1. Vnuk (ne1. Vnuk (ne: vňuk), a, vnouček (zastr. vnuček), čka, vnučiček, čka, m., vnouče, ete (zastr. vnúče), vnoučátko, a, n. = syn mého syna nebo dcery, der Enkel. V., MV. Vnuk v obecné mluvě, taky na Mor. Tč. Otec stojí, syn mu visí, vnúče po svete robí bláznov (peň, hrozen, víno). Mt. S. I. 139. Čo pradedo ztratil, v. navrátí. Na Slov. Tč. V. Joziášův. BR. II. 6. b. Od svých vnúčat. Půh. II. 405. To písmo móž i vnú- čatóm sě dostati. Hus I. 54. — V. = sy- novec, synovkyně, neť, der Neffe, die Nichte. O ty můj milý synu a vnuku! já jsem tvé matky
bratr a tobě ujec vlastní. Biancof. 96.
