PříbuzenstvíPříbuzenství, n., příbuznost, i, f., pří- buzenstvo, a, n. (zastr. příbuzetství, pří- vaznost). Rozeznávají p. čtvero, totiž: a) pletské (Sš.) či rodné, rodem; b) bližně a svatovské; c) zákonité či občanské, umělé; a d) duchovné. Hý. — P. pleťské (po pleti) či rodné (rodem), Hý., též pokrerenství, po- krevnosť, p. krevnosti nebo po krvi (V.), krevné přátelství, Us. (Hý.). die wahre, na- türliche, leibliche Verwandtschaft, die An-, Blutsverwandtschaft, Sippschaft (v právu strněm.), cognatio naturalis s. vera consan- guinitas = svazek rodinný totiž poměr mezi rodiči kmenovými a vším jejich potomstvem jakož i mezi jednotlivými těmito potomky. S. N. Aneb dle A. Reiffenstuela (jus cano- nic. tom. IV. pg. 95., Venetis 1734.) — blíz- kosť či svazek osob osnovaný na (bezpro- středném anebo toliko prostředečném) pojití tělesném (pleťském) jedné od druhé, aneb obou či více osob od společného třetího, avšak dosti blízkého rodiče (otce nebo matky) jahožto společného původa či kmene. Docela stručně pak dí náš zákoník občanský (das allgemeine bürgerl. Gesetzbuch f. d. Kaiser- thum Oesterreich) §. 40. P. = svazek mezi rodiči kmenovými a celým jich potomstvem. Hý. — Koleno či stupeň p. dvou osob ur- čujeme dle §. 41. téhož zákoníku tím způ- sobem, že udáváme počet zplození (Zeu- gungen), jimiž v linii rovné jedna na druhé a v linii pobočné obě na svém nejbližším kmeni společném visí. Aby pak věc ta byla srozumitetnější a zároveň i prozračnější, třeba vyložiti, co nám kmenem a co linií, a co ko- lenem či stupněm slyšeti jest. 1. Kmenem či původem rodu (rodovým), der nächste ge- meinschaftliche Stamm, der Sipp (v právu strněm.), stipes, slyšíme osobu (muže nebo ženu), od níž pocházejí ti, o jejichž p. nám jde, či jak dí náš Brikcí (Brikc. Práva měst. 64., 11.): Kmenem jest ve stupni osoba, od které jiní jsou pečátek vzali, kteřížto jsou spolu přátelé krevní, majíc zření k ní, od které jsou pošlé. — 2. (Čára, S. N. =) Linie (tak V. a Br. [tito na Deut. 25. 7.: lina|) jest řada kolen t. j. posloupnosť osob, z téhož kmene rozličnými zplozeními pošlých, die Linie, linea. Linie tato jest dvojí: a) rovná, gerade Linie, 1. recta, a to buď: a) hořejší, na horu vstupující, V., vstupná (cf. Sš. L. 57), die aufsteigende Ĺ., buď ß) dolejší, dolů sstupující. V., sestupná (Hý.), die absteigende L.; a b) šikmá (Hý.), příčná, S. N., či po- boční, V., die Seitenlinie, linea obliqua s. collateralis, transversa. Poboční linie jsou vezdy aspoň dve, avšak může jich býti i více ; a jsou buď a) stejné či souměrné, aequales, srovnávají-li se počtem osob či odestávaji-li příbuzenci, o nichž nám řeč jest, stejnou měrou od společného původa (kmene), jako ku př. bratr a sestra; buď ß) nestejné, ne- souměrné, inaequales, je-li v jedné více osob jako v druhé či je-li osoba jedné linie spo- lečnému kmenu bližší jako osoba druhé linie, jako k př. můj bratr a syn mé sestry. Hý. Je-li poměr osob příbuzných takový, že jedna od druhé pochází, slove p. v rovné čáře lépe: linii, vz svrchu 2. a tu se roze- znává pokolení vstupující (předkové, die Ascendenten, parentes, die Obersippschaft, cognatio superior) a pokolení sestupující (potomci, posledstvo |Sš. Mt. 24], die Descen- denten, Busen, die Untersippschaft, liberi); v příčné čáře n. linii sluje poměr příbuz- ných, kteří nepocházejí jeden od druhého, nýbrž jen společného mají předka. S. N. — 3. Koleno nebo stupeň, der Grad, gradus, nazývá se jistá míra vzdálenosti jedné osoby od jiné v linii zplození nebo majíc ziení k mezirodím (Sš. Mt. 24.); čili jak tomu chce Brikcí (Brikc. 1. o. 64, 1): stupeň přá- telství pokrevního jest číslo jedné každé osoby krví nebo příbuzenství sobě spoje- ných, jímžto (1. c. 64, 1.0) se poznává, kterak dalecí sobě kteří přátelé jsou. Důvod pak, za kterým míru tuto vzdálenosti jedné osoby od druhé zoveme stupněm, udává ten (1. c. 64, 10): A slovú stupňové ku podobenství stupňův schodů, nebo se tak zdá, jako sstu- povati dolů a nahoru. — Způsob čítati ko- lena příbuznosti jest jiný dle práva římského a obecného, a jiný dle staroněmeckého a cír- kevního (kanonického); onen totiž přihlédá k počta plození, jež mezi osobami (o jichž p. jde) prichodí, ale tento ku vzdálenosti od společného otce kmenového. Rozdíl ten bije v oči. Tak jsou ku př. podlé římského a obecného práva otec a syn v 1., děd a vnuk v 2. koleně linie rovné, bratr a sestra v 2., strýc a bratrovec v 3. koleně linie poboční příbuzni; dle církevního práva však jsou bratr a sestra v 1, strýc a bratrovec v 2. koleně příbuzni. Na odchodném počítání tom osnuje se také rozdíl v rozsahu (t. j. ve stupněch) p. jakožto překážky k manželstvu dle práva obecního a církevního. V právu církevním čítají kolena příbuzenství (com- putatio graduum canonica) dle těchto tří pra- videl: 1. v linii rovné: „Tolik je kolen,kolik je osob (nb. z nichž jedna druhou bezpro- středně zplodila) méně jedné" (totiž: méně společného kmene) = tot sunt gradus, quot personae demta una (i. e. communi stipite); 2. v linii poboční stejné: „Tolikátým kole- nem dotýkají se vespolek pobočníci, koli- kátým kolenem jeden nebo druhý z nich dotýká se společného kmene" = tot gradi- bus distant inter se collaterales, quot gradi- bus alteruter distat a communi stipite. Tudy jsou si bratr a sestra v 1. kolenu příbuzní, neboť bratr (anebo sestra) dotýkají se jedním stupněm či kolenem společného svého pů- voda, totiž otce: 3. v linii poboční nestejné: „Tolikátým kolenem dotýkají se vespolek pobočníci, kolikátým vzdálenější z nich do- týká se společného kmene" = tot gradibus distant ab invicem collaterales, quot gradi- bus distat persona remotior a communi sti- pite. Tak ku př. jest syn bratra mého mi příbuzen v 2. koleně, an od společného pů- voda našeho (t. j. otce mého) dvojím kole- nem odestává. Čhtějíce pak píleti zevrub- nosti a jasnosti, udáváme v linii pobočné nestejné tytýž i koleno p-sti bližší osoby a mluvíme v případě tom ku př. o p. 3. ko- lena s 1. (gradus 3. tangens 1.). (Cf. Reiffen- stuel 1. c. pg. 96.). Hý. P. po otci (po meči), po matce (po přeslici, po vřeteně). S. N. Koleno n. stupeň, svazek p. J. tr. P. krev- nosti, po krvi. V. Příbuznosť platna co stará plachta. Pk. Sestavení pokrevního příbuzen- stva na způsob stromu s haluzemi a větvemi jmenujeme rodní strom, der Stammbaum, arbor consanguinitatis. Vz Strom. — P. bližné a svatovské či bližnosť a svatovství (Sš.), šva- krovství. V., Verwandtschaft durch Schwä- gerschaft, affinitas, jest = poměr či svazek mezi mužem a příbuzenstvem manželčiným a na obrat mezi manželkou a příbuzenstvem mužovým, původ svůj mající v pleťském sbydlení manželů (e copula carnali viri ac mulieris perfecta ac consumata). Dle §. 40. všeob. zákoníku obč. vchází jediné z rád- ného manželství, dle práva církevního však i z mimomanželského sbydlení. Hý. Žádný s ním v p. nevcházej. V. P-osť jejich tedy nebyla pokrevnosť, nébrž bližnosť a svatov- ství. Sš. L. 18. Někomu p-stvím spřízněnu býti. Zák. sv. Ben. V p-sti někomu býti. Sych. P. daleká, Vz Kráva, Matka, Přítel, Pes, Strýc. — P. zákonité či občanské, umělé, die bürgerliche, künstliche, nur fingirte Ver- wandtschaft, cognatio affinitasque civilis s. legalis s. legitima = svazek osob ze záko- nitého přisvojení (adopce) vzešlý. Přisvo- jovatel slyší též : otcem zákonitým n. zali- bitelem (opp. otec přírodný, životný), adop- tovanec pak: synem zákonitým, zvoleným, přisvojeným, zalíbeným, přijatým, zalíben- cem, přisvojencem, der Aüoptiv-, Wahlsohn, das Wahlkind. (Sš. Mt. 26., L. 56). Hý. — P. duchovní, die geistliche Verwandtschaft, cognatio spiritualis = svazek osob původ svůj mající z přisluhování a přijetí sv. svá- tostí křestu (duchovního to obrodu) a biř- mování (doplňku sv. křestu). Hý. — Pozn. Obojího tohoto p., jak občanského tak i du-chovního, nezná náš zákoník občanský. Hý.— P., příbuznost = spojenosť podobná pří-buzenství, die Verbindung, Verwandtschaft.P. s Kristem. Hus. K duchovnímu p-stvui Páně patřiti. Sš. J. 212. P-osť duchovná, Sš.J. 27., 290., věcná, sachliche. V., Sš. L. 99.Stoupená p-osť by mezi mnou a vámi za-vládla. Sš. J. 151. Při vší p-sti s Matoušemmá každý z ostatních synoptiků i ve spo-lečných částech vlastní svůj ráz. Sš. Mr.Přdml. Ale tři ostatní evangelisté takovouk sobě p-nosť, podobnosť a srovnalosť nasobě nesou; P-nosť ta jejich nezáleží jenomve vypravování a vykládání týchže příběhůva řečí Páně a v zachování po některou dobutéhož pořádku, nébrž v užívání týchže slov,týchže rčení, téže slov vazby. Sš. Mt. 16. — P. v lučbě n. chemická jest síla, která slu- čuje látky různorodé ve hmotu jedinou, jež pak pod každým zvětšením a každým mecha- nickým rozptýlením jednorodou se ukazuje (sloučenina chemická) a od látek, z nichž povstala (součástek), fysicky dokonale se liší, také v ně opět rozvedena býti může. Blř. Die chemische Verwandtschaft, Affinität. P. chemická n. lučebná; podvojná, dvojná, dvojitá; volící n. zlíbená, připravující n. přípravná, rozlučující n. rozlučná; spojující, příběrná, výběrná, Nz. Vz Šfk. II. 687. — 691. — Vz Příbuzný, S. N.
