Řeka, řéčka, říčka
Řeka, řéčka, říčka, y, f., od slov. rěju = teku, řinu se, Šf., cí. řec. koř. (mt< , skr. sru, fluere. Schl. Dle Gb. Hl. 144. koř. ři (řinouti), i stupňováno v é před souhl. Strsl. reka, lit. rokě. Mkl. aL. 58. Na mor. Zlínsku: říka. Brt. — Ř. původně tolik co voda, tok, die Fluth. Veslo volné, jímžby od lodí a k lodí řeku hrnouti mohl. Exc. (Č.). Ř. jest každá živá ve zvláštní dlouhé, neckovité prohlubině (řečišti) o vyvýšených okrajích (březích) tekoucí voda značnější mohutnosti. 8. N. Der Fluss. Řeka ob- dobná či periodická, S. N., plavná, rychlá (bystrice), Šp., stepná, peřej (tekoucí přes kameny po různu stojící). Ňz. Dno řeky slove: řečiště, tečiště, řečisko, koryto (Šm.), kraje řeky jsou: břehy; větší řeky, které veletok pojímá, slují: poboční řeky, menší: přítoky; kde ř. do jiné řeky n. do moře vtéká, tam jest její ústí. Pt. Ř, pobřežní, pomořská, Küsten-, která do moře teče, ale pobočních řek nemá. Blř. Ř. hlavní, která po- boční řeky přijímá a do moře vtéká. Blř. Ř. pramenná či pramenitá, Quell-, bližní, Zwil- lings-, ztracená (prorva, ponikle, ponikev, ver- schwindender Fluss). Š. a Ž. Země mezi ře- kami: meziříčí, das Flussbinnenland; bydlič při řece: poříčan, der Flussanwohner; po- říčí, das Flussgebiet, das Flussufer; souříčí, das Flusssystem. Šm. Samoděk vyplynuly dvě ty jednotoké řeky ze zdroje Krista. Sš. J. 25. Vz KP. III. 35G. O řekách českých vz více v S. N. II. str. 315. Začátek, pramen, kraj n. okrajek, Us., přítok, rameno řeky, S. N., zámraz (zamrznutí) řeky (1662.), ko- tlina, spád, síť řek, Us., hladina (Flussspie- gel), koryto řeky. Dch. Břeh (levý, pravý), poříčí (území okolo řeky), vrchovistě (čásť poříčí u vřídla), tok, ústí řeky. Tl. Ř. roste. Dch. Ř. vzniká, prýští se, vyvěrá, temeni se, pramení se, hlaví se, vytéká, přitéká, pochází, vychází z hor, stéká s hor, béře počátek; ř. má počátek, zřídlo, prameny; ř. sbírá vody, prameny; ř. teče, teče vedlé města, obtéká město, jde (směrem), béře se, plouží se, plíží se, valí se, valí vody, proudí, proudí se, spěchá, hrne se, běží, žene se, pádí, probíhá údolí; ř. protéká, prochází zemi, zemí, údolím, jezerem; ř. stísněna jest skalami; ř. prosoukává, pro- rývá se do roviny, rozlévá se na šíř, zvla- žuje nebo zavlažuje zemi, dotýká se říše, ohraničuje ji; ř. činí, tvoří, působí hranice; vstupuje, vchází do země; vytéká, vybíhá z ní; přetéká do jiné země; opouští zemi; ř. tvoří, činí oblouk, okliku ; teče obloukem, obloukovitým směrem; otáčí se, zatáčí se, běží obloukem, kroutí se, vine se, vybočuje, obrací se, vyměňuje směr, nabývá směru, dostává směr, zahýbá se, teče kolenkovitě, má kolenkovitý běh, ohýbá se dvojím ko- lenem ; ř. se stává splavnou, splťnou; jest splavná, nese plti, lodi, slouží plavbě; ř. rozchází se do roztoku, roztěká se do ramen. obtéká ostrov, dělí se, rozštěpuje se na ra- mena, rozděluje se na hrdla; ř. ústí, ústí se, teče, vtéká, vytéká, přitékli, padá, vlévá se, vylévá se, vchází do moře; ř. tratí se v něčem; ř. splývá s řekou; Hlavní ř. po- bočné vjímá, přijímá; ř. obohacuje se, sesi- luje se jinými řekami; spojuje, pojí, schází se s nimi, přibírá je, jest bohata přítoky. Š. a Ž. Ř. z koryta vystupuje. Sš. Sk 112. Řece vysychá v krku (je vyschlá). Na Žam- berště. Dv. Ř. hučí. Pt. Vpád řeky do moře. V. Řeky do moře vpadají. Har. Prostřed řekou. Ř. se rozvodnila. Za řekou bydleti. D. Řeky přibylo. Řekou jde led. D. Čí jest řeka, toho i břeh i ostrov v ní. (Čí břeh, toho i ryba). Rb. Napil se naposledy v řece (utonul). Vz Smrť. Č. Tím ř. není horší, že z ní psi pijí. Č. Vodu do řeky nositi (cf. Dříví do lesa voziti). V. Ať přeskočil vlk strúhu, nepřeskočí řeku. Prov. Ř. bez po- toků nic není. Km. Nyní máme oba dva, vody dosť, pravila řeka, když přišla k moři. Hnš.