U
Místo u psávali 11. stoletím počínajíce v násloví také v, v 15. století skoro vý- hradně; ve 13., 14. stol. a počátkem 15. stol. psávali i ve prostředku a na konci slov v místo u: Vpa (Úpa), Vgezdec (Újezdec), Vrban (Urban), vpieti (upěti), vmrze (umře), jemv (jemu), krozumv (k rozumu), mvzow (mužóv), amvdri (a múdrý); nyní píšeme jen u. Vz více ve Sborníku vědeckém (Spisů musejních č. 117. V Praze 1872. Příspěvky k historii čes. pravopisu a výslovnosti sta- ročeské. Sest. dr. J. Gebauer), str. 24., 56., 143., 207., 232., 244. — U jest podlé ústrojí mluvidelního samohláskou retnou, článkuje se totiž, když proud zvuku z hrdla volné se vypouští, také jazykem nikterak zdržován není, a teprv mezi oběma rty do úzké prů- liny se vtěsnati a jí projíti musí. Od tohoto nastrojení mluvidel jest zvuk její dutý, či lépe řečeno podobný ku zvuku, který z du- tiny nějaké vychází. Gb. v S. N. Dále jest u samohláska prvotná jako hrdelné a a pod- nebné i, naproti lomeným: o, e, y; sama pak s a lomí se v o, a s i v y. Vyslovuje-li se totiž jedním proudem au anebo opačným pořádkem ua, uslyší se na rozhraní obou těch hlásek o, tedy aou n. uoa a podobně místo iu n. ui slyší se iyu n. uyi. — Podlé kvantity (či kolikosti t. j. kolik času vy- slovení trvá) jest u krátkou samohláskou, ú pak a ů dlouhými. Gb. Hl. 14. — Co do složitosti jest u samohláska jednoduchá; ů povstalo ze dvojhlásky uo, vz později. Cf. Gb. Hl. 14. — Konečně jsou samohlásky u, ú, ů tvrdy a proto i závažnější nežli samohlásky e, i; stupnice samohlásek dle závažnosti: a, o, u, y, e, i; a samohl. ú, ů jsou zase závažnější nežli u. Vz více v Gb. Hl. 16. —18., Hláska. V hláskosloví českém jsou ty proměny jeho důležity, které po- vstávají otíráním, měkkostí a délkou. Otírá- ním totiž seslabuje se u v y a toto opět v stb. polohlásku B se mění, v češtině pak docela se odsouvá: duch — vzdychnouti, stb. nadbchnąti, čes. nadchnouti vedlé skr. kořene dhu. — V měkké pak slabice pře- hlasuje se u od předcházející souhlásky měkké v i a ú v í: dušu — duši, instrum. dušú — duší. Gb. U jest jedna z nejzávaž- nějších a nejstálejších samohlásek, trvaloť. když a a o už dávno přehlasováním utrpěla. Ht. Zv. 52. Přehlasovaného u nemáme do 13. století žádného příkladu, tedy čteme všude: mezu, lutý, Lubuša, dňu, lubí dušu svoju atd. V 2. polovici 13. stol. jest pře- hlasování velmi skrovné (ale už čteme: zemi a zemiu, krmi a kožu); na počátku 14. stol. se rozmnožilo, ale bylo ještě v menšině; avšak v polovici 14. stol. je přehlasované i pravidlem a na sklonku 14. stol. a odtud přehláska i téměř všeobecně vládne tak, že od konce 14. stol. nepřehlasované u v měkké slabice ve spisovné češtině jen výjimkou z pravidla se vyskytuje. Po 14. století jest charakteristickou přehláska i z u v spřežce ij z uj u sloves 6. třídy kmenů měkkých: ukřižiji, ukřižij vedlé hoduji a boduj. Ani dříve ani později se neobjevuje. Zde se tedy přehlasování opět zrušilo. Kromě toho se zrušilo v koncovce — ji a — jí v 1. os. sg. a v 3. os. pl. praes. Místo biji — bijí, hřeji — hřejí, kupuji — kupují, maži — maží má obec. čeština nepřehlasované: -ju a -jou, -u a -ou: biju — bijou atd. Mnozí tak i piší vracejíce se k původnějšímu a zvučnějšímu u. Ht. Obr. 13. Na Zlínsku jest u koncov- kou v 1. os. sg. praes. všude, kdekoli má 2. os. koncovku -eš: nesu, piju, vinu, plaču, možu, píšu, pracuju; v 3. os. pl. je -ú: nesú, pijú, vinú atd. Brt. v Mtc. 1878. 19. Dle Gb., Ht. Zv. 52., Bž. 18. aj. Vz v nich více dokladů. V novočeštině přehlasování u v i a ú v í vládne 1) celým skloňováním ku př. dat. otci, muži; akkus. a instr.: naši duši, naší duší; 2) v časoslovech jen koncovkami 1. os. sg. a 3. os. pl. a to jen ve spisovné řeči, a přechodníkem praes.: piji a pijí (v obecné mluvě: piju a pijou, vz předcházející), pijíc, pijíce. U časoslov 6. třídy se od něho upustilo: odlučuji, zarmucuji; v 14. stol. odličiji, zarmuciji; 3) mnohými kořeny a slovy od nich odvozenými: cizí m. cuzí; juž — již, jich strč. juch, jinoch — junec, klíč — klúč, břicho v strč. břucho, Judaeus — Žid. Ht. Zv. 53. Vz více v Ht., v Gb. Hl. 66. —68., Bž. 18. — Pozn. V některých slo- vech zůstalo v jazyce spisovném nepře- hlasované u: junák, šum a šuměti, šuba, žula, šešule, šupina atd.; mnohem častěji bývá nepřehlasované u v nářečích obecných a ještě více na Mor., ve Slez. a na Slov.: slepicu, chcu, lubý, klúč, čujem, lúto, plúca atd. Gb. Hl. 67., Šf. Na Zlínsku u nepře- hlasuje se 1) ve slabikách kmenových: břuch, čuch, ďúra, juh, kožuch, lud, plut, lúbit atd. 2) V koncovkách ohýbacích u drží se všude nepřehlasováno, vyjma ve sklonění slože- ném kmenů měkkých akkus. a instr. sg. žensk.: boží. V městě přehlasováno kme- nové u ve slovech: díra, lid, poklid, po- klidit, cizí, líbit, kdežto v koncovkách ohý- bacích u nepřehlasované všude se udrželo. Brt. — Kmenové u vzniká 1) stupňo- váním z b a y: dBchnati či dchnouti — dýchati — duch, hynouti — hubiti, pluk, strč. plek m. plBkB (vz Jer), tuk od ty v týti; 2) zpátečním přehlasováním i v u, vz I.; 3) vsouváním: sedum, osum m. sedm, osm. Ht. Zv. 55. Osumý, sedumý. U Brna. (Šb. ). Sedumnáct, osumnáct. Us. V 14. stol rozhostilo se velikou měrou v středosloví: suol, suoliti; toto jako zárodek dvojhlásky ů, která vůbec teprv za 16. stol. se rozší- řila, po různu však již počátkem 15. stol. se vyskytá. Jir. Okolo Dačic na Mor. se vsouvá k l v činném příčestí, končí-li se toto dvěma souhláskami: padlu, táhlu m. padl, táhl; ale: byl, myl (ne: bylu, mylu). Sb. Ve vých. Slov. pułný m. plný. Šb., Šf. U přísuvné po l místo B jest znakem če- štiny: dluh, pluk, kluzký, tlustý, slunce, ačkoliv někteří Slováci i: dlh, klzký, tlstý, slnce vyslovují. Šf. — O slovanských kme- nech na u od dra. L. Geitlera. Listy filolog. a paed. II. 253—286., III 1. —86. Úvaha od Gb. v Mus. 1877. 182. a násl. — U za- niká: 1) seslabením v y: duch — dych; (vz u se střídá s y); 2) přehlasováním v i (vz na hoře); 3) vysouváním, odsouváním, odrážením a sesouváním: kmín z lat cu- minum, Ht. Z v. 55., mšice m. mušica (múcha). Gb. Hl. 84. Cihla z lat. tegula. V Krkonš. aktár, Trnov m. aktuár, Turnov. Kb. V ně- kterých krajinách na Slov.: slnko, dlh, tlstý, žltý m.: slunko, dluh, tlustý, žlutý. Šf. Odkud, odtud, odsud, dotud m.: od-kądu, -sądu atd. Ht. Zv. 56., Bž. 34. Dobrojtro m.: dobro jutro. Ht. Zv. 55., Kt. Chalpa m. chalupa. Us. Komu sě tu 'dalo býti. Výb. I. 1073. Na Zlínsku odsouvá se u v dat. sg. sklonění zájmenného a složeného: kom' je to? Tom' dobrém' člověkovi, tvo- jem' mladším bratrovi. Praví bratrovi svém (= svému). Sš. P. 144. Navrać se do dom. Ib. 196. Je-li však adjektivum samo, u se ne- odsouvá: bude ti to k dobrému. Brt. v Mtc. 1878. (i. Vz Listy filolog. 1878. 299. (Gb. ). — U se stupňuje (vz Stupňování) v strč. v ú, později v au (ou). Ku př. při tvoření sloves opětovacích: pudím — popouzím, su- ším — vysouším, pustím — pouštím, (ča- rúvám kupúvám, malúvám, nocúvám, pama- túvám, pracúvám, řečnúvám, tancúvám, iterat. sloves VI. tř. Na Zlínsku. Brt. v Mtc. 1878. 3. ); v inft. sloves II. třídy: vinu — vinouti; 2) v av áv, (-av mění se v: -va): du (douti) — dav, tru — otrava, plu (plouti) — plav — průplav, slu — sláva, tru — tráva, chvat, kvas; 3) v ov: ku (kouti) — kov — okov — podkova — kovati, slu (slouti) — slovo — proslov, snu (snouti) — osnova, ostrov. Cf. Mkl. B. 22. — U se střídá: 1) s a, vz A. Ht. Zv. 54. Vz tam mnohé příklady. — 2) S e vz E. Ht. — 3) S o. Rozum — rozoměti (v starých památkách a ještě s po- čátku 16. stol. ), mosí m. musí, Št., chlumek — chlomek vedlé strč. chlemec, junák — jonák. Gb. V Krkonš.: zahomení m. zahu- mení, vobučí (obočí), lumcovať — lomcovať, vuklika (oklika), kusa (kosa), tulik (m. tolik, místy i v středních Čech. ), Šb.; pomuh (pomohl), pokuj (pokoj), un (on), but (bota) j u Opavy. Šb. Na Mor. v Hané: dobro došo sem to poznal = dobrou duši jsem tu po- znal. Sb. U Brna: vuda, z kupca, busé m.: voda, s kopce, bosý. Šb. Obrus, moset, čočka — čučka atd Mor. Brt. Mtc. 1878. 5. Vz O. V Gb. Hl. 82. (kde praví, že se u sesiluje v o). Cf. začátek článku, kde řeč jest o stupnici samohlásek. — 4) S y (u seslabuje se v y, vz začátek článku, Gb. Hl. 78. ) v kořeni by vedlé bu: býti a budu, zbudu a zbydu, nabydu a nabudu; bůvol na Slov. byvol, myš a lat. mus a řec. , uvc a skr. m?sa; syrový — surový, po česku a na Slov. po česky, nuni — nyní, securisi — sekyra, Ht. Zv. 55., syn a skr. s?nus, peluň a pelyň, Gb., hluboký — hly- boký, venku — venky, po málu — po mály (v Krkonš. ). Po malý, po německy, po ko- lensky (lézti = po kolenou), znovy, zdoby. Na Zlínsku. Brt. v Mtc. 1878. 6. Venky m. venku, a místy bul m. byl. Šb., Kb. Vz Y. — 5) S ou: V Krkonoš.: k večerou, do polou m.: k večeru, do polu. Kb. V činném příčestí v obec. mluvě ou n. ú místo u. Ku př. u Radhoště na Mor. kleknoul m. kleknul. Šb. Vz Ou. — 6) Místo u v 1. os. sg. na Slov. -em. Vz -em. — 7) S z v již. Čech.: roužnout m. rozžehnouti, roužehat m. rozžéhati. Kts. — 8) S 1 v již. Čech.: poutrubí m. poltrubí. Puakati = plakati. Na Mor. u Podivína. Sš. P. 508., 797. Žá- dnému sem růže nedávaua. Sš. P. 353. Hlavně na konci slov v některých krajinách na Mor. a Slov.: dau, poslau, přišou m.: dal atd. Sf., Sš. P. Vz L. Kts. — 9) Za seslabení pokládati lze změnu u ve v: vterý vedle úterý, kov m. kou z koř. ků, kupo- vati m. kupu-ati z kupoů-ati, Emanvel m. Emanuel. (Kat. 109. ). Vz Gb. Hl. 80. Bž. praví: Druhdy k odklizení průzevu středo- slovného a zaroveň i z potřeby metrické ztenčováno u v v. — U ve skloňování: 1) Jest koncovkou gt. sg. I. sklonění u slov znamenajících něco neživotného: dub-u, strom-u. Toto u se zde užívalo už v strslov. jmenovitě u slov jednoslabičných, jichž B místo u stálo: bol-u, vrchu, dom-u, mír-u. Mkl. Vz strany odchylek A. —2) V dat. sg. I. skl. Vz -ovi. — 3) V akkus. sg. ženských jmen: matku. — 4) Ve vokat. sg. I. skl. V starč. bylo e, teprv později objevuje se u; syn mívalo vždy i synu. Kt. —5) V lok. sg. I. skl. a VI. skl. (Slovo) zmáhá se u za novější doby vlivem mluvy lidu místo ě: v dubu, v potoku, v rouchu, ve slovu. Jir. U v lok. m. ě již v starosl., kde B na konci m. u stálo: vrchu, dubu, polu, činu Mkl. Jména mající v nom. h, ch, k před o, přibírají raději příponu u než ě: v uchu (ucho), v rouchu (roucho, málo: v rouše); po ostatních souhláskách bývá spíše ě než u. V již. Čech. neužívá se ho zhusta. Kts. Vz Lokal. — 6) V instr. sg. jmen rodu ženského: tu silnu ruku = tou silnou rukou. Na vých. Slov. Šb. — Vz Skloňování (tabulka). — U ve vých. Čech. v mnohých slovech dlouze se vyslovuje: úcho, tůze. — Místy u v násloví nemilují a proto je mění ve v: Uršula — Voršula, aneb kladou přídech h, ku př. na Hané: hučiti m. učiti. — U předpona. Jména s u složená označují nedostatek toho, co se druhým členem označuje: ubohý (bogb = bohactví). Mkl. B. 415. Místo ní klademe nyní: ne- bez-, vz Složený, Zk. Skl. 384., Bez-, — Slovesa s předložkou u složená. U vyjadřuje ve složení s časoslovy původně děj u něčeho, mění však v největší části složených význam svůj poukazujíc na od- dělení částky od celku, na směr děje stranou, pryč někam, na zmnožení předmětu dějem nějakým a dovršení děje. I. Děj u něčeho. Vz utkvěti, uváznouti, ulnouti, ustrnouti u něčeho, na něčem, v něčem. — II. Směr děje k oddělení částky od celku, k části něčeho, od něčeho pryč, stranou někam, menší děje míra, přimnožení děje. — 1. Slovesa uříznouti, ulomiti, useknouti, ukrojiti, urubnouti, uraziti, ukopnouti, u- brousiti, uhlodati, ukousnouti, ujísti, upiti, uliti, ucediti atd. ukazují, že se jimi část od celku odděluje. — 2. Na oddělení částky od celku poukazují také: ubrati, ujmouti, ukou- piti. — 3. U skládá se s časoslovy men- šení: ukrátiti, umaliti, unížiti, umenšiti, ubyti; uplivnouti se, usmrknouti se; usmáti se, ustyděti se, ušklebiti se, ušpuliti se, uceniti se, upejpati se a p.; had ho uštknul; já se upíchl, uškrábl, uskřípl; ukřivditi, uškoditi, ublížiti. — 4. Značí přimnožení děje: ury- chliti, uspíšiti, umnožiti, ulepšiti, ulehčiti, umnožiti, usnadniti. — 5. Ve spojení se slovesy pohybování se (sebou) znamená směr vedlé něčeho stranou, od něčeho pryč, aniž ponětí vztahu děje k části ně- čeho vymizelo: Kus cesty uběhnouti, ucvá- lati, ujíti, ujeti, uraziti; ušel, uběhl, ujel, uletěl, uklouzl, uprchl (podmět sám se od něčeho odlučuje); Paris unesl Helenu; Uváží nám obilí ze země; sem náležejí také: ukrásti, uchňapnouti, ukryti, uschovati, uchrániti, ubrániti, uláti atd.; směr stranou zřejmý také v: uhnouti, uchýliti, ušinouti, ukřiviti. — 6. Směr někam vůbec: upadnouti, upu- stiti, uleknouti, usednouti; usaditi, umístiti, ustaviti, ustanoviti; uděliti, uštědřiti, usou- diti; ušpendliti, ukovati, upiati, utáhnouti, ucpati; uručiti, ubezpečiti, ujistiti, utvrditi, upevniti. — III. Zmnožení celku. 1. Po- nětí stranou, pryč často s ponětím zkázy, zničení souvisí, jindy u postoupné děje ně- jakého na celek přecházení čili od jedné části k druhé postupující předmětu nějakého zmnožení vytýkává: uhořeti, uhniti, upáliti, uhasiti, umarniti, ukousati, upíchati, ubiti, ubodati, umačkati, umořiti, umučiti, uto- nouti, uhasnouti, umříti a p. — 2. Také k označení dostatečného či dokonaného smí- šení něčeho s něčím pojí se u se slovesy mísení: usirčiti, usoliti, uzlatiti. —3. Často vyjadřuje u, že podmět dostatečnou sílu má, aby dějem nějakým předmět zmohl: udržeti, uorati, umotati, unésti, utlačiti, uvézti, uva- liti, uvléci, uzdvihnouti, uživiti, uhoniti a p. — 4. Značí způsobení, vytvoření čeho čím: učiniti, udělati, uklepati, ukopati, uko- vati (kovaje utvořiti), uliti, upéci, urobiti, a p. — 5. Značí dovršení míry děje něja- kého: uhřáti, uchladiti, ustuditi, usušiti, umoudřeti, uzráti, ukysati, uschnouti a p. Tn. 106. —114. Vz tam více příkladův. — Také dle Prk. (v progr. olom. 1875. 16. ) znamená u sloves: a) vzdalování, rozluku, b) úbytek, c) sesilnění, d) ukončení děje. Vz tam příklady. — Dodatkem připojujeme, co již v Týnově článku bylo pověděno, z Mtc. 1878. 25.: Předložka u složena jsouc se slovesem znamená možnosť, způsobilosť vyko- nati děj slovesem prostým označený. Slože- niny takové dodávají řeči veliké určitosti a stručnosti; užívá se jich nejčastěji ve větách záporných Těch krav sám neupaseš. Neuhlédl ovoce. Nemám zubů, nemožu masa ujest, ukousat, uhryzt. Nech mne, šak já to unesu, uvezu. Sám toho býka neu- vedeš. Na Valachoch laciněj dobytek ukúpí. (Brt. ). — Cf. Mkl. S. 248. — Slovesa pře- chodná s předložkou u složená řídí z pra- vidla akkusativ a ukazují: a) k úplné skonalosti činu, že se předmět na místo ku konci uvádí. Příval jim všechny ohně uhasil. Vrat. Bůh nebe i zemi učinil. V. V srdci ukrýval jed. V. Z kláštera ji unesl. V. Cf. Uhlídati, uzříti, udáviti, utopiti, udeřiti. Mkl. S. 248. Urazil jí křídlo. Erb. Utrhl ucho od hrnce. Paris unesl Helenu. — b) Ke kolikosti, t. j. k tomu, že se od celku nějaká čásť odnímá n. že se celek ruší. Zk. Odlučuje-li se dějem slovesným samostatný celek od jiného různého celku, aneb zna- mená-li sloveso pouze dovršeni děje, jak pod a) již pověděno bylo, jest užívání ge- nitivu nesprávné. Brt. Někdo mi z těch peněz něco ubral. Jg. Utrhl zuby kus skle- nice. Jel. Udělil vám částku nějakou milosti duchovní: Br. Hmyz jej do smrti ujedl (za- hubil). Jg. Tys toho koně uhnal. Jg. Již dva koně utahal. Jg. Cf. Uhořeti, ukrojiti, ulomiti, utíti, ujíti atd. Mkl. S. 248. Strany špatného genitivu u těchto sloves vz: Ubyti, uděliti, ujíti, uvrci, utrpěti, udusiti, uvésti, učiniti, uzříti, urychliti. — Pozn. 1. Nevytýká-li se kolikosť zřejmě, klade se i genitiv aneb i předložka z, od. Almužen ráda udílela. V. Nuzným z almužen udílej. Kom. — Zk. Skl. 78. —80. Vz tam více příkladů. — Pozn. 2. Mor. Slováci a Valaši nepojí těchto sloves nikdy s genitivem. Brt. v Mtc. 1871. II. 86., 1872. I. 5. — Ú. Z počátku se psávalo: uu. Jg., Bž. 27. — Ú přešlo přehlasováním v í a rozložilo se v au (ou). V dlouhé slabice rozkládá se ve slovostředl a v koncovkách ú v au a toto později seslabuje se v ou. Proměna tato stala se ve slabikách kmeno- vých na začátku i v prostředku slov: úkol — aukol — oukol, súd — saud — soud, nesúc — nesauc — nesouc — a ve slabikách ohýbacích v instr. sg. vzoru ta a ryba: tú rybú — tau rybau — tou rybou, ve 3. os. pl.: vedú — vedau — vedou. Do polovice 14. století panuje staré ú; na konci 14. stol. začíná se výjimkou au, v 2. polovici 15. stol. au více se ujímá a z téhož století máme stopy, že se au jako ou už tehdáž vyslovovalo, neboť písařové pravopiseckých zvyků méně znalí tu a tam napsali ou m. au a prozrazují tím, že se au již velmi záhy obecně jako ou vyslovovalo. V 1. po- lovici 16. stol. jest au vedle ú asi v stejné míře, ale v 2. polovici 16. stol. jest au pra- vidlem; v 17. stol. jest au všeobecným pra- vidlem a teprv od r. 1849. píše se shodně s obecnou výslovností ou. Dle Gb. v S. N., Hl. 73., Bž. 26., Mkl. B. 416. V záp. Čech. psali někteří ještě na počátku 17. stol. ú. Šb. V násloví jest ú až po dnes běžné: úřad, úvod, účastenství, Ht., Gb. Hl. 74., ale dobře říkáme také: ouřad, ouvod, ouča- stenství, kterýchž tvarů lid vůbec užívá. Proto máme mechanické pravidlo pravo- pisné: Na začátku slova píše se ú, kde se obecně vyslovuje ou: úřad dle ouřad atd. Ve středosloví: mohútný, slovútný vedlé: mohutný, slovutný. Vz tato slova a zúrod- niti. Na konci: ocún a Olomúc vedlé Olo- mouc. Kromě toho se ú podnes udrželo v obec. mluvě ku př. v jihozáp. Čech.: klo- búk, za bílú zdí, dlúho. Šb. Na Zlínsku drží původní ú všude místo české dvoj- hlásky ou ve slabikách kmenových i ohý- bacích: múka, múdrý, kút, kohút, kocúr, tú velikú vodú, budú. Brt. v Mtc. 1878. 3. Vz Ou. — Ú se krátí v u. 1. u adj. v -ký ukončených při stupňování příponou — ší: úzký — užší; 2) při zdrobnělých adj.: úzký — uzounký. T. — Ú předpona: ú-nos, ú-raz, ú-těk. D. — Ů zní jako ú (vůle vy- slov vúle. Gb. Hl. 7. ), píše se však jinak než ú na památku původu svého, ježto po- vstalo z dvojhlásky uo a za starší ještě ó: kůl z kuol a toto z kól. Gb. Hl. 8. Rozší- ření samohlásky o v uo vykonalo se z pra- vidla všude tam, kde podlé pravopisu novo- čoského píšeme ů, kdykoli v jiném tvaru toho slova objevuje se na místě jeho o: tvůj — tvoji, můj — moje, stůj — stoje a to ve slabikách kmenových i ohýbacích: bóh — buoh — bůh, kóň — kuoň — kůň; hadóv — haduov — hadův, hadóm — haduom — ha- dům, domovi — domóv — domuov — domů Gb. Hl. 72. Co se času týče, přešlo ó v 14. stol. v uo a to v 16. stol. v ů; po různu však již počátkem 15. stol. se vy- skýtá. Jir. Vz více v Gb. Hl. 72. — Ů ne- stojí v násloví, nýbrž jen ve středosloví n. na konci slov a zde (na konci slov) jen odsutím: gt. pl. hadů m.: hadův, domů m.: domoví; rozšířilo se tedy ó v uo jen u prostředku slov. Cf. Gb. Hl. 72., 73., Bž. 7. — Čechové, jak praveno, je vyslovují jako ú, Slováci jako uo. Šf. V již. Čech., končí-li slabiku, zní jako hluboké ale krátké u: muj, tvuj, stuj, hnuj. Kts. — Stupňováním povstalo ů 1) z o: rostu — vyrůstám, po- honím — půhon, bodu — bůsti; 2) z e: nesu — nůše, vezu — vůz. Kz. Vz Stupňo- vání (Dloužení v článku Stupňování). — ů (-ův), koncovka gt. pl. jmen podstatných muž. rodu. Z počátku bylo -ov, později po měkkých přehlasené -ev, ve 14. stol. se vrací -ov, ale během tohoto počíná se nej- prve dloužiti v -óv, potom rozpouštěti v -uov a konečně toto stahovati v nynější -ův (-ů). Na konci vět, před čárkou nebo středníkem a před samohláskami užíváme obyč. -ův, před souhláskami -ů: mám mnoho druhů holubů; mám v zahradě mnoho stro- mův a květin. Cf. Bž. 83. Na Zlínsku ne- končí se gt. pl. nikdy v -ův. Některé kmeny měkké mají í var. ů: groši, loktí. Brt. Vz také Domov. — Ů se ve všech pádech jedno- slabičných jmen krátí v u: vůl — vola, dvůr — dvora, Bůh — Boha, vůz — vozu, stůl — stolu, kůň — koně, nůž — nože, sůl — soli, hůl — holi; cizí jména kůr a trůn podržují ů. Mimo to se ů krátí, tvo- říme-li z jednoslabičných subst. adjektiva: Bůh — boží, stůl — stolní. Vz Skrácení. Cf. Bž. 79., 86. — Jména vlastní v-ů ukončená: Vavrů, Havlů, Janků, Filů, Tomšů, Martinů, Kubů, Petrů atd. jak se skloňují? Poněvadž tyto tvary jejich jsou vlastně gt. pl. m. jmen přídavných v -ův, -ova, -ovo: To je hoch Vítů = Vítův, skloňujme je tedy dle Otcův (vz toto): gt. Vávrova atd. S tím se shodují Brs. 2. vyd. 11. a Bž. 126. Instr. tedy Vávrovým; tento tvar však se mnohým nelíbí a širší sbor Matice se roz- hodl pro tvar: Vávrovem. Lid je také sklání, ale jinak: Jana Pavlovýho, Janu Pavlovýmu atd. (dle Nový). Mtc. 1875. 147. (Mš. ). Ale na Táborsku se nesklánějí. Zk. Ml. I. 59. (2. vyd. 82. ) učí jinak: Rozeznávati jest nom. jednotný přisvojovací od genitivu množ- ného jmen podstatných. Tak jest ve výrazu Jan Havlů t. j. Jan Havla, Jan po otci Havlovi — Havlův přisvojovacím jménem přídavným a má tudy v genitivu Jana Ha- vlova atd. (dle Otcův). Když však po rodu aneb dvoře (u Havlů) jméno jest, jest Havlů genit. pl. a tehdy praví se v genit. Jana Havlů, v dat. Janu Havlů atd., jako se říká: Jan Havlovic, Jan Nových a v genit. Jana Havlovic, Jana Nových. — Vz více v článku Jméno (I. 645. a. ). — Ů se střídá v obec. mluvě s o: v střed. Čech.: sůva, kůs, vůsma m.: sova, kos, osma, Šb.; v Krkonš. a ve vých. Čech. vlůni, mdlůba m.: vloni, mdloba. Šb. Dora — Důra, kmotr — kmůtr, kolna — kůlna, kora — kůra, smola — smůla, schodný — schůdný, svodný — svůdný, škodný — škůdný, zbojný — zbujný, hrozný — hrůzný. Dch. Vz O. — Obšírně jedná Mkl. v Altslov. Lautl. 5—6., 141. —182. o hlásce u. Výtah z jeho učení podal Fr. Vymazal v: Mikl. Hláskosloví jazyka českého str. 16. —19., jehož úvod jest: Hláska u vyskytuje se ve slovanštině na čtverém stupni. Na prvním stupni spatřu- jeme ji seslabenou v b: btd?ti z budh. Na druhém stupni stojí y buď ze starého dlou- hého ?: dymt z dh?ma anebo jako pro- dložené b: vbzbydati z bbd. Na 3. stupni povstává z u stupňováním (předražením hlásky a) au, které ve slovanštině před samohláskami přechází v ov a před sou- hláskami v u: sloves a sluti od slů, strind. šru. Konečně na 4. stupni vzniká z u před- sutím ? skupenina av: sláva ze slů. Vz tam obšírnější výklad.