1. Jíti
1. Jíti (v obec. mluvě vých. Čech. hlavně ve složených: jdout, vodejdout, přijdout. Šb., Jir. ). V přítomných tvarech slovesa jíti če- ština i mimo složení mění prvý živel kmene id v j: jdu. Ht. Sr. ml. 310. Vz I. Jdu, jdeš, jde, jdeme, jdete, jdou; imperat. jdi, jděme, jděte; přech. jda, jdouc, jdouce. Na Slov.: idem, ideš atd.; idúc; ale: dojdem, dojdi, dojdúc. V obec. mluvě: du, deš, de, deme, dete, dou. Na Mor. říkají: idu, ideš, ide, ideme atd. Brt. Infinit. jíti vznikl vysutím hlásky d, zdloužením kořenného i a předsu- tím tomuto hlásky j: j-í(d)-ti m. jísti; na Slov. ísť z id-ť. Ht. tamtéž. Přechodník času minul, šed, šedši, šedše; příčestí času min. šel, šla, šlo (místo šedl od šed, š?d. Schl. V češtině se d před l zřídka vysouvá. Vz Jeti. Ht. ). Na Slov. i s předrážkou i: i-šiel, i-šla, i-šlo. (Ht. ). Trpné příčestí znělo kdysi šes-t m. šed-t a š-t žije posud v: pří-št-í. Ht. tamtéž 311. Čas budoucí: půjdu. Vz toto. Vz staroč. časování v Kt. str. 88. — Choditi, vz také Choditi. — J. = místo měniti po- mocí nohou, gehen, wandeln, schreiten; je- dnati, postupovati, wornach gehen, verfahren, handeln; znamená stav, ve kterém kdo se nalézá n. do kterého přichází; II. neosob., gehen; hýbati se; proměnu vzíti, trpěti; ná- ležeti k čemu, dazu gehören; poddánu býti, unterworfen sein; platiti, angehen, gelten; míjeti, verfliessen, dahingehen; obsahovati, gehen; zníti, schallen; vztahovati se, sich erstrecken, gehen; stýkati se, gränzen, gehen; nastupovati, následovati, folgen; cíliti, sehen; gehen, postupovati, weiter kommen, fort- schreiten; pocházeti, woher kommen, entste- hen, erfolgen. Jg. — abs Hodiny jdou. Úřad jde. Pr. měst. Ta pověst' jde. V. Vítr, mlýn, huť, stroj, vůz, loď, déšť, sníh, lijavec, moře, plat, služba, těsto (kyne) jde; hory, doly, to- várny, peníze, varhany jdou. Us. Řemeslo ne- jde. Jd. Jdi, zavru. Us. Nejel, toliko šel. Jg. Mnoho zkusíme, kteří jedeme, a což, kteří jdou (žertem o trakařnicích). Jg. Jdi, řekni mu. Jg. Aťjde(pryč)! I jděte, to aby pravda bylo? Us. Jde bosa, naha, rozhalena. Jg. Krev jíti nechtěla. Us. Soud jde (vykonává se). Soudové nešli. Šel rozbroj a hluk. Háj. Jde to. Us. To tak nejde. To musí jíti. Nech toho tak jíti. Kom. Ten důvod nejde (ne- platí); ta výmluva nejde. Jg. Jak jdou nyní dukáty? Tudy strouha jde. Har. Každého mysl tam jde. Kom. Kudy jde (na Moravě lépe říkají: vede cesta, Brt) cesta do města ? Pořád jdoucí verše. Br. Podívej se, jestli už jde. Šla sem. Us. Chodí jako zmoklá sle- pice, jako ze škatulky; kdo chodí, nachází. Pk. Chodí jako ztrápený oficír (j. mokrá káně; co modla; jakoby mu z nosu kapalo; jako bludná ovce; jakoby mu slepice chléb sežraly. Vz Utrápený); Kde tě lidé rádi mají, nechoď často; Nemůžem-li tudy, půjdem ji- nudy. Lb. Dsky jdou (=může se v nevklá- dati). Arch. I. 155. To tak snadno nejde (das geht füglich nicht); Inu, nejde to, nejde! Dch. Aby každý tu lehkou minci, která nyní tak vysoce jde, odbyti mohl. Ferd. I. Zříz. A ta úmluva prve jíti nemá, až po dvů ne- dělí po stáném právě najméně. O. z D. Kterak který jde, neb jíti má póhon. O. z D. — Vz Jíti, s adv. (na konci článku). — co. J. míli, kus cesty, hodinu, dlouhý čas, dlouhou cestu, kraj světa, konec cesty. Vz Akk. 1. Jg. — po čem, po kom (jak, kam, kudy atd. ): po prstech, po rukou; někomu po boku, po straně; jdi po svých cestách (odháníme-li koho), po svých (cestách=odehnati koho), j. po svých věcech, Jg.; po rozkošech, V., po pití, po stopě, po sledu, po živnosti, Jg.; po právě. V. Nejde to po jeho hlavě. Jg. Po tvém slově pójdem v pravo, v levo, u vsie pótky luté. Rkk. 31. Jdú po jednom. Rkk. 21. Po horách choditi. Rkk. 25. Po svém rozumu choditi. Chč. 452. Po nichž(mukách) v věčnu radosť pojdeš. Kat. 2579. Že mu šlo všecko po ščestí. Alx. Sbožný nepojde po obecném hluku ve zlé. Št. N. 264. Po řebříku k bo- hatci skrze rozkoši do pekla, k Lazarovi skrze bolesti v odpočinutí. Chč. 626. Vše opustil a šel po něm. Výb. I. 545. Jdou po jednom oružie nesúce. J. po stupních. Anth. I. 19., 123. Po jarmárce nechoď více (k nám). Er. P. 212. Já po předku půjdu. K. Poh. 676. Poče po potoku j. Dal. 39. Musika po všech hlasiech umie jíti. Anth. I. 91. J. po vůni, po hlaholu. Kom. Did. 5. Tolikéž i k obeslání bude moci každý po škodách j. (sie geltend machen); Že po živnosti a po- třebách svých toliko cestou s ručnicí jde aneb jede. Ferd. I. zř. Když pak s potazem po paních jde; V tom po větší straně má jíti (die Majorität entscheidet). O. z D. J. po právu, gesetzmässig vorgehen. VI. zř. 116. Ktož by po své poctivosti jíti chtěl, seine Ehre retten. Václ. XII. (Pr. 1861. str. 27. ). Po hře, po cti, po slávě jíti (dychtiti). V. Nejde to po vůli. V. Po chůdách, po cestě. D. Jde mu vše jako po šňůře, jako po líhách. Tolar jde po dvou zlatých. Jg. Jíti po zboží (kupovati). Jg. Po čem ty časy zlatý šel? (platil). VI. zříz. zem. A oni ne- mají toho statku žádnému zapisovati, leč by po právu šli (gesetzmässig vorgehen). Pr. Právem se řiď a po něm jdi. Č. Jíti po své přípovědi (ji plniti). V. J. po škodách (ein- treiben). Er. Po nemocném jde mráz. Lk. J. po někom (stíhati ho). Er. Po ňáké příčině jíti == za nějakou příčinou jíti (ve východ. Čech. ). Kb. Vz Koutek. Jeli po nich (po svatých otcích = následuj jich), nehrdaj jimi. Št. — vedlé koho, čeho — kde, kudy. Vedle učitele, krále, cesty. Jg. — dle, podlé čeho — kudy, jak. Dle cesty. Jg. Záplata, zboží dle času jde. L. Jde mu vše podlé srdce žádosti. Jg. J. podlé práv, rechtlich handeln, vor sich gehen. Vác. XIV. To slovo jde dle 3. sklonění, Us., Jg.; lépe: skloňuje se dle III. skl., řídí se třetím skloněním. Jde to dle naší vůle. Ml. Jde to dle zákona. Nz. — od koho, od čeho — odkud: od hromady, od domu. Vše od něho jde. Jde mu vše (dílo, Br., práce) od ruky. Jdi pryč ode mne. Jde to od sebe. Krev jde od něho. Jg. Od něho moč bezděky jde. Lk. Až půjdeš od panny; Že jsem bez hubičky nešel od tebe; Nepůjdu od tebe; Však to nejde od srdce; Když jsem šel od hubičky. Er. P. 439., 146., 135, 395., 168. J. od oběda, od večeře, Brt., od snídaní. Ml. — na koho, na co (komu, s kým) —kam, jak atd.: na cestu, na procházku, na lov, na raky, na ryby, na ptáky, na radu s kým, na nepřítele, na medvěda, na hřiby, na pohřeb, na hra- nice, na věž, na půdu, na led, na kordy, na pistole s někým, Jg., V., na mizinu j. V. Mlýn jde na prázdno. Vys. Jdi na kolo, pse šibeničná. (Odháníme-li koho. ) Lb., Jg. Jdou naň žaloby. Har. Jde (směřuje) to na šalbu. Jg. Někomu na oči. Jg. Dokud se lýka drou, tedy na ně s dětmi jíti. Jg. Jíti na Prosík (prosit, žebrotou). Šm. A když není kterého z nich, jeho díl jde na ty úředníky, kteří se tuto jmenují. Ferd. I. Zř. Na tu žádný nápad jíti nemá. Sob., VI. zř. Jde má milá na jahody na zelená borka. Rkk. 61. Ženy chodí na odiv a na úkaz všemu světu. Chč. 450. J. na svatbu. Chč. 451. Kaž sem té panně na málo jíti. Kat. 1537. J. na modlitbu k cierkvi. Dal. 30. J. na pivo, Us., na hon. Er., na vojnu, Výb. I. 1075., na loupež. Vrat. 188. Jíti s kým na hospodu. Výb. I. 81. J. na poradu. K. Poh. II. 256. J. na smrť, Pref. 362., na trávu, Us., do lesa na drva. K. Poh. 172. Šly děvčátka na jahody. Sš. Pís. 164. Dievča na vodu ide. Zpěv. I. 77. Král se svým vojskem za ním na posilu šel. K. Poh. 341. Jidú na hrad před královú. Kat. 217. Silným srdcem na smrť pro víru šli. Pass. 490. Na trávu za panský dvůr j.; Chodil jsem na víno do hospody. Er. P. 156., 365. J. na kvíčaly, Er. P. 397., na zámek. Dch. J. někomu na hrdlo. Jdi na šibenici. Spaní (mdloby) na mne jde (jdou). Jg. Dvéře jdou na ulici. Na vysokou školu j. Jde mu na pátý rok. Již jde na desátou (hodinu). Jg. J. na zvědy, na posluchy, Mk., na lup, na odpočinutí. Ml. Peníze jdou na klášter, na krále (připadají mu). L. To vše jde na můj počet, na mou zhoubu, na mé konto. Jg. Když komu na bezživotí šlo. Dal. Přečinil-li se kdo řečí, jdi mu na peníze; pakli skutkem, jdi mu na hrdlo. Vš., Pr. J. na vodu (močit), Lk., na zkušenou. Šp. J. na kutě (spat). Us. J. komu na pomoc (obyčejnější vazba než: jíti komu ku pomoci). A ta pokuta jde na samého sudího (zukommen). VI. zříz zem. Ty pokuty mají jíti na obecná diela (zu etwas verwendet werden). Sob. J. komu na ruku, lépe: býti komu na ruku (V. ), důvtip komu dáti (Hus. ). Rs. Ale ten, jemuž jde na jeho česť; Jde mu samému na šiju. Kn. Bož. 129., 131. Tomu má na tu summu úrok jíti, dokudž práva nedovede, i s těmi úroky na to přišlými. Ferd. I zř. Sto krejcarů jde na zlatý. Us. [Cf. Póldruhéhomezdcietma jde jich (i. e. grošů) za zlatý. Št. N. 91. Ostatně můžeme klásti: býti nač, činiti. Kolik jest jich na libru? Kolik jich činí libru? Brs. 95. ]. Kolik anglických mil jde na míli zeměpisnou ? lépe: jest, činí. Km. Ostatně vz předcházející příklad. — do čeho — kam: do domu, do kostela, do hospody, do školy, do kopce, do sebe (litovati), do svého neštěstí, do pekla, do lázně, do světa (cestovati), do pole (na vojnu), do kláštera. Jg. S nechutí do něčeho jíti. Jg. Okno jde do dvora, do za- hrady. Víno jde do hlavy. Jg. Učení mu nejde do hlavy. Us. Kdo má peníze v kapse, může jíti do karet. Jg. Psí hlas do nebe nejde. Na Slov. Obilí jde do klasů (metá se). Jg. J. brzy do postele. Ml. Cesta jde do Prahy. Ty pahorky jdou do moře. Jg. To jde do nekonečna. Nz. Ten kus jde do tvr- dého (do měkkého) tonu. Voda jde až do pasu, do kotníkův. Jg. Jdi do Hajan (= spat. Vz Ospalý. ). Lb. Chodíme na ni (na trávu) do březí; J. do světa. Er. P. 421., 472. — z čeho — odkud, jak: z domu, z pole. Jg. Když slunce z hory šlo. Ben. Z toho ne- vyhnutelně jde. Kom. Z knězi to šlo, že země hubena byla. Plác. Jde z tebe strach — jako z pečeného vrabce (co by mě blecha ukousla). Jg. Činiti, aby učení jako ze hry šlo. Kom. Jde (pochází) z toho pýcha. Kom. Mlýn jde z ostra. Z ostra to šlo. Když jde nouze do domu, jde láska z domu. Jg. Krev z rány jde. Troj. Jde mu vše jako z vody. Jg. Jde z jednoho do druhého. Us. Z hlavy jde nemoc do kloubů. Lek. Z jejich nedban- livosti to šlo, že... Dal. Jde mi tolik ze statků (mám tolik důchodů). Jg. Strach z nich šel. Let. 346. Piesň ide z srdce mého. Rkk. 8. Až já z trávy půjdu. Sš. Pís. 525. Když jsem šel z posvícení. Er. P. 134. Jdi ze světla šp. m. nezasláněj n. nezacláněj. Na Slov. slýchati stále jen zacláňať. Ht. Brus. 188. Velké řeky z malého jdou zřídla. Jg. J. z oblakov. Kat. 2890. — za koho, za co. Něchtěci za císaře Fridricha jíti do klá- štera se dala. V. Uč se, půjdeš za hudce. Č. Půldruhéhomezdcietma jde jich (grošů) za zlatý. Št. N. 91. J. za muže, V., za muž. Kat. 140. (vdáti se). Kateřina nerodí za muž jíti; Já za žádného nepojdu. Kat. 140., 346. Jíti komu za kmotra. K. Poh. II. 98. Sty- děla bych se jít za chodce. Er. P. 74. Já půjdu za tebou za vojačku. Er. P. 106. A třetímu som pravila, že nepojděm zaň. Mor. P. 367. — za co — kam: za dům, za město. Jg. Slunce jde za horu. J. za bránu. Ml. Poď se mnou za pasy (=zápasit). Na Mor. Mrk. — za kým, za čím: za marami, za mrtvým až k hrobu, V., za nevěstou. Us Za západem jde soumrak. Kom. Jedno jde za druhým. Jg. Za svou vášnivou libosti jiti. Bart. 90. Za mnú chrabro na Polany (pojďte). Rkk. 31. Za nosem, za ženskými choditi. Us. Za mnú pojďte před stolec mateře božiej. Rkk. 53. Jde za niem mnostvie k kaplě světěj. Kat. 53. Za štěstím jdou přátelé. Č. Mudr. 234. Za pýchou palice chodí. Č. Mudr. 97. Já bych šel za milou za lesy; Všecky panny s trávy jdou, pěkně jedna za druhou; Ty ses také nic nestyděl před lidma za mnou choditi. Er. P. 133., 172., 180. Za králem, za pravdou jíti. Jg. Pomsta jde za hříchem. Za příkladem něčím jíti. Jg. Koza jde za kozami. Život za jazykem Nejde (= jinak učí, jinak žije). Jg. Jíti za chlebem. Us. Jde co za čím (vyvozuje se). Jg. Úřady za zlatem jdou. L. Za časem všecko jde. Jg. Za něčím až na konec světa j. Ml. Někteří přirozenou chtivostí za rozumem jdou. Kom. — s kým, s čím (kam). J. s někým k tanci. Jg. Jdi s Bohem, jdi s pánem Bohem (když koho odbýváme). Jg. Dršťka jde s processím (= lační). J. s odporem (nedařiti se). V. J. s kým na radu. J. s vodou; s dítětem; s outěžkem (o těhotných). Jg. Divně s ním vůkol jde (nakládá). V. S pravdou před Boha jíti. Sluší s tou věcí opatrně jíti (zacházeti). S čáry vůkol j. (čarovati). V. S nevolemi to šlo. Br. Se silným nechoď v zápas a s bohatým před soud. Č. J. s kým na procházku. Ml. J. se svíčkou do komory, s nádobou pro vodu. Us. Šel s tím do země (=to byla příčina jeho smrti). Kb. Když žena s velikou bolestí, k dítěti jde (ku porodu). Lk. Vz Kůň. Šafář chodí s holí; J. s psaním do Ko- lína. Er. P. 427., 459. J. s obetí. Kat. 1153. Se svojím junošú chodí. Rkk. 29. Chodě (lid) v zástupích s brannou rukou. Chč. 445. Musíte preč s hanbou j. Výb. I. 209. — s čeho — odkud: s vrchu. Jg. Jdi mi s očí. V. J. se světa. Us. Tamhle za vodou, dvě holky s trávy jdou; Všecky panny s trávy jdou. Er. P. 144., 172. — ke komu, k čemu (kam): k příteli, k děvčeti, Jg., k smrti (na smrť). Kom. To jde (vztahuje se) k dě- dictví. Pr. zem. Jdi k čertu, k ďáblu, k ďasu, k šípku, ke' katu. Jg. Šla s ním k tanci. Us. J. k sobě (rozumu zase nabývati). Jíti k otcům (umříti). V. S nechutí k někomu jíti. Us. Jde mu to k srdci. Illyrie jde až k Mace- donii. Har. V rok choditi k božímu tělu. Chč. 452. Dále k Troskám jdú. Rkk. 36. Kamo k nim hlásat chodíváše. Rkk. 8. J. k někomu do díla, na radu; Šla panenka k zpovídání; J. k odvodu, k snídaní. Er. P. 389., 481., 119., 453., 419. Ten peniez ne- jde jiným úředníkům k zisku (kommt ihnen nicht zu Statten), než samému písaři. O. z D. Ke škole jíti (oddati se úřadu učitelskému). Šm. Jde mu k duhu. Žena s bolestí k dítěti jde (ku porodu). Lk., Jád. Jsú půhonové i z jiných věcí, jižto jdú k dědictví neb ku postupenství (=vztahují se). O. z D. Práce nejde ku předu. Ml. Nechoď k soudci s pou- hým nosem, ale choď s přínosem. Č. Jde nám to k duhu. Us. Jíti komu ku pomoci (obyčejně se říká a píše i u lepších starších spisovatelů: na pomoc. (Vz Pomoc). — oč. Jemu to, oč jdou, oznámili. Solf. O co jde? Oč hra jde? Us. Jde o zdraví, o život, V., o česť, o hlavu. Již vám o životy jde. Let. Jíti k sudímu oč. Žer. O to nejde. Mt. S. Jdu s tebou v základ o zlatý. Jg. Jde o to potaz. Kom. O hrdlo jim jde. V. Ty věci, kteréž jdou o zemské dobré (vztahují se). O. z D. Jde mu právě o to. Jde o ko- runu, o poctivosť. Jg. Jde mu netoliko o ře- men, ale i o celou kůži. Jg. Hra jde o groš. Jde jim o věc. Jg. — proč. Pro mdlobu jíti nemohli. Vrat. — pro koho, pro co — kam: J. pro kávu, pro cukr, pro mouku. Us. J. pro slovo (=pro svolení k sňatku). Kb. Daleko pro výmluvu nešel. T. Pro pilnou radu k někomu jíti. Kat. 415. Král umysli po (= pro) syna do Uher jíti. Dal. 97. Ne- byli jsme povinni po (= pro) vás jíti. Tov. 9. Pozdě s čbánem pro vodu, ano se hřiedlo utrhlo. Anth. I. 154. J. pro tabák; Nesmím pro ně (klíče) k němu j.; Selka jde pro pivo se dčbánem. Er. P. 203., 131., 93. Jdi poň =proň. Jg. Když prase připovědí, jíti po ně (= pro ne) hned s pytlem. Jg. — kam (po co). Jg. J. až po hranice. Voda nám šla po kolena, po kotníky, po pas. Jg., Ml. — kam (nad co, pod co). J. pod střechu. Jde mu vše pod ruku (daří se). V. Nejde mu to pod vousy. Rk. Nejde mu to pod tipek. Jg. J. pod meč. L. To mu nejde pod nos. Vidí, že by mu pod zisk nešlo. Mudr. Voda mi šla nad kolena. Ml. Jdúce nad ty lidi (lítajíce). Kat. 2886. — kudy (skrze co). J. skrz les. Us. Všecko jde skrze jeho ruce. Jg. Syrovatečnosť skrze močové tru- bice jde k ledvinám. Kom. Vz Jíti po čem. (Chč. ) — instrument. (čím, jak, jako, kdy, kudy, proč atd. ). Týmž pořádkem jako prve šel, sich desselben Rechtsmittels bedienen. Žer. Záp. I. 25. Žádný také nemá v jednom sůdě dvojím právem jíti, eine Streit- sache bei zwei Gerichten anhängig machen. Tov. 53. J. loukou, lesem, nepravou cestou (blouditi), prosbou, kolem jíti. Jg. Nic ne- jde slepým štěstím. Kom. Epikurejští praví, že vše štěstím a náhodou jde. Br. Jíti pravdou a Bohem, podlostí. Jg. Vše jde řízením bo- žím. Kom. Jdi svou cestou (po svých). D. Cestou svého těla jíti (umříti). Jg. Chodila k nám malou dcerkou (jako dcerka, když byla ještě mladá). Mtc. V. 64. Kdyby šla (svatba) nynějším během rufianským. Chč. 451. Bosýma nohama choditi. Har. Bez po- kání valem do pekla jíti. Chč. 637. Dvě stě junoš jdiechu spolu jako stlúpem. Výb. I. 1075. Choditi Řehořem. Us. Jíti rakem zpátky. Jg. Nech vše jíti svým chodem. C. Mnozí mdlobu (instr. příčiny) sotně jdúce. Alx. 1140. Sel on v té věci příkladem mým. Žer. Záp. II. 169. J. svou cestou. Pass. 566. Le- sem šel a stromů neviděl. Č. J. horami. Sš. Slunce, měsíc boží mocí jdú na nebi dnem i nocí. Kat. 28. Jdú kravičky z pastvy dě- dinu. Sš. Pís. 724. Hlava mi (se mnou) jde kolem. Šm. Mlýn tou vodou jde. Vys. J. klusem. D. Já jdu svou cestou (živ jsem svým obyčejem). Jg. J. vodou. Obchodem vůkol j. Toms. Mlýn jde proudem (žene se). Har. J. jistou měrou. Kde srdce šlo strachy různo. Koc. To jde jeho původem. Br. Právo duchovnie, v němž způsob právy duchovními pod mocí arcibiskupovů jde. O. z D. Leč by šlo úkladem takým, že by se kromě desk strany smluvily (mit List vorgehen). O. z D. J. žebrotou; drmolem (krátké kroky dělati), Ros., krokem, honem, hurtem, cválem, pří- mým během, stranou j. D. Pojď během. Us. na Mor. (na Valašsku). Brt. J. světem. J. úzkou cestou; Sáně nám jdou šnejdrem. Er. P. 169., 371. Protož radu, kterouž jsou šli k dobytí florentských, proměnili. Bart. 270. 34. Návodem jíti. Da. Bez pokání valem do pekla j. Chč. 637. Sklenice jde kolem. Ml. Rovnou cestou do školy j. Ml. Nehody řadem chodívají. Č. Z komory rovnou nohou do kostela jíti mohl. Har. — kam (mezi co, mezi koho). Mezi lidi, vojíny j. Jg. Šel jest Franta mezi Franty. Er. P. 589. — v co (kam atd. ). J. v karty, v kuželky, v kordy, v meče, v základ s kým j. Jg. Jde to v počet, v sílu. V. J. v zápas. Cnosť v zapomenutí jde. Jg. Dolinami v luté boje j. Rkk. 25. Dojížděli naň ze všech stran nechtíce v žádné jednání zemské jíti. Bart. I. 4. Za muž v manželstvie pro rozličné nebezpečenstvie j. Kat. 465. V skorě voje v řady jdú. Rkk. 17. Ký (vladyka) plezně — dlě (= pro užitek) v sněmy chodí. Sněm. (Rkk. 69. ) J. ve zvyk, v léta, v žerty, v posměch (= obrácenu býti), v uzdu (krotnouti), ve psí j. (na mizinu), v kázeň (trestánu býti). V. Oči jdou v sloup. Obilí jde v zrno. V. Statky jeho jdou v ni- vec. Jg. Mladý kůň jde v peníze, starý z peněz vychází. Jg. Jedni v týl, druzí v bok šli. Dal. J. někomu v cestu, s někým v tanec. Jg. Ve všecko šel, uzdu si pustil. Br. Víno jde v hlavu. Jg. On jde ze zlého ve zlé. Jg. On již jde v léta. Ve zvyk to snadno jde Jg. Což po jeho smrti ostane, má v rozdíl jíti (rozděleno býti). O. z D. — Vz Jíti po čem. — před se, vor sich gehen, zum Voll- zuge gelangen, gelten, fortbestehen; in Wirk- samkeit, Kraft bleiben, befolgt werden, freien Lauf haben, zu Stande kommen. Rozsudkové krále JM. předešlí i potomní, ti mají ve své mocnosti zůstati a před se jíti; Proto vždy soud zemský před se jdi a trvaj (gehe vor sich). Ferd. I. zř. Půhonové mají před se jíti. VI. zř. 4. A prve by se musilo mnoho zlého státi než to, což páni jsú nalezli, by před se nešlo. O. z D. Aby naše ustanovení před se šlo a držáno bylo; Ať dá panskému ná- lezu a ustanovenie před se jíti. Pr. Vz Ná- lez. — komu. Hlava mi jde kolem. Nešel mu podvod. Jg. Nevím, odkud mu to jde. Kom. Čekajícímu jdou hodiny zdlouha. Če- kajícímu jdou dni rokem. L. Jde mu služba (platí). Jg. Jde mu vše zpět. Br. To když jim nešlo, o jiné se pokusili. Kom. Komu ty peníze mají jíti (se vypláceti). V. Jde ti to jako psovi pastva. Jde mu huba jako mlýnské kolo. Pk. — místo čeho. Bankové cedule jdou místo peněz. Jg. M. otce jde syn. Us. — v čem. V rouše choditi. Chč. 381. Musila bych chodit v bílém čepci. Er. P. 229. — v čem (kde, kdy, jak). U ve- selí čas rychle jde. Jg. Pruské peníze jdou v Polště. Jg. Vlci v stádech chodí. Let. Práva a řádové zemští v těchto časech ne- jdu. Arch. I. 156. Na světě v strasti cho- diti. Kat. 1780. Chodě (lid) v zástupích s brannou rukou. Chč. 445. V strachu před někoho jíti. Kat. 2401. — pod čím. Jde pod velikým břemenem (nesa je). Us. Mohli jsme chodit oba pod věncem. Er. P. 400. Mlýn jde pod křížem. Vys. — kde (pod čím, nad čím, před kým, při čem). Jíti při voze. Us. Choditi pod stromy, pod stře- chou, nad potokem, nad břehem. Jg. — kam (před koho, před co): před oltář. Jg. J. před krále, Alx., před ciesaře. Kat. 2401. S pravdou nám před Boha jíti. Jg. Někomu před oči j. Jg. — Solf. — Vz Jíti s kým. — na čem. Na koni jíti — jeti. Na Slov. Chodějí mu koně na hedbávnej šňůře. Er. P. 164. — kde (na čem, u čeho). Jde ti to k duhu na venkovském povětří. Ml. Ledva polovice pecí šla na dřevě. Vys. J. u řeky. Jg. U nás jinak věci jdou. Us. Jde ti to jako na kolovrátku. Pk. — kdy (na čem, o čem, při čem). Krev šla při pouštění. Lk. Myslivec jde na úsvitě do lesa. Ml. Šel o páté hodině. Us. O hromnicích vlci v stá- dech chodili. Let. — o čem: o holi, Us., o berli choditi. Jg. — kudy (okolo čeho, přes co, mimo co, mezi čím). Šel mimo naši zahradu. J. mezi kamením. Us. Chodí okolo města. Jg. J. kol oběti. Rkk. 21. Jíti přes řeku, přes pole. Jg. — proti komu (kam): proti nepříteli. Jg. Pán jde proti němu. Er. P. 491. Jde proti němu smutnú postavú. St. skl. IV. 157. — aby. Šel rychle, aby ho dohonil. — s infinit, (správněji sloveso toto pojíme se supinem). Šel spáti. Br. Oslu, když se dobře vede, jde na led tancovati. Jg. Co jdou dělati tito? Br. (Šel) měřiti Je- rusaléma. Br. Šli stavěti domu páně. Br. Vz Supinum. — Se supinem. Šel spat, hrát. Jg. Umění jde žebrat chleba. V. — se. Po této půdě dobře se chodí. Kudy se jde do města? — s adverb. Jíti, choditi zdlouha, z čerstva, čerstvě, brzo, přímo, různo, zpět, nazpátek, vzadu, zrovna, škrobeně, shrbeně, dále, sem, tam, pryč, poslušně, ostře, po- malu, stejně, spěšně, skvostně, čistě, otr- haně, šmithavě, rozkročeně. Jg. Muž jde hat a žena čehý. Jg. Koupě jde zpět. Smělost' jeho jde daleko. Jg. Kolo mlýnské jde mělce. Mlýn jde tiše, nepokojně. Vys. Dále nesmíš j. Jde to dobře, zle, pomateně. Jg. Jde mu vše zpět (nedaří se). Br. Hory jdou dobře. Us. To pomaluj, musí. Kom. Cena jde vzhůru. L. Cukr jde nahoru (= draží se, šp. m.: cukru přiskočilo, cukr se zdražil). Jg.