InstrumentalInstrumental, u, m., sedmý pád ve sklo- ňování jmen. Instr. sg. 3. sklonění (Žena) měl v staroč. pravidelně -ú povstalé z -oju m. starosl. -oją: rybú; u Čechů v prus. Slezsku je -úm: rybúm. Vz -úm. U 1. a 2. sklon. jest v -em m měkké (m´), staroslov. mb m. mi. Kt. U 4. sklon. (Růže) bylo ú z -eju m. staroslov. -eją: dušú z dušeju m. dušeja. Kt. — V instr. pl. jmen podst. jest u Čechů v prus. Slezsku vždy -oma neb -ama. Vz oma. Také v Čech. v obec. mluvě klade se: -ma, -ama, -ema (vz tyto přípony): holubama, mužema, pláštěma, rybama, růžema, kostma,slovama, polema, knížatama, znameníma, no-výma, dnešníma. Vz Skloňování. — Kdyklademe instrumental? O tom napsalBrt. následující článek, jejž u výpisu podá-vám. (Vz 6. svazek Bibliotheky paedago-gické: Fr. Bartoš o, Instrumentale'. V Praze1874. ): Instrumental způsoby nominalnéoznačuje způsobu, kterou podmět, svou by-tosť nebo činnost na jevo dávaje, na se béře.Podlé povahy této nominalné způsoby roze-znáváme dva druhy instrumentalu způsobynominalné: A. Instr. nominalné způsoby sa-mostatné, od podmětu různé (instrumentalporovnávací): On orlem letí. Instrumen-talu toho jen malé zbytky zachovaly se v řečinaší. Místo něho čteme již v Rkk.: Ajta Ja-roslav jak orel letě. Tu Vratislav jak túrjarý skoči. I vyrazi Záboj v před jako kru-pobitie. Krev sě vale jak bystřiny dščevy.(Výb. I. 50. 49. 15. 50). Zde rozeznávatisluší a) původní vazby české, zachovalé v řečilidu a v jeho literatuře, v národních pohád-kách a písních. — b) Vazby napodobené odbásníků novějších dle vzorů polských a ru-ských. — B. Instrum. nominalné způsoby in-dividualně nesamostatné, od podmětu neod-lučné (instrum. přísudkový). Tehdy byl dědmůj pacholetem. David byl králem židov-ským. Pojmy pachole, král a p., věk a stavznamenající, bez určitého podmětu indivi-dualné samostatnosti nemají jsouce pouhýmiabstraktnými názvy měnivých zjevů podmě-tových. Poněvadž však původní významobojího druhu těchto instrumentalů jedníma týmž jest a poněvadž v každém jednot-livém případě nesnadno určiti, který pojemvíce převládá, lepší si zjednáme přehled in-strumentalu způsoby nominalné, rozdělíme-lisi časoslova, s nimiž se instr. tento pojí, najisté kategorie. Instr. způsoby nominalné sepojí: 1. S časoslovem Býti. Vz Býti veslovníku str. 115. a. ř. s h. 14. — Pozn. Jestnyní otázka, kdy se časoslovo Býti s no-minativem přísudkovým pojí. O tom vz Býti ve slovníku, str. 114. b. ř. s hora 8. — 2. S konkretnými časoslovy existence (státi, seděti) a s časoslovy ruchu podmětného (le- těti, skákati, padati) a s některými časoslovy faktitivnými. Chrudoš zarve jarým túrem. L. S. 94. Stůj hezky panáčkem. Us. Chodila k nám malou dcerkou. Us. On větrem letí. Moře vlnami se válelo. Kom. Lab. 58. Hrozné tělo jeho osykou se třese. Er. Kyt. Vz Jíti, Ležeti, Téci, Točiti, Poslati, Váleti, Letěti, Vyletěti, Prohoditi, Řezati, Planouti čím. — b) Jiný druh tohoto instrumentalu ozna- čuje se jmény hromadnými. Lid valil se zá- stupem. Har. II. 170. Vz Hnáti, Státi, Hr- nouti se, Sletěti se — čím. — c) Označuje proleptickou způsobu, které podmět výsledkem děje časoslovného nabývá. Rozstoupiti se kolem. Us. Neporušený dosavad díl Malé strany lehl popelem. Pal. III. 1. 315. Anna zdreveněla zeleným javorem (po proměně jeví se ve způsobě javoru). Zpěv. II. 4. Vz Lehnouti, Postaviti, Položiti se — čím. — 3. S časoslovy: naroditi se, vychován býti, ostati, zdáti se, ukázati se, potrvati, slouti, umříti, založiti se, zůstati, obrátiti se, zje- viti se, jmenovati se, nazývati se — čím (vz tato časoslova) k naznačení zevné způsoby, kterou měnivá bytosť podmětu na jevo se stavíc sama od sebe na sebe béře. Matka Kristova pannou jest zůstala. Bart. 234. Šel jsem, abych se nesmělým nezdál. Kom. Lab. 30. Lhářem se okáže. Anth. II. 15. Vz jmeno- vaná slovesa. — 4. S časoslovy: činiti se, dělati se, stavěti se, tvářiti se, učiti se, prokázati se, mníti se, pokládati se, praviti se, jmenovati se, nazývati se, psáti se čím. K naznačení zevné způsoby, kterou podmět svou měnivou bytosť na jevo stavě sám si přikládá. Kámen hrobem se v tu chvíli učinil. Pass. 564. Kak jest veliká křivda tiem sě mnieti neb činiti, jímž kto nenie. Št. kn. šest. 183. Má se ve dsky sirotkem psáti. Výb. I. 622. Vz ona časoslova. — 5. S časoslovy: učiniti, udělati, stvořiti, poroditi, křestiti, vychovati, žádati, dáti, poslati, přijati, vzíti, přivítati, vyvo- liti, uznati, ustanoviti, vyhlásiti, provolati, usaditi, korunovati, posvětiti, míti, mníti, míniti, souditi, rozuměti, poznati, pokládati, potvrditi, vykládati, připodobniti, viděti, pa- matovati, nalézti, zastati, shledati, spatřiti, jmenovati, zváti, nazývati, přezývati, volati, praviti, tlumočiti, nařknouti, dotýkati, po- hnati, dostati, vykřikovati (— čím) k nazna- čení zevné způsoby, která se podmětu od ji- nud přikládá, ve které se dle soudu a roz- umu jiných podmětův jeví, aneb ve které se podlé vůle, přání, úmyslu jiných podmětů jeviti má. Učinili cikána králem a on nej- prve svého otce zabil. Č. Mudr. 35. Mlá- denec, že křesťanem vychován jest, odpo- věděl. Vrat. 86. Vzal od něho ctí a darem kóň. Půh. I. 127. Telemachus byl usazen králem. Troj. 519. Pamatuji ho malým chlap- cem. Us. Vz ostatně jmenovaná slovesa. — Posn. 1. Adjektiva i participia neurčitého zakončení pojí se s těmito časoslovy v ak- kusativě přísudkovém. Starosta uzřev cie- saře hněviva, poče jemu raditi. Výb. I. 297. Ktož Boha nemá milostiva, ten jeho ne- móž zbýti hněviva; Každá svátosť činí člo- věka svata. Št. kn. šest. 122., 209. — Pozn. 2. Často bývají obě části výrokové i nomi- nalná (subst. n. adjekt ) i verbalná v jednom slově (časoslově) obsaženy. Kněží zpikartilí. Bart. 97. Počkej šohajku, až si podívčím. Sš. P. 228. Kavka, by se na sněhu válela, nezbělí. Č. Mudr. 223. Vz Brt. Instr. 23. — II. Instr. jakosti označuje na způsob. lat. ablativu qualitatis tělesné i duchovní vlast- nosti, kterými jakostný nějaký stav podmětu podmíněn jest, kterými podmět za jistých okolností svou bytosť na jevo staví. Užívá se ho 1. výrokem. a) Ve spojení s časo- slovem býti. Nebyl ni v čemž myslú křivú. Výb. I. 159. Všecko dílem mistrovským bylo. Vrat. 59. Kaks ty dobrý všem tem, již jsú pravým srdcem čistým. St. skl. II. 42. — b) Ve spojení s konkretními časoslovy exi- stence a p. Onen leží zbitú hlavú. Výb. I. 1124. Silným srdcem na smrť pro víru šli. Pass. 490. Ty vody přejeli suchou nohou. Háj. 75. Myslí čistú vzevře v sebe. Kat. 44. Vz: Ležeti, Jíti, Téci, Spáti, Pomíjeti, Při- vítati, Státi, Seděti, Převésti, Přejeti, Po- kleknouti, Padnouti, Táhnouti, Poděkovati, Snésti, Odpovídati, Přiložiti, Obrátiti, Pohle- děti, Vzdáti, Klaněti se, Vyslyšeti, Vyzná- vati, Zplakati, Milovati, Žádati, Vzdychati, Přivstati, Pracovati — čím. — 2. Přívlast- kem. Biskup dal nůž čistým stříbrem po- zlaceným. Let. 245. Rúcho ač barvy vdoví, ale krojem lepým činily sobě. Št. kn. šest. 84. Ostaň, dcero, ostaň jaborem vysokým listečkem širokým. Sš. P. 145. — III. In- strum. způsoby verbalné označuje způ- sobu, ve které děj časoslovný se uskutečňuje. Jím se kladou: 1. substantiva, která nějaký konkretný, špecialný způsob děje označují. Bezpečněji krokem než skokem. Č. Pojeď honem. Sš. P. 278. Všichni šli valem do Prahy. Chron. 458. Nehody řadem chodívají. Č. Mudr. 155. Zlomista oščepy velim praskem. Výb. I. 52. Pryč pádem utíkali. Zpěv. I. 33. Vz: Jeti (skokem), Pospíchati (během), Běžeti (hupkem), Honiti, Kročiti, Jísti, Hnáti se, Obořiti se, Jíti, Řítiti se, Tříti se, Hnouti se, Točiti se, Odplynouti, Valiti se, Tlačiti se, Zlomiti, Padnouti, Přinésti, Stavěti se, Státi, Utéci, Letěti, Zdělati, Postaviti se, Míti, Dělati, Kliditi se — (co) čím. — 2. Substantiva, jichž instrumental jest původně významu příčinného. Boží náhodú do Mar- silie připluli. Pass. 603. Nešetrností prach se zapálil. Har. I. 57. Vz: Spraviti, Spatřiti, Vytéci, Pobrati, Přijíti, Psáti (dobrým úmy- slem). Jeti, Pozvati, Spadnouti (co, koho, na koho) čím. — 3. Substantiva, jichž in- strumental jest původně významu prostřed- kového. Král dostal pevnosť zradou. Har. I. 197. Dobyli města chytrostí. Har. Vz Dosíci, Pobrati, Tisknouti, Bráti se. Dráti se. Vzíti, Tlačiti se. Navštíviti, Připraviti, Potkati se, Vtrhnouti, Strojiti se, Položiti se, Pomi- nouti, Napomínati — čím. — 4. Substantiva, která označují způsob děje časoslovného všeobecný, abstraktný. Jedním způsobem se rodíme. Č. Lvovým obyčejem v boji se za- táčel. Troj. 231. Vz: Rozděliti se, Hubiti, Vésti, Pokusiti se — čím. — 5. Subst., která jsou s časoslovem a) soukmenná, b) sou- značná. Soukmenná: Dlúhým tahem Němci tahú. Rkk. Matka pravým snem pro děti nemóž usnúti. Št. kn. šest. 69. Vz: Řváti, Hroziti, Milovati, Žádati, Zhřešiti, Sloužiti, Požehnati, Prositi, Plakati, Radovati se, Za- rmoutiti se, Točiti se, Souditi, Dělaný, Skle- nutý, Mříti, Darovati, Nenáviděti, Mluviti, Hořeti, Štípnouti, Nahoditi se. Kamenovati. — Pozn. Bez přívlastkův užívá se takových instrumentalů jen tehdy, když se zvláštní důraz na ně klade, kterýmžto důrazem samým své obyčejné všeobecnosti pozbývají. Keř na poušti ohněm hořieše a neshořel. Pass. 264. Rána štipmem štípe. Us. Kamením ho kamenovali. Pass. 361. Ctnosť se náhodou nenahodí. Č. Mudr. 22. — Souznačná. Za- stena pláčem holubiným. Rkk. Tichými slovesy hovořiti. Rkk. Vz Plakati, Pokloniti se, Vo- lati, Jíti, Roznemoci se, Zavolati, Zahřímati, Pohlédnouti — čím. — 6. Substantiva, která sama sebou nijakého způsobu neoznačují, může se bez přívlastku jen ve spojení s před- ložkou, sl za instrumental způsoby verbalné užívati, poněvadž by sice význam takového instrumentalu ve větě zřejmým nebyl, an by se i za příčinný pokládati mohl. S radosti to učinil. Výb. I. 319. S hanbou preč jíti. Výb. I. 209. Vz Běžeti, Uvázati, Krotiti, Vykračovati si, Vítati — (koho) s čím. — 7. Jsou-li však taková substantiva opatřena přívlastkem, užívá se jich za instrumental způsobu bez předložky, s', převládá- li význam příčinný neb prostředkový; sice přibírají i v té příčině předložku, s'. Uhří silnú mocí vtrhli do Moravy. Háj. 79. Cukr nejídá se plnou hrstí. Č. Vz: Mluviti, Sloužiti, Hnáti, Při- táhnouti (brannou rukou), Stéci, Vpadnouti, Povstati, Pěstovati — čím. — 8. Adjektiva v jednočtu i mnohočtu. Zlým uživeš toho. Výb. I. 80. Žádný jeho dobrým nezpomane. Výb. I. 922. Vz: Požívati, Oplatiti, Zpome- nouti, Odplatiti — čím. (str. 33. -39. ). — IV. Instr. hmoty. Hledíce ku grammatice rozeznáváme 1. hmotu vnější, značící věc, která činem vnějším k nějakému předmětu se přičiňuje, zaujímajíc ho tou měrou a tím způsobem, jak k tomu děj časoslovný uka- zuje. — 2. Hmotu vniternou, obsaženou bytně (immanentně) v ději časoslovném a jím pak a skrze něj ven vyplývající, řekna se prý- štící. — A. Instr. hmoty vnější klade se 1. po časoslovech činných, ježto značí a) vyplnění prostoru prázdného: naplniti, na- cpati, naložiti, napustiti, nadchnouti, zahá- zeti, zasypati, zakopati, zanésti, zamazati, zabiti, zaprášiti, zaplaviti, zalidniti, vyma- zati, nasutý, namočiti, napuštěný, zavatý, zapustiti, zasmažiti, zaneprázdniti, vyzdíti — čím. Těšínskými jablky měšec nacpává. Č. Mudr. 524. Namočte mi šatku vínem. Zpěv. II. 11. Tou vodou zapouštějí pole a zahrady. Pref. 134. Vz stran příkladů nahoře uvedená časoslova. — Pozn. 1. Zřídka označuje se instrumentalem látka, ze které co zhotoveno jest. Obyčejnější jest v té příčině genitiv s předložkou z neb od. Dvůr rozvezen jest a tiem kamenem hrad na Žlutci dělán. Arch. I. 168. — Pozn. 2. Časoslovo naplniti a p. pojí starší čeština též s genitivem dělivým. Nabita biechu tato kola všady železných hřebóv. Kat. Vz Naplniti, Naplněný, Nalo- žiti, Nanésti čeho. — b) Vyplnění povrchu prostorového, přimnožení prostoru. Časoslova sem hledící většinou jsou složena s předlož- kami: ob, po, pod, při, vy: obložiti, oseti, obarviti, obsaditi, obvinouti, oplésti, obestříti, potáhnouti, povléci, posypati, popsati, po- kryti, pobiti, pokropiti, podšiti, přikryti, vysaditi, osaditi, obvěsiti, ozvučený, obitý, obsypati, poviti, podšitý, líčiti, vysázený, vykládaný, mazati, zbarvený, kovaný — čím. — Dvě ručnice okládal stříbrem. Žer. Záp. II. 90. Orestes osadí brány svými. Troj. 486. Byl liškou podšitý. Har. II 19. A to ka- pradí zelené, je její krví zbarvené. Er. Kyt. 31. Vz stran příkladů vypsaná časoslova. — c) Po časoslovech značících zhyzdění, zhor- šení stavu prvotného ve smyslu hmotném i mravním, jako: pokáleti, pošpiniti, poskvr- niti, zprzniti, zhyzditi, nakaziti, nakvasiti; obžalovati, nařeknouti, obviniti, ušpiniti, na- przniti, napustiti, očkovati, viniti — čím. Neušpiní se saze uhlím. Č. Mudr. 39. Nečiňte nikomu násilé ani koho obviňte křivdú. Št. kn. šest. 153. A tu sekretář dlouho četl ob- vinění jeho, kterýmž byl falešně obžalován. Hos. 131. Vz jmenovaná časoslova. — Pozn. Instr. pojený s časoslovy viniti, nařeknouti a p. vykládá se neprávě příčinou. Vz o tom Brt. Instr. str. 43. — Pozn. 2. Viniti pojí se též s předložkou z, nařknouti s předlož- kami z a v. Vz tato časoslova. — d) Po časo- slovech, jichžto vztah ku předmětu vzdálenější jest, jež znamenají: opatřiti, obdařiti, obmy- sliti, zásobiti, poděliti, poctíti, nadati, zalo- žiti, nasytiti, nakrmiti, napojiti, živiti, obléci, odíti, ozdobiti, okrášliti, oženiti, dařiti, da- rovati, sděliti, pověřiti, navštíviti, obohatiti, umnožiti, chovati, opásati, věnčiti, proplésti. Bozi nás vícestviem dařichu. Výb. I. 18. Nahého rúchem obmysliti jest skutek milo- srdný. Št. kn. šest. 251. Penězi mne pán založiti chtěl. Vrat. 95. Vila věnec olivový, jetelíčkem proplítaný. Er. Vz stran příkladů uvedená časoslova. — Pozn. 1. Živiti se po- jíme též s předložkou z, neudáváme-li po- krm přímo, nýbrž pramen, z něhož výživu čerpáme. Živí se z práce svých rukou. Us. — Umění, řemeslo atd. výživu poskytující, kla- deme do instrumentalu prostředku. Cikáni řemeslem kovářským se živí. Har. II. 211. — Obléci, odíti a p. pojí se též s předložkou v s akkus. Vz Obléci, Odíti, Strojiti, Obaliti, Obouti. — 2, Po časoslovech stavoměnných a zvratných k vytčení hmoty, kterou pod- mět ponenáhlu v sebe neb na sebe pojímá, kterou se naplňuje, jako: nabobněti, nabu- břeti, napáchnouti, načpěti, nadchnouti, na- práhnouti, navlhnouti, navříti, podejíti, na- téci, nalívati se, barviti se, zapadnouti, obrůsti, oprysknouti, bohatnouti, počíti, načichnouti, zaběhnouti, zaprášiti, zahustiti, zajíti (rzí), podejíti (vodou), zaliti se, zanésti se, zarůsti, opršeti, prokvétati, zasednouti — čím a: hojný, plný, obtěžkaný, těhotný, bohatý, pro- niknutý, nadchnutý. Povětří počernalo dýmem. Troj. 360. Juž každý dól krví natekl. Výb. I. 1124. Zarostl mi chodník ořeším. Sš. P. 346. Žena Pilatova počala synem. Št. kn. šest. 10. Vz stran příkladů vypsaná časo- slova a jména přídavná. — Pozn. Plný pojí se s instr. vždy jen ve smyslu hmotném = naplněn, nacpán. Značí-li pak tolik co, něco hojně obsahující', pojí se s genitivem. Vz Plný. — Bohat též, na něco'. Vz Bohatý. — Hojný též, od něčeho' i s pouhým geni- tivem. Vz Hojný. — B. Instr. hmoty vni- terné. Kdežto hmotou zevnou označujeme věc, která dějem časoslovným s jiným předmětem ve spojení vchází, byvši od něho před tím odloučena: jest hmota vniterná s předmětem jiným již spojena a odlučuje se od něho dějem časoslovným, aneb jest v ději časoslovném bytně obsažena a z něho vyplývá: Krokodilové, když utíkají, libou pížmovou vůní kadí a po sobě zanechávají. Har. II. 166. Klade se 1. po časoslovech značících hojnosť, oplývání, lití jako: téci, přetékati, překypovati, přeplývati, oplývati, pršeti, deštiti, kapati, prskati, chumeliti, po- titi se, plivati, chrliti, plakati, soptati, kro- piti, stříkati, kydati, sypati, plýtvati, vříti — čím. Býci na Jasona soptili litými pla- meny. Troj. 55. Jali se někteří blátem naň kydati. Pass. 76. Čím srdce jest přeplněno, tím ústa přetékají. Č. Mudr. 20. Vz stran příkladů vypsaná časoslova. — Pozn. Druhdy hmota po časoslovech dotčených ve větě též podmětem (jinak předmětem) se vyskytuje. Prší jalovec. Sš. P. 723. V Praze pršela síra. Prot. 336. Oblak soptá rudý blesk. Jab. 107. — I genitiv s instrumentalem se střídá. Ja- kož všecka země vody byla oplývala, tak vešken národ lidský byl v hřieše a smrti. Výb. I. 773. — 2. Po časosl. značících zápach, vůni, smrad, dech, chuť: páchnouti, voněti, zaváněti, raziti, čpěti, smrděti, dýchati, chut- něti, zapáchati, cítiti (stuchlinou), kaditi, smra- diti, kouřiti, dýmati — čím. Ne všecko piž- mem a kadidlem voní. Č. Mudr. 186. Sámť každý uzří, že vonějí něco tyto knihy sva- tým písmem. Št. kn. šest. 5. Vz stran pří- kladů vypsaná časoslova. — Pozn. 1. Instru- mentaly s časoslovy vytčenými spojené po- kládány jsou neprávě za přirovnávací. Vz Brt. Instr. str. 50. — Pozn. 2. Po časoslo- vech zápachu klade se hmota tytýž do ge- nitivu s předložkou od. Celý zámek od nich (od jídel) voňal. Pov. 348. — 3. Po slove- sech označujících lesk, kmit: hořeti, pláti, planouti, plápolati, hárati, sálati, zářiti, sví- titi, třpytiti se, skvíti se, lesknouti se, bly- štěti se, rdíti se, pýřiti se, běleti, zelenati, kvésti, prokvítati, hemžiti, svítiti, zalesk- nouti se — čím. Jezero ohněm a sírou hoří a vře. Har. I. 174. Plápolati boží milostí. Št. kn. šest. 124. Zlatem zalesklo se líce. Hál. Prap. 81. Vz stran příkladů vypsaná časoslova. — Pozn. 1 Instr. s časoslovy s vrchu položenými pojený vykládají gram- matikové nepravě příčinným. Vz Brt. Instr. 53. — Pozn. 2. Kromě instrumentalu a nomi- nativu pojí se hmota po časoslovech těchto též s předložkami v, od a s přirovnávací spojkou jako, ovšem ve smyslu poněkud jiném. Tak ta panna stkví se v kráse. Sš. 5. Vz Stkvíti se, Třpytiti se, Svítiti se, Roznítiti. — 4. Po časoslovech označujících zvuk, hlahol: zněti, zvučeti, ozývati se, rozléhati se, hlaholiti. hučeti, řičeti, hřměti, zahlaholiti, hřímati. Zahučala hukom zlatá hora. Pov. 533. Zlato vitých trub zvukem zvučí. Č. Vz vypsaná slovesa. — Pozn. I tento instr. někdy ne- právem příčinným se vykládá. Vz Brt. Instr. 55. (Str. 40. —55. ) — V. Instr. prostředku a nástroje klade se po časoslovech 1. pro- jeviti se, ukázati se, prozraditi se, počati, skončiti se, vydati se — čím. Hned se vídá tváří, co se v srdci vaří. Č. Mudr. 266. Věk nový počal se nám r. 1848. Pal. Vz slovesa vypsaná. — 2. Vykázati se, zavděčiti se, propůjčiti se, zavázati se, ručiti, nabízeti, odměniti se, posloužiti, přispěti, spláceti, od- platiti — čím. Zavázal se tou záplatou. Žer. Záp. II. 155. Vdovy jim pokrmem posloužily. Pass. 78. Vz vypsaná slovesa. — 3. Zaměst- návati se, zanášeti se, obírati se, meškati se, zaneprazdňovati se, zacházeti, obchoditi, trá- piti, truditi se, baviti se, blažiti se, kochati se, hráti. Vyššími věcmi se obírali. Bl. Čím kdo zachází, tím také schází. Č. Mudr. 20. Vz vypsaná časoslova. — 4. Spravovati se, říditi se, káti se, kázati se. My se chceme vámi spravovati. Bart. 61. Blaze tomu, kdo se cizím neštěstím kaje. Č. Mudr. 207. Vz vytčená časoslova. — 5. Vymlouvati se, osvěd- čovati, přísahati, zaklínati, slíbiti. Bohem se osvědčovali. Prot. 50. Bohem tě zaklínám. Pass. 324. Vz vytčená časoslova. — 6.. Kla- mati, lháti, posmívati, obluzovati — čím. Já jsem neklamal jím. St. skl. Aby vašimi milostmi nelhal jako mnú lže. Tov. 97. Vz vypsaná slovesa. — 7. Jeti, plaviti se, létati, orati, dopravovati, objeti, jezditi, dojížděti, projeti. Svůj osud koněm neobjedeš. Č. Mudr. 159. Proti vodě nemohli lodími projeti. Har. II. 141. Vz vytčená slovesa. — 8. Hýbati, trhnouti, kývati, kynouti, třásti, chvěti, drko- tati, klátiti, kotáceti, trmáceti, třepati, me- tati, zmítati, točiti, kotouleti, kroutiti, vrtěti, mrkati, mhourati, krčiti, máchati, sáhnouti, mířiti, hoditi, vrci, mrštiti, praštiti, práti, švihnouti, šibati, stříleti, lučiti, udeřiti, tlouci, bíti, hrabati, kopati, lomiti, lomcovati, mlá- titi, séci — čím. Hýbali jsou hlavami svými. Ctib. Hád. 5. On už leží nohú třesa. Výb. I. 1124. Kůň nohou kopal. Vrat. 49. Červe- ným jablíčkem koulela. Er. P. II. 36. Vz vytčená slovesa. — Pozn. 1. Většinu instru- mentalů s vytčenými časoslovy spojených vykládají mluvnice naše neprávě předmětem. Vz Brt. Instr. 62. — Pozn. 2- Když se ne tak k tomu hledí, jakým prostředkem po- hybování se děje, nýbrž více k tomu, co předmětem jeho jest, pojí se s některými z vytčených časoslov akkusativ. Lumír slovy i pěniem bieše pohýbal Vyšehrad i vsie vlasti. Výb. I. 13. Lámala matka své ruce. Sš. P. 68. I máchachu silno ostré meče. Výb. I. 48. — 9. Plesati, tleskati, pleskati, louskati, chřestati, práskati, hrkati, klepati, břinkati, zvoniti, skřípěti, vrzati, šoustati, šuměti, ji- skřiti, blýskati, blikati. Zvoní koně podko- vami. Er. P. II. 50. Skřipěli zuby svými. Ctib. Hád. 5. Očima blyskaje návěští dával. Kom. Lab. 82. Vz vypsaná časoslova. — 10. Vládnouti, pohrdati, zhrdati. Malý jazýček, ale vším tělem vládne. Č. Mudr. Přátelé pohrdali jsou mnou. Ctib. Hád. 4. Vz vy- tčená slovesa. — Pozn. Vládnouti =, vládcem, pánem býti někomu' pojila stará čeština druhdy s dativem. Vz Vládnouti. Opovr- hnouti pojí se též s akkus. — 11. Do- vésti, provoditi, dosvědčiti, dokázati, dolíčiti, odsouditi, ukázati. Chci na ně listem do- vésti. Půh. I. 135. To provodil svědky. Žer. Záp. II. 81. Vz vytčená slovesa. —12. Četná časoslova přechodná, kterými se označuje půso- bení podmětu na zevné předměty, jež jsou cílem činnosti podmětové. Prostředek, jímž pod- mět na zevné předměty působí, jest nástrojem činnosti. U Časoslov: chrániti, házeti, zba- viti, ošiditi, vynutiti, odbyti, vyraziti, uha- siti, hraditi, vybrati, proraziti, uraziti, krá- jeti, udeřiti, troubiti, pracovati, navštíviti (koho nemocí) atd. — čím. Žádného neu- razil ani slovem ani skutkem. Tov. 97. Sv. Michal trúbí trúbú. Sš. P. 42. Viděl jsem, že se tu jen tělem a tělu pracuje. Kom. Lab. 28. Vz vytčená časoslova. (Str. 56. —64. ). — VI. Instr. ceny. Instrumentalu prostřed- kového užíváme k označení ceny, t. j. věci, kterou n. za kterou čeho docházíme, kterou dáváme výměnou za věc jinou. Vz Koupiti, Platiti, Vykoupiti, Zaplatiti, dojíti atd. — čím. Vlk koží platí. Č. Mudr. 33. Dvěma sty dukátů mohli jsme svobody dojíti. Vrat. 172. (Str. 65. ) — VII. Instr. míry. Instru- mentalem prostředkovým označujeme míru, oč totiž která věc kterou předčí ve spojení s komparativy jmen přídavných a příslovek i s časoslovy pojem komparativný v sobě zavírajícími. Paní Jitka umřela jest prve několika lety nežli Hájek bratr její. Arch I. 164. Ta hora svú dálí jest odtad dvúcat dní neb málem dále. Kat. Nenie právo jedniem dnem dále šesti neděl k roku přihnati. Kn. Rož. 54. Vz: Starší, Víc, Méně, Dále, Blíže, Výš, Prve, Napřed, Umenšiti se. (Str. 66. ). — VIII. Instr. příčiny. Jím naznačujeme 1. osobný i věcný původ děje passivného. a) Ve spojení s časoslovy formou passivnými. Aj vícestvie bohem dáno. Výb. I. 31. Králem nebeským odtud vyvedeni. Pass. 300. Pány moravskými byl obeslán. Tov. 26. Vz Sou- zený, Vsazený, Zdupaný, Zlámaný. — b) Ve spojení s časoslovy významem pas- sivnými. Co on činí, ďáblovú mocí jest (jest způsobeno). Výb. I. 277. Milosť všechny jiné šlechetnosti působí a jí jsú všechny. Št. kn. š. 33. Vz: Státi (řádem), Žíti, Slouti, Jíti, Schá- zeti, Padnouti (jednou ranou), Spadnouti, Pukati se (horkem), Mříti (horkem), Zdech- nouti (horkem), Zhynouti (morem), Stonati, Nuzeti (hladem), Rozlézti se (červy), Roz- padnouti se, Probuditi se (hrůzou), Spáti (nespati hořem), Vyhořeti (ohněm), Pomrz- nouti (zimou), Ubyti (válkami), Sraziti se (horkem), Kysati (kvasem), Vadnouti, Schnouti (žízní), Práhnouti, Umdlíti, Vyschnouti, Zbo- hatnouti, Schudnouti, Ohlechnouti, Spust- nouti, Zčernati, Chřadnouti, Osmahlý, Has- nouti, Šedivěti, Pučeti, Množiti se, Zmítati se, Počiti se, Klátiti se, Zachvěti se, Drko- tati (zimou), Třásti se, Hnouti se, Plaviti se (dobrým větrem), Míti (mužem česť), Bráti (růst ústním podáním církev brala), Vzíti (škodu vodou), Obnoviti co — čím. — c) Ve spojení s adjektivy významu passivného. Kdo není málem spokojen, více není hoden. Č. Vz: Pevný, Sešlý, Němý (studem), Dobrý, Strakatý, Směšný, Krásný, Hezký, Svatý, Slavný — čím. 2. Vniterný původ pocitů působících různé mimovolné stavy a zjevy tělesné jakožto účiny rozmanitých affektů, tytýž volnou samočinnosť podmětu stavujících aneb na prosto rušících. Já zde hořem nyju. Výb. I. 56. Div že se zlostí nerozpukl. Prot. 295. Onen závistí pro něco chřiedne. Št. kn. šest. 93. Popukala bych se smíchy. Sš. P. 481. Vz: Vztéci, Zpukati se, Pozbyti (hořem smyslu), Omdléti, Upadnouti (hořem v ne- moc), Rozskočiti se, Rozpuknouti se, Roz- nemoci se, Lámati (žalostí ruce), Pominouti se, Rozpuknouti se (zlostí), Třásti, Chřad- nouti, Ustáti, Trnouti, Vstáti (hrůzou vlasy mu vstávaly. Jg. ), Zašlý, Pominouti se, Po- pukati se, Hleděti (lítostí h. nemohu. Kom. ), Blyštěti, Číti, Sloužiti (mdlobou s. mu ne- mohu. Pass. ), Nésti, Mluviti, Vléci, Dívati se — čím. — 3. Zevný původ pocitů a) Ve spojení s časoslovy. Tiem blahaji (blažena jsem. Kat. 393. ). Vz: Radovati se, Veseliti se, Zarmucovati se, Truchliti, Lkáti, Stýskati si, Horšiti se, Starati se. Vzíti (za vděk málem), Chlubiti se, Chváliti se, Velebiti se, Hono- siti se, Veličiti se, Pýchati se. Nadýmati se, Vznášeti se, Posmívati se, Haniti, Hroziti, Leknouti se, Styděti se, Zastyděti se — čím. — b) Ve spojem s adjektivy. Tiem byl vesel. St. skl. IV. 44. Kak svými hrd jest ščepy. Výb. I. 172. Král Jan tiem velmi ne- chuten byl. Výb. I. 486. Vz: Radostný, Obra- dovaný, Hrdý, Zarmoucený, Žalostivý, Tesk- livý, Hněvivý. — 4. Vniterný původ jed- nání, pohnutku děje aktivného. Maria hořem plakala. Kam. II. 41. Koně hladem řeho- tají. Sš. P. 97. Král hněvy vzhoru skočí. St. skl. IV. 342. — Pozn. Aby význam in- strumentalu pohnutky více ozřejměl, přiči- ňuje se k němu často vhodné participium. Strachem zděšeni jsouce utíkali. Žalansk. Strachem obklíčený nazpět se obrátil. Anth. II. 271. Vz více příkladů v Brt. Instr. 73. Vz: Řehotati (hladem), Řehtati, Skákati, Výskati, Pískati (bujností), Skřipěti, Skrýti se (strachem), Rozběhnouti se, Utéci (strachy), Ustoupiti, Seděti (strachem za pecí), Vskočiti, Tepati se (v čele hněvy. Pass. ), Bíti (komu co pýchem. Půh. ), Chvátati, Obrátiti se (stra- chem) — čím. — 5. Různé okolnosti pří- činné, jež jeví se býti buď zevnou pobudkou k nějaké činnosti buď její podmínkou a p. V tom smyslu vyskytují se v instrumentale příčiny substantiva verbalia spojená s geni- tivem osoby nebo přisvojovacím adjektivem, kteréžto vazby rovnají se na mnoze latin- ským ablativům absolutným. Kázáním krále Václava přivěsili jsme naši pečeť. Arch. I. 58. Trojanští sejdou se na síň královým roz- kázáním. Troj. 432. Často si velikou práci nesl mým kázaním. Št. kn. šest. 18. Draho- miř božím přepuščením sě jest propadla. Výb. I. 320. Vz více příkladů v Brt. Instr. str. 74. —75. — 6. Důvod poznatku. Přítele poznáš tím pravého, miluje-li tebe víc než co tvého. Č. Bradou dává se znáti kozel a lidé moudrou mluvou. Č. Vz tamtéž str. 75. (Str. 67. —75. ) — IX. Instr. vztahu. Jím ur- čujeme a obmezujeme A) jakostný stav podmětu označujíce věc, se strany které výrok o podmětu proslovený platnosť má; ve spojení 1. s časoslovem býti a jinými časo- slovy existence. V světě buď tělem, ve mně srdcem. Kom. Lab. 137. Josef byl tělem v Aegyptě, ale myslí v zemi svaté. Št. kn. šest, 139. Vz: Býti, Bydleti, Seděti (u dvora bydlem. Arch. ), Sedění, Rod (odkud jsi ro- dem). Pojíti (on pošel rodem od knížat. Pass. ). Mel otce Araba jménem Abdela. Har. II. 241. — 2. S jakostnými časoslovy stavoměn- nými: blednouti, vadnouti, kvésti, a s ja- kostnými časoslovy pocitů: truchliti, nýti, mříti (Srdcem mřela v tuhách. Št. ), vsto- nati, odpočinouti, pozoufati, pominouti se (smyslem), vzblouditi (myslú ve mnohém. Výb. II. 1078. ), blouditi (smyslem. Výb. I. 236. ). Vz časoslova zde vypsaná. — 3. S ča- soslovy bezpečiti se, ujistiti se, tajiti se, chvá- tati, prodlévati a p., pak s některými časo- slovy nepřechodnými a nečetnými přechod- nými. Vz: Ubezpečiti, Kvapiti, Píliti, Pospí- chati, Dlíti, Meškati, Zmeškati se (dskami. Tov. 83. ), Ustáti (bojem. Troj. 254. ), Doko- nati (svým životem. St. skl. II. 65. ), Potknouti se, Sraziti se (oščepoma. Výb. I. 41. ), Po- tkati se, Týkati se, Věřiti (srdcem), Znáti (koho jménem), Vstáti (těly z mrtvých), Státi (podlé koho hrdly. Let. ), Vstoupiti, Překá- žeti, Přijíti (k někomu svou osobou. Žer. ). — 4. S časoslovy: prospívati, rovnati se, převyšovati, lišiti se, přesahati, sahati, vyni- kati, předejíti, vjíti (Smyslem všel nad vše liudi. Anth. I. 32. ), Děliti se (od koho) — čím. Sedláci nemají se rovnati rúchem, stravú a čeledí... vladykám. Št. kn. šest. 163. Krok všecky jiné v lidu Čechově mou- drostí a vtipem daleko přesahal. Háj. 2. Kněží řečtí nedělí se od lidu obecného ni- čímž. Har. I. 277. Vz vytčená časoslova. — — 5. S četnými adjektivy. Různí rodem. Us. Vz: Podobný, Vzdálený, Rozdvojený, Mladý, Starý, Příbuzný, Pokorný, Chudý, Pozdní, Hodný, Zlý, Spravedlivý, Krásný, Přítomný, Hrdinný, Mocný, Valný, Silný, Moudrý, Vzácný, Přední, Odkrytý, Vinný, Dlužný, Jistý, Bezpečný, Svobodný, Lítý. — B. Instrumentalem vztahu určujeme a ob- mezujeme směr, kterým podmět někam obrá- cen jest, vytýkajíce tu čásť podmětu, která zvláště směrem naznačeným se chýlí. Zástup obrátí se tylem v předek. Výb. I. 1124. Velmi ulnul srdcem k světu. Výb. I. 766. Okem utkvěl v stropu. Hál. Prap. 18. Má meč koncem doluov držeti. Tov. 116. Ven koncem. Us. Vz: Přichýliti se, Nachýliti se, Přiléhati, Ulnouti, Skloniti se (hlavou), Na- kloniti se (milostí ke komu), Položiti se (uchem na zem), Strměti, Píti se. Utkvěti, Lehnouti, Položiti, Seděti (hlavou k oknu), Státi, Držeti (meč koncem vzhuoru. Tov. ), Skloniti (meč koncem dolů), Mluviti (ke komu tváří v tvář). — Pozn. Instrumentalem vztahu obmezujeme druhdy obsah celé věty přičiňujíce: mým vědomím, mým soudem, mým rozumem a p. — X. Instr. prostoru. Jím označujeme 1. přímý směr, kterým pod- mět v prostoru místném se pohybuje aneb kterým podmět z prostoru do prostoru vniká ve spojení a) s časoslovy ruchu podmětného ve smyslu hmotném i pomyslném: jíti, bě- žeti, letěti, táhnouti, jeti, cválati, klusati, bráti se, hnáti se, stoupati, kráčeti, dráti se, obrátiti se, pustiti se, dáti se, spěchati, bro- diti se, plovati, blížiti se, téci, plynouti, va- nouti, hleděti, dívati se, planouti, šuměti, dostati se, vrátiti se, spěti (lesem), plaviti se, lézti (branou), váti, vyjeti (branou), sko- čiti (oknem), nahlédati (oknem), vyhlédnouti (dveřmi), vylézti, vytéci. Pútníci svú cestú šli. Pass. 566. Půjdeme horami. Sš. P. 458. Táhnou roty polem, táhnou roklemi. Č. Ci- sterna pěti rourkami vyteče. Kom. Lab. 45. Vz dotčená slovesa. — b) Se substantivy směr ruchu prostorového označujícími. Cesta životem není procházka polem. Č. Pouť světem. Sš. — c) Ellipticky. Vratno krajinou. Výb. I. 18. Naříká si cestičkou. Č. Zpáteč- ními kroky chlumkem vzhoru. Výb. I. 47. Vz více v Brt. Instr. str. 85. — 2. Přímý směr, který předmětu rušenému prostorem místním vykazujeme, ve spojení s časoslovy ruchu předmětného: pustiti, hoditi, hnáti, vléci, puditi, metati, kouleti, sypati, líti, vy- hoditi, voditi (co, koho) — čím. Vyházeli sedm konšelů okny ven na ulici. Pal. III. I. 24. Lev je z okny hradu metáše. Výb. II. 68. Vz vypsaná časoslova. — 3. Prostor místný, po kterém ruch směry různými se nese a šíří. Chodil hustými horami. Pov. 3. Vz: Toulati se, Blouditi, Rozliti se, Rozlo- žiti se, Rozstoupiti se, Dníti se (krajem se dní. Jalb. ), Kvíliti — čím. — Pozn. 1. In- strumentalem tímto vytýkáme druhdy pro- stor, kterým nějaký jakostný stav adjekti- vem nebo substantivem označený se šíří. Úvalem ticho, temno jako v hrobě. Máj. 35. Pusto a nevlídno ladem i sadem. Er. Nepuo- jdem valalom, bo valalom blato. Zpěv. I. 164. — Pozn. 2. Místo klidného stavu na otázku kde? označuje se instrumentalem jen některých substantiv, jako: místem a místy ve smyslu distributivném (zde onde), polem ležeti, trhem a domem pohnati, krajem, ko- lem, stranou a p. Místem studénka jest. Har. II. 170. Svým miestem bude o tom pově- dieno. Let. 7. Tu polem leželi. Let. 109. Potok byl krajem hluboký. Er. P. III. 22. (Str. 84. —86. ). — XI. Instr. času. Jím označujeme 1. prostor časový, kterým děj časoslovný jistým směrem se nese. Bóh dnem svieti, nocí mračí. Kat. On k nám časem přicházel. Bl. Děkan časy svými kněžstvo obsýlal. Bart. 25. Já mním, ty se ssmyslíš věkem. Kat. Vz Letěti, Státi se, Chvátati, Dojíti, Táhnouti, Ukliditi, Jeti, Čas (časem). Jitro, Léto, Doba, Nocleh. — 2. Jednotlivé doby ve smyslu distributivném, kterými stav časoslovný se buď zmáhá aneb klesá. Distri- butivnosť označuje se z pravidla číslovkou každý, vzrůstání nebo klesání stavu časo- slovného časoslovy stavoměnnými a kompa- rativy. Ples ten každým dnem víc vzrostal. Sš. Nesčíslné zástupy každým okamžikem se množily. Pal. III. 1. 255. Víno roků po- stupem (= každým rokem) násobí své vděky. Č. — (Str. 87. —89. ). Vz předcházející článek: Instrum., B. — XII. Dva instrumentaly závislé na jednom časoslově (v poměru podřadnosti). Nedajte sebú točiti vlnami to- hoto světa. Št. kn. šest. 130. Prosbú jeho dal sebú hnúti. Výb. I. 430. Kým nepohneš brkem, toho strč podavákem. Č. Mudr. 137. A sám potom zlú smrtí hořem umřel. Let. 191. Vz více příkladů v Brt. Instr. 90. — Vz také Mkl. S. 687. —739.; Zk. Skl. 173. —198.; Zk. Ml. II. 23. —26.; Jir. Nákres 73. a násl.; Mtc. 1870. str. 44.; Brs. 92., Ht. str. 35., 48. atd.
