Brojiti
Brojiti, ím, 3. pl. -jí, broj, je (íc), il, ení; brojívati = nepokojně sobě vésti, sem tam běhati, unruhig sein, lärmen, treiben, schwär- men; vztekati se, bouřiti, toben, wüthen, rasen; se = sem tam běhati, hin und her laufen, lärmen, bouřiti se, sich rotten, empören. Jg. — (se) kde, mezi kým. Tak mezi národy brojil. Br. Sami mezi sebou se brojí a bouří. V. B. v zemi. Proch. — (se) proti komu = bouřiti se. Br., Bern. — s kým: s ženou (smilství páchati). L. — nad kým = ukrutně s ním nakládati. L. — se = rojiti se, hemžiti se, hýbati se. Výb. I. — se kde = pohybovati se: okolo krále. Troj. — se z čeho = bouřiti se proč. Z čehož se obyvatelé brojili. Lupač. — se kam. A jakž brzo se (toho) úrazu zhojí, i hned se do Uher vzbrojí, Uhry pobil atd. Dal.