KámenKámen, gt. kamene, m. (V obec. mluvě: kamen, na Mor. kameň), gt. kamene (ne: ka- mena) má krátké a, jako mráz, gt. mrazu; vz A. V pl.: kameny, ův, podlé, Strom. ' Vz Brs. 5. Strsl. kamen-b, gt. -ne, lit. akmů, (vz Gb. Hl. 125. ), kmen: akmeni, skr. acman, něm. Stein. Schl., Fk. 2. Kamének, kamínek, nku, kaméneček, čku, m. Kameny a zeminy jsou nerosty nekovové, lehké, nesnadno roz- pustné; obsahují nejvíce těch látek, jež jsou hlavním složivem země. Vz Nerost. Tvrdokam, drahokam. Bř. Kámen lámavý, lomový, vá- penný, mramorový, orličí, žabí, vítězný, la- zurový, židovský, pískový, drahý, hadí, kře- sací, měsíčný, turecký (černý agat), broušený, hubovatý, olejný, pulířský, prohledací, vodní, mezní, čtverhranný, dlažicí, hromový, krevný, dedkový, svinský, třecí, lazební, dírkovatý, zlatnický, průbířský, základní n. úhelní, hro- bový, pamětní (pomník), štukový, Jg., tvrdý, křemenitý, zdrcený, plochý (plocháč, šléda, bryla; okrouhlý k vykládání kulatých studní: kružiny; mletím spotřebovaný: smelek; ku- latý: kuláč; sebrané kameni na mezích: vy- skydy, Šp.; božský, brusířský,. hladěcí, hou- bový n. houbovitý, hubkový, jedovatý, je- žový, kamzíkový, k holení, korálový, kře- sací, křestný, ledový, ledvinový, lydský, muší, obtahovací, podkladní ke křížům, pražský k hladění, ranhojičský, rysí, světelný, syrský, turecký, červený, jantarový, kazivcový, mletý, octový, rozpustný, syrový, těkavý, železitý, židovský, žíravý, Kh., vřídelný (Sprudelstein, uhličitan, vápenatý co aragonit z vod pramenů horských), Bř., dlažecí. Er., zdicí n. stavebný k stavení, Nz., tesaný (kvadr), Nz., křesací (vz Křemen), Us., leptavý n. žíravý, pekelný (lapis infernalis, v kyselině dusičné stříbro se rozpustí, odpařený roztok dává dusičňan stříbrnatý, pekelný kamínek), Bř., sopečný, světelný, rostlinný (Phytogen), Nz., povětrní, (meteorový, povětroní, padá na zem v podobě koule ohnivé), Bř., str. 57., sázebný, závě- rečný (závěrník, svorník, Schlussstein), Nz., k. na klepání (kosní, kosník), Šp., k. odka- pový (Traufrinne). Nz. Kameny a) měkké: lojec, mořská pěna, hadec, slída, sádrovec, vápenec, ocelek, malachit, azurit; tvrdé: živec, křemen atd. Š. a Ž. Vz Křemen, Vápenec. K. lazurový (drahý) jest křeman hlinitý se křemanem vápenatým a sodnatým barvy modré; kámen vinný; vinný kámen dávivý (Brechweinstein = vinan draselnato-antimo- nový, weinsaures Antimonoxyd-Kali). Vz více v Sfk. 794., Kk. 234. K. žlučný, Gallenstein. Vz Sfk. G67. K. nádobní (Topfstein), amfi- bolový. Bř. 92., 93. K. mlýnský: hořejní (bě- houn, svrchek, k. svrchní, žernov svrchní), do- lejší nepohyblivý: spodek. Tvrdý, měkký. Jdou-li léta vodorovně: ležák, pakli prosto- pádně: stoják, pakli šikmo: kosák; k. hrubý: jadrnáč; k. rozpukaný: střepovitý; na jedné straně těžší: váhovitý; příliš hustý: zalehlý, zalitý, slevač (špatně mele); písek velikosti hrachu při mletí ze sebe vydávající: hrachový; větší kusy zvětralého vápna při mletí ze sebe vypouštějící: mozkovitý; jen zhruba otesaný: otesek; dle jakosti jádra: k. měkkého, tvr- dého, peckovitého, hustého, drobného, hru- bého, otevřeného jádra; dle místa, kde se láme: žehrovák, vamberák, pražák, žitavák, lanžovák, přílepák, doubravák, dokesák, gertnák, těšňovák. Vys. K. otevřený (dírky v sobě mající). Vys. K. (mlýnský) pobiti = žernov lubem opatřiti, kdyžby pukl, aby nikdo k úrazu nepřišel. Dch. K. mlýnský za- mleti, křesati, lehčiti, nalehčiti, složiti, krou- žiti (zuhauen), osaditi (aufsetzen). Šp. Dáti mlýnu do kamene (nasypati). Vzíti mlýnu z kamene. K. zvednouti, popohnati, přičer- niti, vykroužiti; kamenu přiložiti, polehčiti (heben). Skřemen, drobné kaménky až do ve- likosti srnčího broku; štěrk od velikosti srn- čího broku až do velikosti slepičího vejce; bříla, menší než obyčejný mezní kámen. Um. les. — K. na vazbu (längs liegender Mauer- stein). Nz. Žíla v kameni. Nátěr (natření) kamene. Stavba, dům, zeď z kamene. Tento dům je celý z kamene. Hrábě na k. Pila na k. Šp. Ulice kamenem dlážditi. Kom. Coby kamenem dohodil. Dům z tesaného kamene. O k. se uraziti, o k. zavaditi. V. K. lámati, tesati, váleti, nakládati, Us., dobývati. D., V. K. mezní položiti. V. K. na hrob vložiti. L. — To mi jako k. na srdci leží. Us. Těžko z kamene olej vytlačiti (něco z lakomce). Prov. na Slov. Kdo do tebe kamenem, ty do něho chlebem. Kollár., Lb. Vz Msta. K. zlato průbuje (zkouší), zlato lidi. Us. Já k., on kosa. Trefila kosa na kámen. Čije kosa kámen (znamená to). Tvrdý člověk, dříve by k. obměkčil. Us. Kámen by se smiloval. Š. a Ž. Jest jako k. (tvrdého srdce). Dal. Jak by mi k. s prsou sňal (tak mi volno). Jg. Seděti kamenem, jako kámen (nehýbati se). L. Ten k. tlačí tvaroh (o tvrdém člověku, když na měkkého přijde. ) Us. Těžký jest ten k. na ten tvaroh. Uvázal si k. na krk (vzal si těžké břímě). Us. Bezpečen před ním mlýnský kámen. Nevzal by mlýnského ka- mene (zloděj). Č. S kamenem mu všecko jde (nesnadně. Opak: Jde mu všecko po mýdle, po stole). Vz Nesnáze. Jde mu všecko jako z kamene. Č. Marné kameni slzy do klína sypati. Č. Kamenem do hlavy, jako hlavou do kamene. Vejce na k., jako k. na vejce. Vz Stejnost! (stran přísloví). Č. K. mi v ušícha sůl v očích. Vz stran přísloví: Nenávisť.Č. I k. by řečí pohnul (Cf. Vy byste kamennésrdce namluvili). Vz stran přísloví: Výmluvný.Č. Dva tvrda kameni (kameny) zřídka dobrémouky namelí. Č., Reš. Častá krůpěj i k.proráží. Č. K. často se hýbající (hýbaný)neobroste (mechem). Č. K., když na jednommístě dlouho leží, každý pes naň štije. Č.Pod zalehlý k. ani voda nejde. Šp. K. semechem neobalí, jenž se z místa často valí.Lb., Šp. Když k. se často okopává, travouneobroste. Sk. Na jednom místě i k. obroste;K. letě mechem neobroste; K., který se častoz místa hýbe, nerad mechem obrostá; Jakobyk. do vody hodil (vz Zmizelý). Lb. Vz: Lomař, jVoda. — K. = ruda. Erz. Z k-ne nerozpu-štěného měď bývá. — K. = skála, Fels. — K., milník, Meilenstein. Když k 8. od města (Říma) kameni přitáhli. Bart. 278., 8. — K. ke hraní, der Spielstein. Hra devíti kameny. V. K., vrhcáb. V. — K. v ovoci, pecka. Stein). L. — K. = váha 20 liber. Stein. K. vosku, loje, svíček. Š. a Ž. Deset kamen (m. ka- menův, starý gt. bez ů, vz Gt. ) vlny. Mkl. — K. v tele zvířecím a člověčím (slitina, speklina; někdy i nemoc, choroba, der Stein). K. v měchýři, ve střevě (bezoar), v žilách, v srdci, v žlázách, v oku, v děloze, ve va- ječníku, v plících; ve slině, v žluči, v moči; močokamy (v ledvinách n. v měchýři); je-li drobný a odchází-li močí, slove: písek; k. ledvinový, měchýrový, S. N., lastovičí (v ža- ludku laštovic), kapounový, kohoutí, supový. Jg. Na k. stonati (v ledvinách, v měchýri). Bolení na k., od kamene. D. Řezavka kamene počátek. Kom. Kosatcový kořen lomí k. Byl. Voda (šťáva) březová často pitá vždycky ráno buďto sama n. s vrabím semenem a s ka- mejky rozdrobuje a pudí ven kámen z ledvin a z měchýře a žloutenici zahání. Vychvaluje se také proti vodnatelnosti, kdožby ji často pil s vodou květu bezového. V. Prášek pro kámen. D. Vlaského kopru voda jest dobrá proti písku či sutému kameni v měchýři. Čern. Kdo má k., vezmi pupenec (mužík, atropa mandragora, Alraun) a vař u vodě n. u pivě. Jad. Vz Nástroj (k operacím ka- mene). Více v S. N. — K., a, m., ves v Čech.
