-li
-li v otázkách jednoduchých přímých. Jest-li to slovo vaše? Dal. 84. Vidél-lis muže ručieho v svých činech? BO. Pane. v tento-li čas navrátíš královstvie?; Ty-li jsi král židovský? ZN. To-li sú města, ješto's mi dal bratře? Bj. Slýchal li jest to kto živý? LAp. Rubíne, skoro-li mé masti budu? Mst. Slýchal-lis kdy o kretském la- byrinthu? Km. L. 2. Brzo li pak tomu ko- nec učiněn bude? Ib. 11. 16. Také-li se pak tobě v tom světě líbiti bude? Ib. 15. 3. To-li navracuješ? Ž. wit. Deut. 6. — Vz Jir. Nkr. 94. §. 405. a 406., Km. 1884. 282., Brt. S. 3. vyd. 11. 4. b. — Pozn. Na Zlín- sku příklonná částice -li odsouvá l před- chází-li a, e, o: ma-i? Také-i chcete? Da- leko-i? To však neděje se tak zhusta jako v nářečí valašském. Brt. — b) V otázkách nepřímých. Pověz mi, jsi-li syn boží. Peš. Aby uzřel, jest-li rozumný. Ž. wit. 52. 3. — c) V otázkách dvojitých přímých. Jsi-li Eliáš? jsi-li prorok? ZN. Křest Janóv z nebe-li jest byl, čili z lidi? ZN. — d) Vot. dvojit, nepřímých. Odkud byl, s nebe-li či z lidí. ZN. Umříti máme, ale nevieme, ráno-li večer-li, dnes-li, zajtra-li. GR. Mám dědice nevěda, múdrý-li, blázen-li bude. BO. — 2. Uvozuje věty podmínečné. Jím-li, piem-li nebo cožkoli jiného činím. GR. Káže-li zabiti, zabijí; káže-li odpustiti, odpustie, kaže-li raniti, ranie. BO. Opatř, jest-liť sukně syna tvého čili nic. BO. Cf. Brt. S. 3. vd. 137. 1. -— Na str. 911. b. v 25. ř. sh. za najdeš polož: Vz Tak.