Vlastník
Vlastník, a, m. = kdo má právo vlasten- ství, der Eigenthümer, Eigner. Ros., Kram., Les. um. V., lépe než majetník, vz toto. V. (ztracené věci) nechť se ohlásí. Us. V-kem skladu býti, einen Verlag inne haben. Dch. Všeliké zboží bez vlastníka připadá země- pánu; V-ku věc jeho navrátiti. Ddk. IV. 200., 226. (Tč. ). Bratr muoj v. nebožtík. Půh. II. 501. — V. = druhý bratranec. V-ci = děti bratranců nebo sestřenic, die Kinder der Cousins und Cousinen. Us. mezi Olom. a Lipníkem. Cf. Vlastnice. — V., osob. jm.