Zástolní
Zástolní = za stůl náležející, Tisch-. Z. roucho. Reš. Zastonati, stonám a stoni, ůněš, 3. pl. stoní; stonej a stoň, al, ání; zastonati = počíti stonati, zavzdychati, zalkati, erseuf- zen; počíti nemocným býti, erkranken, krank werden.— abs. A vzezřev k nebi zastonal. Br. Ani nezastonal a zemřel (nebyl nemoc- ným). Us. A o chvíľu i delá (děla) zanikly, najprem jedno, potom dve a potom veľa. Hrmelo to, až zem zastonala. Phld. III. 2. 143. — kde. Tedy opět Ježíš zastonav sám v sobě přišel k hrobu. Br. Zastoniž nade mnou všeliké pokolení. Sixt. — čím. Tedy Ježíš, když uzřel židy, ani plačí, zastonal duchem (byl pohnut). Br. — jak. I zastena (zastenal) pláčem holubiným (jako holubice). Rkk. Takým stonem zastená otec a máť. Msn. Or. 139. Bolně zastenati. Vrch. — proč: bolestí. Us. Tč. Treba mu zadať ránu ci- teľnú a náležite ju rozjatriť, až zastená bô- ľom. Phld. III. 344.— kdy. Oj Nitra, Nitra, keď ty zastonáš, hlas tvôj sa v dialky roz- razí. Č. Čt. II. 162.