ŘinoutiŘinouti. Šf. III. 493., Mkl. Etym. 278. — se kudy Krev se ř-la po skráních, Us. Pdl., vlasem. Vrch. Otvorem se ř-lo světlo. Vrch. — se odkud (kde kam jak). Z očí se jí řinul slzí proud. Hdk. Krev se z rány tokem řine. Us. Pdl. Zpod kapuce vlas řine se v prstencích. Vrch. Z každého květu slasť se něhou řine. Osv. Krve krůpěje pode hložím z Kristových vlasů se řinou v božsky jasnou tvář. Kká.
