Horko
Horko. Tam není možná být horkem. Us. Vk. Je h., až se zuby potí, až je pod jazykem mokro (žertem = je zima). U Kr. Hrad. Kšť. Je mu horko (je opilý). Bylo mu asi h. (byl v nesnázích). Us. Slo to při tom do horka. Dch. H. je nám, horko, můj milé šuhajko, pusť na mne chládeček z va- šich vykýneček. Sš. P. 559. — H. u rybářů. Aby pan Breněk ten rybník nasadil svým plodem a ten rybník aby stál dvě horce s tiem plodem. Arch. IV. 5. — H., hořko = těžko, bolně. Horko plakati. Němc. III. 48. Čierna zem! vydaj mi matku ven, nech sa mojej matke horko vyžalujem. Ntr. VI. 238. Horko plače milenka moja. Sl. ps. 239. Chudobná mä mati mala, horko, ťažko vy- chovala. Koll. Zp. I. 40.