VředVřed (ve Slez. vřid), u, vředek, vřídek, dku, vředík, u, vředíček, vřídeček, čku, m., vředisko, a, n. V. = jizva nebo rána, z nížto tenký, ostrý, leptavý talov vytéká, ulcus, das Geschwür. D. V. místní ku př. po úrazu; je-li příčinou jeho nemoc vše- obecná, slove symptomatický n. diskresický ku př. přijičný, krtičný, kurdějní, z oblitiny, při ozhřivce. Na každém vředu rozeznáváme okraje čili krajiny, zpodinu čili dno, výmě- šek a okolí. V. zatvrdlý, oklikatý, necitlivý (nehojící se), bujný n. zbytný (maso zbytné, divoké, vojenské), citlivý n. zanítěný n. jízlivý, nečistý n. snětivý, plazivý, zasta- ralý. Vz S. N. Kromě toho v.: koltunový (Weichselzopfgeschwür), křivičný n. dvoj- kostný, rhachitisch, lepkovlhký, lympha- tisch, mléčnatý, močový, Harn-, ohnivý n. pryskýřní n. oheň sv. Antonína n. pryskýř lítý n. vlk břišný, osutinovatý (vyraženičný, po vyraženině), píštělní (střílový, kysavý, píšťala, pišťadlo), rakovitý (obžíravý, roz- žíravý, rozjitřující, Ros. ), rozjedlý (rozjí- davý červ, vlk, vlkojed, pajed), rozsedlý, rtutěný, slaný, smrdutý v nose, svrabovitý, škraloupovatý n. strupovatý, vodnatelný, zadečný, tajemný n. tajný, prsní, na jatrách, střevní, na slezině, boční, masitý v nose, v hrdle, růže n. ohnivý vřed, zajítřený, za- hnojený, hnůj z vředu, živý vlas (v., když až do kosti sžírá). Jg. V. dvanáctník pro- žírající, Čs. lk. I. 266., IV. 316., VI. 209., chronický v žaludku, III. 211., 217., 226, tuberkulosní dutiny ústní, IX. 211., plazivý, X. 403., počasný v měchýři močovém, X. 407., v. rohovky, IX. 86, léčení vředu. III. 299. Dužnicový v. rohovky, ulcus corneae parenchymatosum, povrchní vřed rohovky, ulcus corneae superficiale (errosivum), v. žíravý spojivky, lupus conjunctivae, prodě- ravěný v. rohovky, ulcus corneae perforans, v. rohovky s hnisem, ulcus c. cum hypopio, žíravý v. víček, lupus palpebrae. Schb. V. žíravý (vlk, lupus); v. žaludkový, u. perfo- rans. Nz. lk. V. omladnicový, Puerperalge- schwür. Ib. Vlaského kopru voda jest dobrá proti vředům na plících. Čern. V. se zavřel, Kom, se kvasí, se provalil, vřed puknul. Sych. V. v kůži, na plících. Lk. Tys jako nezebraný vřed (= nevrlý, nedůtklivý). Na Mor. Vck. Těžký vřed ho narušoval. Sš. P. 775. Čím víc buděš penicírom do vreda parchati, tím vatšú bolesť sám sebe sobě) buděš vzbudzovati. Na Slov. Tč. Pijavka nechytá se vředu. Bž. Nedůtklivý jako v. (jako nežit). Mus. — V. = psotník, Fraisen. Na Mor. a Slov. Má v.; chytil ho v., dostal v. Mor. Šd. Třese sebou, jakoby ho vříd vzal, s ním (= jím) třepal: Dítě leží, jest ve vředě. Na Ostrav. Tč. Bodaj ťa vred Hádzal na našem prielazku! Sl. ps. 69. Bo- daj ťa, synečku, metalo vředisko, až by ťa hodilo na naše smetisko. Sš. P. 343. — V. = padoucí nemoc, die hinfallende Krankheit, Us. na Mor. a ve Slez. V. lámavý, padouc- nice. V. dostane prý se z leku. Aby ho ne- dostal, neb aby jej ztratil, dělají na Mor. takto: Polekal-li se kdo člověka, vyžádá si od něho několik vlasů, zapálí je a pod- kuřuje se tím; oškvarek z nich nemocný vypije. Totéž dělá se s chlupy psa nebo kočky, polekal-li se jimi někdo. Na mor. Val. Vck. Od ní pomáhá prý také hořký lopún, který se musí na sv. Jana Křtitele mezi 3/4l2—12 hod. o polednách vykopati. Pod ním se najde uhlí, a to je od toho vředu. Toto uhlí na drobno se roztluče a nemocný s vodou je vypije, když cítí, že vřed naň jde. Ib. Vck. V. ju drží. Šd. — V. suchý = lámání, hostec, die Gicht. Mor. Šd. — V. suchý = soujem všech lehčích nemocí, zvl. píchání v údech. Chodí po něm suchý vřed. Mor. Vck. — V. = mrtvice, boží ruka, der Schlag. Na Slov. D.
