3. A ve větách připouštěcích
3. A ve větách připouštěcích. Vz Věta připouštěcí. Spojuje se obyčejně s osobnými zájmeny: a já, a ty, a on (an), a ona (ana), a ono (ano), a my, a vy, a oni (ani), a ony (any), a ona (ana). Pojí se: 1) s indikativem, když se něco skutečného připouští = lat. etsi, něm. obgleich, ungeachtet (dass), trotzdem dass. Mnohý svůj statek položil v tisíci a on stál na tři tisíce. Háj. Vymlouvá se, an ho ještě neviní. Jg. — 2. S konditionalem, ale potom se spojka a obyčejně vynechává, lat. ut, etiamsi, licet., wenn auch, gesetzt auch dass, wenn gleich. Užívá se ho, když se něco možného, pouze smyšleného připouští. Aby bohatým byl, moudrý není. Jg. Byť se ujali všichni ti roubové, nebudou však jen zákrskové. Kom. — Pozn. Vedle formy kon- ditionalu stává částice: i, pak. A místo ,byt i, byt pak' stává: třebas, chybně však: byť by, vz toto. Ať ho někdo hlídá, třebas přes noc jemu po třech groších placeno bylo. Svěd. — Zk.