Boleti
Boleti přešlo dílem do tř. III. 1., prt. praes.: bolejě, -júc. Vz Gb. v Listech filol. 1884. 440., 451., Mkl. Etym. 17. — abs. Přieteleť jest i bolejíc chovati. Št. Uč. 25. a (Kn. š. 41.). Já sem chudý a bolející. Ž. Kap. 68. 30. Duši b-jící. Hod. 36. a. (Gb. ib.). Psáti, až bolí. Us. Dch. Bolejúc (žalostí se trápíc) hledachorn tebe. Hr. rk. 207. Vi- děly tě vody i bolely hory. Ž. wit. Hab. 10. Co bolí, odbývej dobrou volí. Bž. Nežertuj tím, co bolí. Lpř. — koho. Netup nikoho pro věc, která ho bez toho bolí. Us. Dch. Bolí mä srdiečko. Ht. Sl. ml. 216. Oj vandro- val bych ja, nožičky mne bolú. Sš. P. 515. Už ho nic neoolí (umřel). Tkč. Vz Brt. S. 3. vyd. 186. — proč. Ó kako v tom bludě mdléše, jenž tako pro tě boléše! Hr. rk. 125. — od čeho. Od zlých spolků hlava bolívá. Bž. — z čeho. Z kobzolí go bruch bolí. Slez. Brt. P. 146. — nad čím. Srdce ji b-lo nad nebožkou. Sá — po čem. Po domácím zelí srdce nebolí. Č. Často po něm bolí. Hr. rk. 134. b. — kde. Jak to v srdci bolí. Kká. M. ž. 23. I tudy pálí i tamo bolí. Bž. To mě na tobě bolí. Šml. Bolí mě v ušách. Mor. Ktk. — za kým. Veru mňa za tebou nebolí hlavička (pro tebe). Sl. ps. 181. — jak. Z té duše nás to bolí. Us. Dch. — koho kam. To bolí do kapsy (způsobuje veliké výlohy). Dch.