Měniti
Měniti, 3. pl. -ní, měň, -ně (íc), il, ěn, ění, měnívati. M. vztahuje se více k celku, jinačiti více k částkám celku. Aendern, ver- ändern, wandeln, vertauschen, wechseln. Jg. — abs. Člověk míní, pán Bůh mění. — co: mravy a povahu m. V. Když tě vidí, barvu mění (bledne n. červená). Jg. Pastvy m. Kom. Peníze m. D. Když se žení, tolary mění, jak se ožení, malého peníze není. D. — se. Panská láska nebývá stálá, ale brzo se mění. D. Sto- krát se změnila tvář jeho. Mění se člověk, víno, krajina. Jg. Počasí se často mění. Us. Dykyta se mění, peří se mění (má pořád jiné barvy, schillert, spielt in verschiedenen Farben, wechselt). Jg. — se kde. Vše se na světě, ve světě mění. D. Ve svých způ- sobích, mravích, povahách se m. V. Svět se mění a my v něm. Č. — se čím. Všemi barvami se m., in allen Farben schillern. Dch. Člověk časem se mění. Č. To vrstvou se mění. Kom. — co kdy. Při jeho vstou- pení barvu změnil. Ml. — se s čím = mě- niti něco, etwas ändern. On se s ním každou chvíli mění. S přáteli se m. hanba jest. — se komu od čeho. Měnily se mu oči od slunce. Na Slov., Plk. — se podlé čeho. Kroje mění se podlé počasí. Ml. — co po čem: zlaté po groších. Gulden gegen Gro- schen umwechseln. Z F. I. XXXI. — co za co: koně za voly. Nt. — Přes den, ob den své smýšlení mění. Měnil před námi tento nákres. Měnil tuto práci s námi, aby byla lepší.