Brus
Brus, u, brousek, sku, brouseček, čku, m.; osełka, oslička (brus sekáčů); Schleif-, Wetzstein. B. vodní (který vodou se táhne), točicí, hrubý, jemný, ostrý n. brousek na břitvy, na nože, na zrcadla, nehvizdský, ka- menický, francouzský, pro brusiře skel, tru- hlářský. Šp. — Brusem tupé věci brousíme. Kom. To bude brousek pro její jazyk (bude moci klevetiti). Us. Z brusu nový (zcela n.). D. Lom na brusy. Šp. — Brus n. brousek jazyka českého ( kniha, v které se chyby opra- vují).- B. mýdla, asi půl kilogramu. V Kla- tovsku. — B. v chlebě, klihovatina, zakalec, der Schlief.