ŽílaŽíla, žilka, žilečka, žilčička, y, f. Žíla, instr. žilou; v pl. gt. žil, dat. žilám, lok. žilách, instr. žilami; v ostatních pádech po- držuje dlouhé í. Na Slov. žila. Ž. od ži (ží-ti), vz -la. Ž., vena, vlastně Sehne, lit. gisla. Mkl. aL. 271. Žíly v obec. mluvě = skoro každý válcovitý dlouhý ústroj těla, také šlachy, svaly; zvl. však jest ž. = céva vratnou krev obsahující. Vz více v S. N. Žíly = trubky či cévy v živočišném těle, v nichžto jisté vlhkosti a mízy se pohybují; zvl. cévy, v nichž krev obíhá, die Adern. Jg. Cf. Schd. II. 357. Žíly slovou cévy, kterými krev do srdce se vrací (žíly krevní, vény, venae, die Venen, Blutadern, Jhl.), Pž.; žíly, které tepají a krev od srdce do těla vedou, slují tepny, arteriae, die Puls-, Schlagadern. Jhl. Žíly mají u vnitř chlopně (klapky, které směrem proudu se otvírají). Vz Tepna. Pž. Ź. pulsovní, životní, bijící či bící, přívodné (přívodice, arterie, jimiž krev ze srdce se hrne, vz Arterie v dodatcích); krevní (V., odvodné, odvodice, venae, které krev odvodí a k srdci přivodí; cf. Schd. II. 360.); částečné žíly jsou: ž. srdeční (srdečnice, aorta), Herz-, věnečná (věnčitá, die Kranzvene, Nz,), hrdelní (pulsovní), ca- rotis, životní klíční, subclavia, panenská (ve stehně, rkp. ok. r. 1450., vena saphaena, Frauen-, Rosen-), jaterní, vena hepatica, ja- zyková, v. lingualis, křižovní (u koní), v. saphaena, die Schrank-), hrudičná, Gekrös-, pažná, zlatá (tekutá; jedna vnitřní, druhá ze- vnitřní), v. haemorrhoidalis, goldene A., slepá zlatá (když neteče), slezinná, křeční (oteklá, naběhlá), materní (z Jg.), lichá, paprskovitá, černá (Brandader, silná černá žíla na kýtě zvěři blízko pánve, která obyčejně se otvírá, aby z ní barva [krev] vytekla). Ž. královská či základní, basilica (vena), hlavová, cepha- lica (vena), dutá, cava (vena), pololichá, v. hemiazygos, osrdcová, v. pericardiaca, vrát- nice, v. portarum, růžová či zjevná, v. sa- phena, brzlíková, v. thymica, žíly pastelínu, die Haemorrhoidalvenen; zánět zlatých žil, die Haemorrhoidalphlebitis; krvácení ze zlaté žíly, der Haemorrhoidalfluss. Nz. lk. Šp. Ž. křečná (kročovitá, trudná), varix, Krampf-. Lk. Cf. Čs. lk. I. 136., II. 75.. 133., 254., III. 394., IV. 242., V. 9., IX. 406., X. 287. Z. pródušná třepila, trachea (arteria aspera). Sal. 116.15. Žíly bez krve, 110. 11. Ž. hlavní, pažná, 206. 29., třepilá, 110. 20., 117. 20., pličná, 207. 27., 28., trudná, 7. 30., ženská, 51. 1., podpaždní spodní, 206. 32., spaseňka, plícnice, sleznice (salvatella s. hepatica s. splenica), brunatná, černá, obecná, máteřiná. 206. 34., 35., 37. Kterýmž se materní žíly zacpaly. Byl. Krev hrčí, chlipí z žil. D. Žilou pustiti komu (krev). Lk. Hospodin pravý přetne žíly hříšných. Ž. wit. 128. 4. Ž. mu nabíhá. Us. Dch. Opatri jej žilu, fühle ihr den Puls; -Potrebno čím skorej seknúť žilu, Ader lassen. Zbr. Lžd. 97. Krev mi v žilách zmeděněla, zprahly všecky kosti těla. Koll. Zp. I. 347. Ž-u zatíti, otevříti. Reg. zdr. Ze žíly pustiti. Ms. bib. Krvácení žil; zánět, zapálení žil; ž. tepe. Šp. Zaťal mu žílu. Vz Nepřátelství. Lb. Znám ho, jak v něm každá žíla leží (skrz na skrz). V Kunv. Msk. Má nedobrou krev, třeba mu ji pustiti žilou (také = je potřebí zmrskati ho žilou, karabáčem, mrskačkou. Vz Konec). Mor. Šd. Krú (krev) nie voda, žily nie motúze (rodinné svazky nepretrháš jako motúze). Slov. Zátur. Kterému dítěti je znáti žilku přes nos, to brzy umře. Us. Vz Pouštění, Tlačidlo, Kleště. — Z. = krev v lilách, die Ader, das Blut in den Adern. Dobré žíly v něm či na něm není. Jg., Č., Sb. uč., Šd. Ani dobré žíly v sobě nemá. V. Nemá ani žíly od otce (nepodoben mu mravně). Nemá společenské žíly. Šml. Jestli ve vás jaká láska křesťanská, jaká dobrá žíla. BR. II. 668. a. — Ž. = cevy, ve kterých jiné mízy se pohybují. Ž. mlíčné (mlíčnice), Milch-, venae lacteae, vodní, vasa lymphatica, Wasser- adern, semení, Samenader, žluční, ductus biliares, Kom., D., Ssav. — Žíly =jiné části těla k žilám podobné, ač bez patrného ob- chodu vlhkosti. Ž. suchá = svazová, šlacha, struna, die Flachse, tendo; nerv, nervus, die Spannader, die Sehne, der Nerv. V., Br. Žíly vyjmouti. D. Svazové žil = svaly, myšky, musculi, Muskeln. V. Ani žilky ctnosti nemá. L., Šm. Někomu žílu natáhnouti (mnoho za něco žádati). Us. Žil, až si žíly přetrhal (mrhač). Č. Táhněte žíly, dokud jste živy. Nrd., Wtr. Životné žíly komu podvázati. Dch. Pane Bože pomáhej že a daj sily do každej žily (když se počíná práce). Slov. Zátur. Mně při tom trnuly žíly. Us. Šd. Uhodil (trefil) mu na žilu. Mt. S. I. 97. Má zmrštěnou (vymrštěnou) žílu ; Keď len okom pozrem po povážskom kraju, nuž mi všetky žilky v mojom srdci hrajú. Č. Čt. I. 119. Páni muzikanti hrajte, až to všecko řinčí, ať se mně žíly pod koleny nekrčí. Němc. Dr. pov. 19. Každá žilka ve mně hraje (zlostí, radostí, leknutím atd.). Us. Šd., Bkř. Vše mé žily ve hře byly, když si popri mně jela. Koll. Zp. II. 347. A večer, keď si ľahnem, až mi tak tie staré žily drnejú. Phld. V. 126. Žilami, laxis resonare fibris. Gloss. 14. stol. Mus. 1879. 533. Každá žilka v něm buší. Sá. Veškerými žilami své mysli máme se namáhati. Sš. Janko ím vedel na žilu trafiť; O tá milá hudba, len tak žilky v ňom preberala, Žily v ňom ihraly; Ale pánovi tomu nebars veselo žilky hrály. Dbš. Sl. pov. I. 53., 386., 502., VI. 61. Tesák svazové žíly pretne... Hol. 157. Ž-ly ve křídlech motýlích: ž. přední, podružná, vnější středová, vnitří středová, zadní, příčná, po- mocná. Stn. I. 7. Cf. Kk. Br. 6. — Ž. = co k žíle podobno. a) Prouhy táhnoucí se ve dřevě, v kameni atd., die Adern, Flader, das Geäder. Mramor ten, dřevo to má krásné žíly. Ž. železa = tvrdší misto v něm. Včř. Z. I. 6. — B) Tažení se něčeho na způsob žíly. Ž. vody, D., kovu, rudy, Ros , vz Bř. N. 102., 235., 336., 237., KP. III. 66. Die Ader. Malé a slabší conky slují žilami a) rudními (mají-li v sobě rudu), b) kamen- nými (není-li v nich rudy). Vz Conk, Hnízdo. Bř. Z. mocná, tenká, hnízdová, absätzig (která rudy veskrz nenese, nýbrž ve které rudy v ojedinělých hnízdech leží); ž. zlata, stříbra, kovu, rudy; po žíle stříbra hledati; ž. se tratí; na žílu přijíti; ž. železná, zlatá, stříbrná, kovová, rudonosná, žulová. Vys. Ž., der Gang: hlavní, der Hauptgang, po- boční, Neben-, odboční (odžilek), der Gang- trum, rudná, Erz-, jalová či bezrudná, tauber G , půlnoční, Mitternachts-, polední, Mittags-, východní, Morgengang, západní či večerní, Abend-, ležací či ležatá, sklonitá, příkrá či visací, stojací či stojatá, smíšená, křížná; Ž. mohutní (tloustne, břichatí), nimmt zu, thut sich auf; slábne (zúžuje se, ztenčuje se), verdrückt sich; se rozvětvuje (rozsošuje, rozštěpuje), gabelt sich; se odsazuje, setzt ab; se přehazuje, stürzt sich; žíly se zpro- vádějí (poboční žíly), die G. gefährten sich; se křižují, die G. kreuzen, schaaren sich. Hř. Ž. drnová, der Taggang, Šp., granátová, die Granatader. Dch. Ž. uhelná. Tč. Ž. rudná, kamenná, Gestein-, leštěnce olověného, as- faltová, zlatých a stříbrných rud. Krč. G. 191., 323., 571., 963. Výchoz žíly. NA. IV. 128. Sv. Matěj milý, otvírá zemské žíly. Šd. exc. — y) V rostlinství: cévy tekutinu n. vzduch zavírající (kornice, dřevnice, šťáv- nice či míznice, závitky — dle látek uza- vřených), vasa, Gefässe, n., Rostl.; také větvičky list na dél probíhající a jemu základ dávající (příční n. poboční slovou žebra), Adern, Fasern, V.; také vlásení na kořenu, fibrae, die Fasern. V. Ž. u rostlin žilnatých = svazek cév středolistím na dél běžící a ze zpodiny začínající, u rostlin bezžilých (mechů) ale čára složená ze sklípků těsných, více n. méně prodloužených, na dél listem běžící, der Nerv. Rst. 528., 76., 182. Cf. Kk. 26., Schd. II. 190. Sladká žíla = sladké dřevo. U Olom. Sd. — á) Ž. = článek mužský, konec, das männliche Glied; u jelena, daňka, srnce a kance také: třapec, die Brunstruthe. Šp. — t) Ž. = bič silný, řemenný, die Riemen- geissel; býkovec, tatar, der Ochsenziemer. Žilou hrochati (práskati), Us., mrskati. V. Vezmu žílu na tebe! Us. T., Vck. — Ž. = šlehačka z vrbového proutí upletená, jíž o velikonocích šlehají. Vz Šlehačka. Mor. Bkř., Džl., Šd.
