1. O
1. O je původu podružného, není totiž hláskou prvotní, jako: a, i a u, nýbrž lomenou, vznikloť zlomením spřežky au, jako e zlomením spřežky ai a y zlomením spřežky ui: a e o i y u Jest to hláska hrdelně retná povstávajíc nastrojením s polovice na a a s polovice na u a ozývajíc se mimoděk ve dvojhlás- kách au, ua = a(o)u, u(o)a. Gb. Hl. 13., Listy filologické II. 159. Avšak ne každé o, e a y vzniklo zlomením; často jsou to střídnice povstalé rozmanitými proměnami hláskoslovnými ze samohlásek jiných. Gb. Hist. samohl. 5. Dle vlivu na předchozí sou- hlásky jest o tvrdá samohláska; kromě toho jednoduchá. Bž. Ml. 7. Vz Hláska (v ta- bulce), Samohláska. — V pozdějších jazy- cích, když ze spřežky au hláska o, ze dvou samohlásek jedna povstávala, byla tato ovšem dlouhá; krátké o opět v dobách mnohem po- zdějších seslabením dlouhého nebo seslabe- ním prvotního a vzniklo. Gb. ve S. N. Ve slovanštině vzniká o mimo to stupňováním a) samohlásek: 1 a r aneb spíše stupňováním ? n. ? (vz str. 869. a. ř. 18. s hora): raskol?, koř. kl v kláti, borją z koř. br v bráti, mol z ml v mlíti, výbor z br v bráti; b) samo- hlásek : ? a ?: zv?n? z zv?n ve vz?něti, zovu z z?v, o-pona z ??n; c) samohlásky e (voditi z ved ve vésti m. vedti, Gb. ve S. N., vz E); d) samohlásky i, vz I. (562. b); e) samohlásky u, vz U; f) samohlásky ?, vz Y; g) vsouváním Slovákům v činném příčesti minulého času u sloves I. tř. zavřeného ko- řene oblíbeným: kládol, niesol, viezol atd. za čes. kladl, nesl, vezl. Ht. Zv. 50.—51.—- O se střídá (vz Střídání-se), sesiluje, se- slabuje. O se střídá : 1. s a, á. R?b? ? r?b?, raz a roz, lat. castellum —kostel, Gb. ve S. N.; strč. zapolěti se — zapáliti, štovík — šťáv- natý, Ht. Zv. 50.; na Ostravici jako v polštině: zomek — zámek, mo miło — má milá, volom — volám. Šb. Na mor. Zlinsku: lomcovat vedlé lamcovat; hamatný, strč. homatný. Brt. Mtc. 1878. 5. Vz více v článku A (se střídá s o). — 2. S e. a) V příponách -et a -ot jest et starší (o a e zastupují zde jery nebo vklá- dají se do skupenin souhláskových): tluket, blsket, syket, skřehet, drnket, rachet, hřmet — tlukot, bleskot, sykot, skřehot, drnkot, rachot, hřmot. Gb. Hl. 82., Ht. Zv. 39. Cf. Bž. Ml. §. 65. — b) V příponách -ek, -el: pátek — slov. piatok, orel — slov. orol, svědek — slov. svedok; v koncovce instr. sg. -em, -om: synem, krokem, duchem — slov. synom, krokom, duchom; v lok. sg. ? dobrém, v ma- lém — slov. v dobrom, v malom; v lok. pl. dubech — slov. duboch; v 1. os. pl. praes. indic. neseme, chodíme, dáme — na Slov. nesemo, chodímo, dámo (řídčeji: neseme); ve předložkách : ve — slov. vo, nade — slov. nado, beze — slov. bezo, ode — slov. odo, se — slov. so. Gb., Ht., Šf. — c) Vkamo, semo, tamo, koko, jako atd. seslabilo (ztenčilo, Bž.) se původní o v e: kame, seme atd. Obě formy v 14. stol. často se střídaly. Později se e od- sulo a zůstalo: kam, sem, tam atd. Gb. Hist. samohl. 106. Cf. Gb. Hl. 78., 82., Ht. Zv. 40., Bž Ml. 24. — d) V „tebou, sebou" vedlé sta- rého tobú, sobú vystřídalo se e za starší o (o se seslabilo v e). Tebú a sebú máme teprv na sklonku 13. stol. vedlé starého tobú; v prvé polovici 14. stol. jsou obě formy asi na rovni; v druhé polovici 14. stol. má tebú převahu a od 15. stol. nepřichází tobú už nikdy. Gb. Hist. samohl. 81. Cf. Gb. Hl. 78., Bž. Ml. 25., Ht. Zv. 40. — e) V mnohých jednotlivých slo- vech; zpóseb — způsob, vtorý — vterý, kte — kto, jedne i jedno (jen), nikto i nikte, co i čse, nico i nice. Gb. HI. 78.; pod Kr- konoši: šlohati m. šlehati, čečka m. čočka, Kb.; v Domažlicích: demu m. domů, delů m. dolů, Hš.; v Doudlebsku; tebě (tobě), sebě (sobě), Kts.; teho. oného, keho, jedneho, ternu, tem m. toho, onoho, koho, jednoho, tomu, v tom. Na Mor. Šb. D. 35. Na Slov. pre, prebrať, prehnať, prebudiť m. pro, pro- brati, prohnati, probuditi. Ht. Ml. sl. 38. Hlavně na Mor. a na Slov. stává o m. e: macocha, vajco, srdco, polo (pole), ložo (lože). Gb. Hl. 55. Na Slov. doska, moch, loboda, nebo, líco, pleco, m. deska, mech, lebeda, nebe, líce, plece. Gb., Šf. I na Plzeň. a Plaště podobně: jezovec. Prk. Vz E, Tvoření slov, Gb. Historii čes. samohlásek str. 106., Gb. Hl. 18., Ht, Zv. 40., 4. - 3. S a: sa- bota a sobota. — 4. S oběma jery: ch?títi m. chotěti, šeptem (= šep?tem) od nom. še- pot. Bž. Ml. 25. Vz Jer. — 5. S i v přípo- nách adjektivních -ivý, vedle -ový, -ivný v. -ovný: opravdivý — opravdový, vojivný (Rkk.) — bojovný; potom v: pitvořiti se m. potvořiti se, pitvora m. a vedlé potvora. Ht. Zv. 46. Vz Gb. Histor. samohl. 107. Na mor. Zlinsku: lubivý — čes. libový. Brt. Mtc. 1878. 5. — Vz I. — 6. S u, ů, ou. V cizích slo- vech seslabilo se o v u: episcopus — biskup, Nicolaus — Mikuláš, Jacobus — Jakub. Gb. Hl. 78. Sem snad patří: on — mor. vun, otevříti — mor. vutevřit. Gb. Hl. 78. U sesi- luj e se v o: chumáč, — chomáč, churavý — chorý, junák — jonák, šuhaj — šohaj, re- gula — řehole, stupeň — stopa, Urtheil — ortel, Ulrich — Oldřich; strčes. orudovati (orodovati), mositi, rozom, osodie; na Mor. sochý, topý m. suchý, tupý. Gb. Hl. 82. Jiný výklad podal Prk. v Archivě II. 703. Cf. Bž. Ml. 25., Ht. Zv. 50. Pod Krkon.: zaho- mení, lumcovati, patroun, citroun, kanoun, vůklika, mdlůba, v lůni, lůže, kůsa, kal- houty, mozoul — humna, lomcovati, patron, citron, kanon, oklika, mdloba, v loni, lože, kosa, kalhoty, mozol. Kb. Krátké nebo dlouhé o slov cizích čeština vůbec rozpouští v ou: baroun (velká loď, z vlas. barcone), kdoule (z řec. kydonia); rampouch, pozoun, bardoun (viola di bardone = housle sedmistrunné). Bž. Ml. 26. V záp. Cechách zhusta mozoul a pod. Prk. Vz o se stupňuje v ů, konec. Pozn. U Roudnice: ruh m. roh, ju m. jo (ano). Špd. Dle Prk. sluší spíše mysliti na růh (jak se časem i na Příbr. slyší), po- něvadž se zde neříká: na ruhu, nýbrž na rohu; ostatně se zde o zhusta dlouží na př. von mi není růveň. — U Domažlic: vuda, s kupca, busý, vukno — voda, s kopce, bosý, okno. Hš. V střed. Slov.: spisuvatel, menuvat — spisovatel, jmenovat'. Šb. V záp. Mor.: na mó došo (na mou duši), von kópii lóko (on koupil louku), bero, mo, hoba, zármotek — beru, mou, houba nebo huba, zármutek. Šf. Jak ide kruj, tak se struj (jak jde kroj, tak se stroj.). Šb. Na mor. Zlinsku: čočka — čučka, ubrus — obrus, muset — moset. Brt. Mtc. 1878. 5. Ve vých. Čech.: sůva, chvůj, kůtě, vůsma, krůsna, kůzle — sova, chvoj, kotě, osmá, krosna, kozle. Šb., Jir. Vz U, U, Ou. — 7. S y : nobrž — nýbrž, slov. bol vedlé čes. byl. Ht. Zv. 50. Vz Y. — 8. S ó. Ve vých. Čech. se totiž v mnohých slo- vech o dlouze vyslovuje : móře, póle, kólo, bólesť. Jir. Dlouhé o' zhusta vyskytuje se u výslovnosti slovácké na Mor. a) ve tva- rech jmenných: chóra, dóm (domů), lóni, zbónik, tróník, ósmý. b) Slovesa trvací IV. třídy mají kmenové o dlouhé: hójím, hnójím, rójím, strójím, róním, zvóním ; taktéž : bójím sa, stójím-, vyňata jsou: lovím, modlím sa, Slovesa opětovací třídy IV. a slovesa třídy III. mají o krátké: chodím, nosím, vozím, bolí, hovím. Brt. Mtc. 1878 4. — S -ím a -em. Na Hané v 2. os. sg. praes.: vizo — vizu (vidím), hážo — hážu (házím), so — su (jsem). — O se stupňuje.Vz Stupňování samohlásek a Ht. Zv. 49. O se stupňuje 1. do á, řidčeji v a: mořiti — mařiti, klon — klaněti, Gb. ve S. N., Kt., Bž. Ml. §. 54., havěď od ho- vado. Ht Zv. 49. Kročím — okráčám, pro- sím — odprášám, roním — ráňám. Na mor. Zlinsku. Brt. Mtc. 1878. 3. Kdykoliv časo- slova z jednoduché své formy v opětovací přecházejí: točiti — otáčeti, hořeti — hárati, kojím — ukájim, kloním — skláním, zvo- ním — vyzváním, tvořím — vytvářím, točím — roztáčím, vozím — vyvážím. Č. Cf. Ht. Zv. 49. — 2. V ó : chlopit — chlópat, ro- chnút — róchat. Na mor. Zlinsku. Brt. Mtc. 1878. 3. — 3. V ů: rostu — zrůst — vyrů- stám, Gb. ve S. N., chodím — chůze. O se ve staročeštině stupňovalo dloužením v ó, to ve dvojhlásku uo a konečně v ů, ve slo- venčině v ô (uo). Rozkládá se pak ó v uo všude tam, kde podlé pravopisu novočeského píšeme ů, a to ve slabikách kmenových i ohýbacích. Na př. a) ve slabikách kmeno- vých : bóh — buoh — bůh, vôle — vuole — vůle, dóstojenství — důstojenství atd.; v čase přítom. mimo 1. os. sg. a 3. os. pl. u časo- slov: moci, stonati, zváti a kláti: mohu, mů- žeš, může, mohou; b) ve slabikách ohýbacích v genitivu plur. hadóv, haduov, hadův; v da- tivu: hadóm — haduom — hadům a ve pří- slovcích: domů, dolů, ježto jsou vlastně da- tivy : domovi — domóv — domuov — domů. Ó se udrželo až do 14. stol. bez výjimky; v pol. 14. stol. bylo ó pravidlem, uo výjim- kou ; v polovici 15. stol. mají o a uo rovno- váhu a vyskytuje se už ů; v druhé polovici 15. stol. a počátkem 16. stol. jest uo pravi- dlem, ó a ů výjimkou a na sklonku 16. stol. opanovalo půdu ů zcela. Ve spisech Huso- vých trvalo ó bez změny; v biblí kralické (1579.) již.ů. Gb. Cf. Bž. Ml. §. 45., 53. — Pozn. 1. Ů v násloví. Od konce 13. stol. do počátku 16. stol. přechází uo také na po- čátku, ale jen po předložce zakončení sou- hláskového, s kterou slovo v jedno splývá tak, že jest to přece vlastně středoslovné uo. Toto uo stáhlo se v ů jen výjimkou: vůbec, vůkol; spisovná čeština vrátila se k o: s uočí — s očí; v řeči obecné promě- nilo se náslovné u (z uo) ve v: s uočí — s vočí a to je prvou příčinou, že se v ná slovnému o předsouvá v obec. mluvě. Vz Gb. Hist. samohl. 93. Ve svém Hl. 73. vy- kládá Gb. věc z nova takto: Ve tvarech jako v-uobec, v-uokol, k-uobědu, s-uočí atd, je prvá slabika dlouhá a za starší nerozší- řený tvar jejich pokládáme důsledně v-óbec, v-ókol, k-óbědu, s-óčí atd. Že nynější čeština spisovná má naproti tomu jen krátké o (obec, oběd atd.), v tom sluší spatřovati rozdíl jen dialektický, podobně jako ve slovích sova ? sůva, smola ? smůla atd. Ostatně nebyly jmenované tvary jako k uobědu atd. nikdy pravidlem všeobecným v jazyce spisovném a spisovná Čeština nová docela se jich zho- stila až na akkusativy vůbec, vůči, a vůkol, kterých užívá za příslovce. O příčině zdlou- žení vz Prk. v Archivě II. 78. — Pozn. 2. Ve Slovenčině místo ů jest o, v záp. Slov. k Mo- ravě jako o, ve středu pak jako uo znějící. Gb. — Kt., Šb. Vz Tvoření slov. — Pozn. 3. Ó se udrželo: 1. v citoslovci ó; 2. v cizích slovech, píšíť mnozí: tón, pól, Európa, He- ródes (vz Úvod VI. 11. ř. z dola); 3. v mno- hých slovech ve vých. Čech. a na Mor.: móře, póle, kólo, bólesť. Vz O se střídá s ó.— Pozn. i. Rozšíření ó v ou vyskytuje se v ně- kolika případech, když se kmenová slabika zdloužením stupňuje, na př. bořiti — bou- rati (m. bórati, jako kuliti — kouleti), chromý — pochroumati, rosa — zarousati, broditi — brouzdati; a častěji, když se slabika jen prostě dlouží: Miloš — Miloušek, Jaroš — Jarou- šek. Ještě častěji vyskytá se toto rozšiřo- vání v nářečích obecných: roužička m. ró- žička, vouz (m. vóz, vůz, Šb.), mozoul (vedlé mozol), příkoupek atd., obzvláště ve jmé- nech přijatých z jazyků jiných: coul, meloun, prouba, fěrtoušek, Šalamoun. Gb. Hl. 73. Vz o se střídá s u. — Pozn. 5. V písmě dvou- hláska uo posud trvá v podobě ů, o z uo stojí nad u (ů). Gb. — O se jenom po- stupně přehlasuje v e v češtině již v nej- starších památkách po měkkých souhláskách, což se ve všech slovanských jazycích stalo: moře — slovo, svěžesť — milosť, ženo — duše, tomu — jemu, bolesť — radosť. Vz Gb. Hist. samohl. 37., Jir. 1. V násloví: jelen (olen), jezero (ozero); v 12. a 13. stol. Jir. Sloven, jesika srv. s čes. osika (osyka). Prk. — 2. V nom., akkus. a vokativu sg. měkkých a — kmenů střed. rodu: moře, líce (v 14. stol. Jir.). Gb. Hl. 54. — 3. V da- tivu sing. a dualu, v nominativu, vokativu, genitivu a dativu plur. jmen mužských vzorů Hráč ? Plášť: Ježiševi, plecema (Ht.), mu- ževi, mužema, muževé, mužev, mužem. Gb. Hl. 54., Bž. Ml. 17. — 4. V příponě adj. -ov, -ový, -ovský a substantiv od nich odvo- zených : kráľevý, Ht., kráľev, kráľevský; tak i kráľovic, kráľevá a Vrševici. Bž. ML, 17. — 5. V zájmeně če m. co, slov. čo. Ht. — 6. Ve slovesech 6 třídy: pracevati. Ht. Zv. 48. — 7. Ve sklonění vzoru Duše (v. Ryba): vok. duše m. dušo. Gb. Hl. 54., Bž. Ml. 17. Na Slov. vok. duše. Ht. Sl. ml. 28. — 8. V příponě -esť (m. -osť): bolesť, svěžesť vedlé: ctnost', volnost atd. Bž. tamtéž. — 9. Ve sklonění zájmena ji (on, náš) proti ten: jeho — toho, jemu — tomu atd. Gb. Hl. 54., Bž. tamtéž. — 10. Ve složených jménech: děje- pis proti: časopis. Bž. tamtéž. — Avšak již v nejstarších staročeských památkách nalé- záme sledy navracování se k prvotnímu o, ku př. vítěz'ový, L. S.; objasniovati, Ev., králov vedlé králevý. Rkk. (Ht. Z. 48., 49., Bž. Ml. 17.). Pustěmír (1230) — Pustoměř, Tuně- chody (1239) — Tunochody, Vyšohrad — Vyšehrad, Bělohrad, Činoves, Martinoves (již r. 1226), Lisinici (1225) — Lisonice. Jir. — Tato přehláska e z o se tedy později dílem zrušila a to: 1. pravidelně před sou- hláskami v a m v příponách ohýbacích a slovotvorných: a) v přivlastňovacím adj. na -ov, -ova, ovo ukončeném: mužev, -a, -o — mužóv, -ova, -ovo; b) v příponě -ovství: králevstvie — království; c) v příponě -ovic: ciesařevic — císařovic; d) v infinit. kmenu sloves VI. třídy: králevati — královati; e) v dat. a instr. dualu: mužema — mužoma; f) v dat. sing.: muževi — mužovi; g) v nom. a vokat. plur. muževé — mužové ; h) v gcnit. plur. mužev — mužóv; i) v dativu plur. mužem — mužóm. — Rušeni této přehlásky v těchto případech začíná se již v nejstarší češtině a dokonává se teprva na sklonku 14. stol. Do 12. stol. jest e pravidlem, v 13. a v první polovici 14. stol jest e a o asi v rovnováze: v 2. pol. 14. století jest pře- hláska e výjimkou a o pravidlem a od po- čátku 15. stol. jest o pravidlem skoro vše- obecným všude tam, kde ho nyní užíváme. Vz více v Gb. Histor. samohl. 85. Cf. Bž. Ml. 17. Na mor. Zlinsku nepřehlasují o a) ve vokativu sg. vzoru duša: dušo ; b) v dativu a lokalu plur. vzoru pole: polom, v poloch. Brt. Mtc. 1878. 3. — 2. V jednotlivých pří- padech a ve jménech složených, když prvý článek spojuje se s druhým samohláskou o: bratrovrah, ohňostroj, otcovrah, lícoměrník. Vz Slovo složené, Gb. Historii českých sa- mohlásek 85., Gb. Hl. 54., Ht. Zv. 49. a násl. — Ale e se udrželo: a) ve složení: dějepis m. dějopis, zeměpis, ohněstroj vedlé ohňostroj, Vyšehrad (vedlé Vyšohrad v obec. mluvě. Gb. Hl. 55.). Ale jen: časopis. — b) U slov střed. rodu měkkého zakončení: líce, pole, srdce, vedlé: slovo, kolo, okno. Ht. Dialekticky zvl. na Mor. a Slov. slyší se také: vajco, srdco, polo, ložo. Gb. Hl. 55. Macocha, jazovec. Brt. — c) V příponě -esť vedlé -osť: bolesť vedlé milosť, svěžest', a svěžosť, strč. ručesť, drzesť m. drzosť. — d) Ve skloňování zájmena co: čeho, čemu v čem (ale v obec. mluvě : v čom); tak i před důrazným ž: načež, pročež. Ht. Zv. 49. — e) V dat. srdcem (novočes. srdcím). — f) V jemu, lok. v něm, ve všem, v našem (vedlé dialektického v ňom, ve všom, v našom). — g) V králevic (vedlé královic, Královice atp). Gb. Hl. 54. — O se vkládá (vz Přisouvání) ve vých. Slov.: žołtý (žlutý), kmotor, brator — kmotr, bratr, obrvy m. brvy, omše m. mše, Ostřihom m. Střihom, ohbitý m. hbitý, Ht., Šb., Jir.; po tvrdých souhláskách při skládání slov (?? měkkých souhláskách ě: dějepis): časopis, červotoč, lidomil, rukopis. Vz předcházející odstavec. — O se odsulo. 1. Příslovce a spojky: kamo, tamo, jako, tako, semo atd. mívají v 14. stol. místo o střídnici e (tištěno často é), někdy však sa- mohlásku odsuly : jako, jakež, jak. Tam s cesty. Rkk. Tak i v: neb vedlé nebo a v strč. lib (libo): lib kup, lib nekup. Sat. (Bž. Ml. §. 61., Ht. Zv. 51.) Vz o se střídá s : e (na začátku článku). — 2. Náslovné o se sesulo: rádlo, role m. oradlo, orole, Kt., Ht. Zv. 51., rýže m. oryza, rataj m. orataj, Bž. Ml. §. 59 (naopak praví Prk. v Arch. für slav. Philologie. II. 703., že v rádlo, role, rataj nelze mysliti na sesuvku hlásky o, vz tam); potom kdyz předcházející slovo kon- čilo se samohláskou: na (-o)heň, an = a on, vz On, ande m. a onde. Ht. Zv. 51. — 3. Přehláska e z o jest odsuta od: zač (zače, nyní: za co), nač, proč atd. Gb. Vz více v: Gb. Historii českých samohlásek str. 79., Gb. Hl. 84. — 4. Ve slovostředí vy- sulo se: chcu m. chocu, chtěti m. chotěti (vz O se střídá s jery, obědvati m. obědo- vati, Ht. Zv. 51., Kt. (Vz naopak v Arch für slav. Philog. II. 703. Prk.). Lenora m. Eleo- nora, zabaliti m. zaobaliti; v strč. též v aor.: bychva m. bychova, rozpomínachme m. roz- pomínachom. Bž. Ml. §. 60., Gb. Hl. 84., Ht. Zv. 51. — O v násloví. O zůstává v ná- sloví obyčejně bez předsuvky (od, obr, oheň, oko), avšak obecná mluva náslovného o se štítí předsouvajíc mu obyčejně v: vosel, voves, vokno, vočím, volovo, jednovoký, čehož i v staročeštině pozorovati stopy : voj, vos, vosa (takto nyní i v písmě). Sloven- čina předsouvá v jen tam, kde by dlouhé ô v násloví státi mělo : vôsmy, vôste m. ôsmy, ôste a toto m. českého osmý a ostí. Vz Ht.Zv, 48. Výjimkou jsou slova: otec, ovoce,orodovati a slova od těchto odvozená. Někdypředsouvá čeština způsobem u Hanáků běž-ným h: hoko, hoficír, hopice (pod Krkonoš.)Kb. U Hanáků: horel, hohen, hoves, Holo-mouc. Ht., Mk. — Ale u Čechů v pruskémSlezsku o vždy čistě se vyslovuje: oráč,oheň. Také neslyšeti tam h před o nebo u:ulica. Šb. — O v středu slova přibírá časem(nejčastěji po předložkách) v neb h: ovorati,rozvorati, rozhor m. roz-or, kalhoty proticulotte, levhart, žežhulka proti žežulka (Arch.II. 704.); cf. píhavka proti píjavka. Prk. —