bude k tomu příhodná doba). Bůh časem svým pokutou na ně přispěje. V. Všeho do času; Čas všemu přijde. Vz Zločin. Lb. Časem vše přijde. Lb. V prodleném čase hněv jeho pominul. V. Prodlenějším časem i to se opatří (svým časem). Žer. Znáti čas, první hospodářské pravidlo; Čas pracím, i zá- bavám svou dobu. Pk. Všetko má svoj č.; Hlad sporiť v čas, máš v núdzi zas; Tak prejde čas, akoby dlaňou tlaskol. Mt. S. Bůh časem zarmucuje a časem obveseluje své volené. Bart. 287. To sám Bůh souditi bude časem svým. Bart. 23. Děkan časy svými kněžstvo obsýlal. Bart, 25. Vše časy svými. Kom. Did. 75. Zahradník jistým časem a pořádkem všecko dělá, Kom. Did. 72. Bůh jistými časy ráj svůj obnovuje. Kom. Did. XI. Určeným časem radu obnoviti. Let. 377. Pří- jemné by to nebylo, aby se to nynějším ča- sem stalo. Žer. Sn. 67. Obsýlal je časem ve- černím. Bart. 63. Nočním časem v lese čekali. Žer. Záp. 93. Nočním časem to tělo do řeky uvrhli. Har. I. 9. Letním časem pijí vlaská vína. Har. I. 68. Opatřil se za času. Tov. 73. Sluší to za času obmysliti. Troj. 475. V čas trestati. Br. Dobře v čas jiskru uha- siti. To mi svým časem nahrazeno bude. Nedošlý svého času. V. Č. příhodný, spů- sobný k něčemu; č. čistý. V. Kdo č. má a čeká, tomu č. uteče. Kdo čas tratí, tratí to, co časy dají. Jg. Kdo času chybil, všecko ztratil. L. Č. příhodný míti. Ben. Čas mu slouží. Ben. V pravý čas k obědu (praví, kdo o polednách navštíví). Us. Pravý čas zmeškati. Us. Ne v příhodný a náležitý čas. V. V nejlepší č. V. — d) Čas, potřebný k něčemu, prázdná chvíle, prázdeň, Zeit, Musse. Jg. Čas (chvíli, prázdnosť) míti = kdy míti. V. Dosti je k tomu času. V. Prázdný čas od prací. V. Nechte si na čas (na chvíli). D. Nemám času (kdy). Us. Tenkrát se uč, kdy čas máš. Je na to čas. L. Nechte mi k tomu času. Č. sobě k něčemu vzíti. Nevím, kde vezmu k tomu čas. Us. Po smrti času nebude. Us. K dobrému dosti času (říkají zoufalci). Má čas, má na čase, jest mu na čase (aby to dělal). Ros. Č. sobě ukrátiti; hrou č. krá- titi. V. — Čas = ženská čmýra. Č. ženský, měsíčný. Má svůj čas. Us. V 50. roku pře- stanou ženy mívati své časy. L. — Času, časův, za času = v protahu času, zur Zeit, während. Jg. Jak se zachovati i času vojny i času pokoje. L. Za času krále Václava. Za časův Václavových. Us. Svého času Karel IV. Svého času - náležitého. Jg. Kterého času (kdy)? Toho, každého času. Us. Za dávných časóv jeden ciesar bieše. Kat. 1. Za jeho času korec obilí vsetý 100 korců vydával. Har. I. 286. — Časem, druhdy, někdy, zu Zeiten, dann und wann, zuweilen, bisweilen; mit der Zeit. Jg. Ukazují sc časem, ale zase mizí. Kom. Časem vše přijde. Prov. Svým časem (někdy). Včera těmi časy. — Do času = na nějaký čas, do nějakého času, eine Zeit lang. Jg. Pokoj do času (příměří). Do toho času. Us. Vše do času. Rk. Od času do času. Us. — K času, zur Zeit. K tomu času je skrze posly povolal. Solf. Král sám k času přijel. L. — Na čas. Auf eine Zeit. Na čas pilný. L. Na ten čas ničeho nepo- třebuje (nyní, jetzt). Br. Na ten Čas ničeho ne- koupím. Ml. Zlý člověk na čas dobře čini. Na čas město drželi. Na ten čas, na tento čas = nyní. Jg. Na ten čas komorník císařský. Har.Na tento čas nemám příbytku. Háj. — Na času, na čase. Zur rechten Zeit, Jg. Jest na čase, abych tam šel. — O čase. Um die Zeit. Jg. O kterém čase? Zejtra o tom Čase. Us. — Od toho času. Von der Zeit an, seither, seitdem. Jg. Od toho času má druhou službu. Toms. Od času do času. L. — Po ten čas. Zur Frist, bis zu der Zeit. Jg. Po ten celý čas nebyl doma. Us. — Okolo času ranního. Um die Zeit. Jg. Us. — Po ně- kterém čase, po čase, po časích. Nach einer Zeit. Jg. Po některém čase zase přišel. Us. Po čase žalovati. L. — Před časem. Vor der Zeit. Jg. Buďme před časem moudří. L. Lépe před časem než po čase. L. Před dávným časem. V. Před časy. Rk. — Při čase. Při tom čase (tehdáž). V. — Přes čas (über die Zeit) byl doma, Us. — S časem, mit der Zeit. Jg. S časem jddu všecky věci. Ros. Všecko se s časem mění. Jg. — V čas. Zur gehö- rigen Zeit. Jg. V čas přišel, promluvil. Jg. V týž čas. V. Právě v čas. Rk. Zítra v ten čas. Rk. V čas se vrátil. L. Kdo nerad kam jde, přijde vždycky dost v čas. Us. Nevčas pozdě, nepříhodně, nepříležitě. Co v čas, to dobře. L. Budeš míti v čase odpověď ( = s časem). L. V krátkém čase = brzo. Br. — Za čas, nach einer Zeit. Jg. Za čas chodil ven. — Za času, zur Zeit. Jg. Za onoho času. V. Za mého času, za mých časův. Us. Za času přestati (časně, dokud je čas). Lom. Za toho času = tehdáž. V. — Za časem (mit der Zeit) všecko se mění. L. — Stran pří- sloví vz ještě: Dávno, Hlava, Hodina, Houba, Kahanec, Kohout, Kolébka, Konec, Matka, Měsíc, Nebe, Nikdy, Noha, Pán, Píseň, Pozdě, Rok, Rozum, Ruka, Svět, Švec, Teplo, Vánoce, Vejce, Vlk, Voda, Žeň. — Č. v mluvnici je jistá forma časo- slova (slovesa). Časy dělíme v absolutní a relativní. — Čas absolutní (tempus ab- solutum), když se výrok beze všeho vztahu na jiný výrok činí, když mluvící bez všeho vztahu na jiný děj časovou dobu určuje. Bůh stvořil nebe i zemi. Plavci běhají po lodích. — Čas vztažný, vztažitý, relativní (tempus relativum), když se výrok činí se vztahem na jiný výrok, k němuž je současný n. předchodný n. následný. Když Augustus panoval, narodil se Kristus Pán. Jakž byl rozkázal, tak učinili. Jal syna jeho, když měl kralovati místo něho. — Pozn. Poměr nástupnosti opisuje se ve vztažných časích slovesy: mám, chci, hodlám, strojím se, mám úmysl s infinitivem. Kz. — Nad to dělíme časy na hlavní a historické či dějepisné. Čas hlavní, kterého k označování věcí přítom- ných n. budoucích užíváme. Sem patří čas přítomný a budoucí. Času historického n. dějepisného k vypravování věci minu- lých užíváme. Sem náležejí všecky časy minulé. Padl Saul na zem, neb se ulekl slov Samuelových. — Čas určitý a aori- stický. Čas určitý, obmezený (tempus fini- tum) = čas přítomný, minulý a budoucí, protože se jimi platnosť výroku na jistou dobu váže a jí se obmezuje. Otec odebral se do Prahy; bratr půjde do školy, sestra plete punčochy. Čas aoristický, neomezený (tempus infinitum, aoristum). Toho ve větách všeobecných, které po všecky časy v plat- nosti jsou, užíváme. Z hroznův se víno tlačí. — Čas přítomně neskonalý n. přítomný (tempus praesens) klade se A) v rodě čin- ném: a) když řeč jest o tom, co se nyní koná n. v obyčeji je, co se v okamžení, v kterém mluvíme, takřka před očima našima právě děje, tedy dej v přítomnosti trvací. Hle oni jedí a pijí před ním. Br. Sedí tam můj milý řetězy sepnutý. Us. Nesu tobě sy- náčka tvého. Us. Já s ni bydlím v jednom domě. Br. Já Bohu na každý den beránka obětuji. Pass. (Zk., Mkl. S. 770.). — b) Když řeč je o tom, co po všecky časy v platnosti jest (co se vůbec pravidelně přihazuje n. koná, byť v okamžení, v kterém mluvíme, děj ta- kový před očima našima se nevyvíjel; co v jistých případech vždycky se stávalo a tu- díž jak v okamžení, v kterém mluvíme, tak i v budoucnosti opět státi se muže. Tn.) Láska z lásky se rodí. Prov. Rozum s lety roste. Prov. — c) Když řeč jest ne tak o ději jako o přítomné snažnosti děj v skutek uvésti. Lid usazuje se proti mně. Br. Čemu mi svou sukni dáváš? Pass. — d) Místo minule neskonalého času v živém vypisování a vypravováni věcí minulých hlavně po: an, ana, ano. V tom oni bijí, se- kají, porážejí, šlapají, jímají, nad čímž mi div lítostí srdce nepuklo. Kom. Nalezl je, ani spí. — e) Místo času budoucího, když se jakási věc s jistotou vyjadřuje. (Jen vý- minečně sem tam, když budoucí děje obje- vení za tak jisté pokládáme, jakoby již pří- tomný byl, a to jen tenkráte, když bychom času budoucího užívajíce užili tvaru vyví- jejícího. Tn.) A tak budeš-li činiti, blažen jsi. Kom. Vz Čas minule neskonalý, 5. - B) V rodě trpném. V rodě trpném opisuje se příčestím trpným časoslov neskonalých a časoslovy býti, bývati, a) když je řeč o tom, co se nyní koná n. v obyčeji jest. Tobědar dáván bývá. Br. Býváte biti. Br. Jstebiti. — b) Když výroky neobmezené platnostikonáme. Bohatý ctěn bývá pro zboží své. Br.Lidé bývají marnostmi novými zklamáni.Troj. Tichým zjevena bývají tajemství. Br.Od nízkých oslavován bývá, Br. Cf. Prud-kými větry hnány bývajíce. Br. — Vz Zk.Skl. 605.; Ml. II. 116.; Tn. str. 209; Mkl.S. 840. - Čas přítomný časoslov opětova-cích. Vz Časoslovo opětovací. — Čas pří-tomný časoslov končících, vz čas budoucía Časoslovo končící. — Tvoří pak se pří-tomný čas rodu činného takto. ČasoslovaI. třídy kmene zavřeného (souhláskou ukonče-ného) a II. třídy připínají ku kmenu přítomnéhočasu (vz Kmen) osobni příponu u: vez-u,kopn-u; slovesa I. třídy kmene otevřeného (sa-mohláskou ukončeného) a VI. třídy vsouvajímezi kmen přítomného času a osobní pří-ponu i (u) hlásku j : kry-j-i, milu-j-i; časo-slova III., IV. a V. třídy vsouvají mezi kmenpřítomného času a sponu hlásku j, která ses obkličujícími ji samohláskami u časoslovIII. a IV. třídy v í, u sloves V. třídy v ástahuje: nosi-j-a-m = nosím, hleda-j-a-m =hledám. Dle Kz. Vz také: Praesens, Třída;Nésti, Píti (pnu), Bíti, Vinouti, Činiti, Hořeti,Uměti, Volati, Mazati, Bráti, Hřáti, Milovati;Časoslovo. — Čas minule neskonalý (v lat.imperfectum) tvoří se spojením činného pří-čestí minulého času sloves trvacích, opětova-cích a opakovacích s přítomným časem pomoc-ného slovesa ,jsem' (kde náslovné j až do14. stol. se sesouvalo: sem, si etc. Vz Býti):nesl, a, o jsem (jsi, jest), nesli jsme (jste,jsou); jest a jsou se obyčejně vynechávají;již v Rkk. čteme: bozi dařili. (Kt.) Alev již. Čechách podržuje se „jest a jsou",mluví-li se s jakýmsi důrazem n. udivením.Kams pak sou šli? Ten je se vám odsloužil.Avšak v 1. osobě „sem" se vypouští jakov obec. mluvě: Já myslil; já byl doma, Anoi: My tam byli, my vdycky říkali. Kts. — Klade pak se A) v rodě činném: 1. U vypisování a líčení věcí, které se v jisté době minulosti aneb současně s jiným dějem minidým konaly. Jedni chodili, jiní běhali. Kom. To když uslyšeli, všichni se radovali. Krasšie lúky nevídala, jakž je živa. Kat. 718. Po zmrzlém blátě chodil. Pass. Aj dnes obě- tovali oběť svou za hřích. Br. (Vz Mkl. S. 802.) — 2. U vypisování mravův a obyčejův minulosti. I chodívali rodičové jeho každého roku do Jerusaléma. Br. — 3. Když se ne tak dej minulý jako snažnosť děj k skutku přivésti vyslovuje. Saul s lidem svým obkli- čoval Davida (ale neobklíčil). Br. Kupoval (ale nekoupil). Chytal (ale nechytil). Vn. — 4. Místo předminulého času, když se děj, kterýž před jiným dějem minulým jde, naprosto bez všeho vztahu vyslovuje. A někteří uvěřili tomu, což Pavel vypravoval. Br. Ačkoliv mnohá znamení před nimi Činil, avšak jsou neuvěřili v něho. Br. — 5. Při dokládání se slov cizích, uvádějíce mínění a výroky dře- vnějších spisovatelův obsažené ve spisech jejich před rukama jsoucích, klade se čas přítomný n. minulý. Podobně volá (volal) David. Kon. Komenský praví, že . . . (Kos.) — B) V rodě trpném: 1. pomocí jsem a příčestí. a) U vypravování dějův mi- nulých, když se k jich běhu a trvání hledí. Čtyřicet a pět let dělán jest chrám tento. Br. — b) Když řeč je o věcech, které se nyní nebo až do této doby vyvinovaly aneb i ještě nyní se vyvinují. Takž se stane, jakž jest mi mluveno.— 2. Pomocí býval jsem. a) Když řeč je o tom, co v době minulosti v obyčeji bývalo aneb se opakovalo: V Indii za krále volen býval, kdož nejrychleji běžeti mohl. V. — b) Když řeč je o tom, co se současně s jiným dějem minulosti opakovalo. Jakž jste bývali vedeni, tak jste chodili. Br. — Čas minule skonalý (perfectum) tvoří se spo- jením činného příčestí minulého času časo- slov jednodobých a končicích s přítomným časem pomocného časoslova ,jsem'. Vz Čas mi- nule neskonalý. Klade se A) v rodě čin- ném : 1. Když řeč jest o tom, co se nyní vyvinulo, co nyní v skutek vstoupilo. Již smrť přišla, oči se zavrátily. St. Nyní jsme vyhráli. Již skončil. Pass. Dnes naplnilo se písmo toto. Br. (Vz Mkl. S. 802). — 2. U vy- pravování věcí minulých, když se za události vyvinulé a hotové vystavují. Alexander Ve- liký v třicátém třetím létě věku svého umřel. Kom. Nikdo se moudrým nenarodil. — 3. Když se věci předminulé bez všeho vztahu na děj hlavní vynášejí. A když do kostela přišli, král se uchýlil do stanu svého. V. — Zk. — 4. Má-li se naznačiti, že děj věty hlavní v zápětí za dějem věty vedlejší skutkem se stane. Qui Antonium oppresserit, is hoc bellum teterrimum confecerit. Kdo — zničí, ten — dokončil. Kos. — B) V rodě trp- ném : 1. pomocí jsem a příčestí. a) Když řeč je o tom, co se nyní vyvinulo aneb což ještě nyní ve svém vyvinuti trvá. Ženo, sproštěna jsi od nemoci své. Br. 1 vlasové hlavy vaší sečteni jsou. Br. Proč jste sem uve- deny ? Pass. Nechť nejsem oslyšán.Br. Jsem zavolán. (Vz Mkl. S. 840.). — b) Když se věci skonalé vypravuji. Jak jsem tam vešla, hned jsem od své ukrutné nemoci uzdravena. Háj. Nevěděl pak, že zálohy udělány byly jemu. Br. — 2. Pomocí býval jsem. a) Když se děj trpný v minulosti opakuje aneb když o oby- čejích řeč je. V tebe otcové doufali a nebý- vali zahanbeni. Br. — b) Když se děj trpný s jiným dějem současně opakuje. Tys často- krát, když usouženi bývali otcové naši, spo- máhal jim. Br. V Indii za krále volen býval, kdož nejrychleji běžeti mohl. V. — Zk. — Čas předminulý (plusquamperfectum) tvoří se, přidá-li se k minulému byl, a, o: byl jsem donesl. Staří tvořili jej příčestím minulého času činného významu a apristy běch, biech. Lumír — slovy i pěniem bieše pohýbal Vyšehrad. Rkk. Bieše pohanstvo uhrozil. Kat. 12. Což v tom snu i u viděnie bieše slyšala i viděla. Kat. 886. Vz víc v Mkl. S. 805. Nravi bylí sě pronesli. Kat. 9. To jest byl učinil. Anth. — Tento čas jak předmi- nule neskonalý tak i předminule skonalý klade se 1. o ději minulém, který k jinému výroku minulému předchodný jest. To vše tak se stalo, jakž on byl prorokoval. Bibl. Když byl večeřel, počali opět znova stoly ubrusy pokrývati. Pass. Prodlil mimo čas, kterýž mu byl uložil. Br. (Vz Mkl.S. 805.). — 2. Místo tohoto času kladou se časy anebminule neskonalý aneb minule skonalý, kdyžse děj předchodný beze všeho vztahu najiný výrok vynese. Vz tyto. Vz Býti. -V rodě trpném: 1. pomocí Byl jsem s pří-čestím. a) O předchodném ději minulosti.I jal se přebývati v hrobích, v něžto někdapohané pochováváni byli. Pass. — b) Kdyžse vynáší děj, který se s jiným dějem minu-losti současně vyvinoval. Přiblíživ se Ježíššel s nimi, ale oči jejich držány byly, abyho nepoznaly. Br. — c) Když se vůbec vy-pravuje, co se v době minulosti vyvinovaloaneb konalo. I přistoupili a byli uzdravo-váni. Br. — 2. Pomocí býval jsem. a) Kdyžřeč je o tom, co se v minulosti opakovaloaneb v obyčeji bylo. A což na nich prosil,na tom uslyšen býval. —b) Když o součas-ném ději minulosti řeč jest. Jąk jste bývalivedeni, chodili jste. - Zk. — Čas budoucí.Čas budoucí ve slovanštině záhy vyhynula nahrazuje se slovesy jednodobými a končí-cími, která v tvaru praesentním budoucnosťznamenají n. skládáním infinitivu časoslovtrvacích, opětovacích a opakovacích se slo-vesem pomocným býti (budu). — Času v bu-doucnosti minulého (futura exacta) češtinanemá. Dříve však měla jednoduchý budoucíčas. (Vz Kt. str. 58.). Gb. Tvarem, je nyníčas budoucí trojí: jednoduchý, předložkovýči složený a opsaný: hodím, dohodím, buduházeti. Ht. Vz Mkl. S. 768., Infinitiv. -