1. Střen, u, střen1. Střen, u, střen, ě, m. dřen nebo jádro, duše ve stromě, medulla, das Mark. Výb. I. 788., Sal. 77., Ras., Rst. 498. Cf. sr?do ve sr?dce cor. Mkl. B. 116. — S. = prostředek v kosti, das Mark. — S. ve vředě, sršen, sršán, dřeň, der Eiterstock. Sal., Nz. lk. — S. = prostřední, prázdné místo ve stro- mu přátel krevních, odkudž vzhůru jdou otec, děd atd., dolů syn, vnuk atd., po stra- nách
bratr sestra atd. Brikc. pr. m. 64., 12.