Chomout
Chomout, u, (zastr. chomut), chomoutek, tku, m., das Kummet, die Siele. D. V ch-tu jsou dve dřeva (kleště), jichž konce slovou uši. Us. K voje konci přidělávají se od cho- moutu visící držadla. Kom. Částky ch-tu jsou: křivé dřevo (z něm. krumpolec), houžka, prostranky, podhřbetník (svršec, na Mor. Mřk. ) a podpěnky. Jg. Do ch-tu netřeba než slámy. Ros. Komu česť, tomu česť má býti dána, do ch-ta nehodí se než sláma. Rým. Sláma se nehodí než do ch-ta a kroupy do jelita. D. Sluší mu to jako svini ch. Musí do něho jako do ch-tu cpáti. Ros. Chodí jako v ch-tě (napjatě). L. Není do ch-ta = do práce. L. Když bohatý ptá (= žebrá) chudého, říká chudý: Ano, ještě abych slámu do cho- moutu cpal; to bych nevěděl, co bych dělal. Na Mor. Mrk. — Ch., a, m., člověk neohra- baný. Tölpel. — Jg.