1. Sláva
1. Sláva, y, f, kořen slit (sl? v slouti), u se stupňovalo v av; litev. šlově, gloria. Schl., Mkl. B 6., 7. — S. = vůbec dávaná čest, pochvala, slavná pověst, slovutnosť. Der Ruhm, die Ehre. Sláva vněšné vynikání či vněšný výjev vniterné velebnosti. Sš. J. 22. Ostnem slávy bodenu býti; u veliké pocti- vosti a slávě býti; ve slávě kvísti; slávu získati; po cti a s-vč dychtiti, jíti: na nej- vyšším stupni cti a s vy státi; žádost' s-y, česť a sláva. V. S-y žádostivý, chtivý. Us. Bohóm slávu hlásaše. Rkk. S-ě boží sloužiti. Br. V úřadech s vclikou s-vou se stkvěli. Berg. Hledati slávy své. Str. Tys s. jerusa- lemská. BO. Víráme-li někoho veřejně, vo- láme mu Sláva! Němci: Hoch! Hlučné sláva volali. Dch. To jest ti k s-vě. Budiž Bohu česť, chvála a s. Vrat. Z něhož by šla Bohu s. Br. S. na výsostech Bohu. Bibl. Dostalo se jim slávy. Us., Smrž. Vzdávati komu slávu; Sláva se za ním hlásá; Někomu s-u provolati, dělati. Dch. O tom sv. Valentině, pěkná s. o něm slyne; A v tom tvém domě je s. a moc, udél nám Bože šťastnou dobrou noc; Zde člověk dychtí po světské slávě a zítra již má hrob na hřbitově; Ti vás brzo zbaví celé vaší slávy, když vám budou lítat pudrované hlavy. Sš. P. 28., 70., 73, 586. Tento pohár pěnavý všem Slovanům na zdraví: Sláva mu, sláva mu, slovanskému národu! Pís. Sd. S. ta od času přestěhování do Babylona pošla a potuchla ; S. jeho vy- rudla; Dokonání, svrchování, plné rozvití s-vy. Sš. Mt. 25., J. 60., 270. S. otci i synu i sv. duchu; Korunu věčné slávy za svútrpělivost vezme; A skrze to vnitř se slavúod něho bude okrašlovati. Hus I. 50., III.7., 13. Láska ku vlasti, k národu svému atouha po s-ve naše pradědy ozdobovala.Kmp. U veliké s-vé oplývati. Ros. Jich s.uvadla. Ráj. Za kus slávy jako trávy bo-jovník život váží; Ne tomu sláva, kdo počne,ale kdo dokoná. Pk. Všechna s. polní tráva.Sláva jeho padne mládkovi do pivováru.Prov. Poslušenství poddaných jest největšís. vrchnosti. Prov. S. jeho bude na krátkémtopinku. Vz Pověsť. Č. — S. = jasnosť,velebnosť, der Glanz, die Herrlichkeit. V nej-větší s-ě seděti; panská s.; božská veleb-nosť a sláva; s-ou poctěný; z veliké cti as-vy spadnouti, vypadnouti. V. S. království.Kom. S. světská bývá nad dešťovou bublinkumarnější. Sych. S. boží = proslovený, vy-jevený, ozřejmělý úkaz vniterné veleby avelikosti boží; Lidi k věčné s-ve (k věč-nému blahoslavenství) přivésti; Čáka s-vyvěčné; Pravicí boží povýšen byl do nebeskéslávy; Lidé, kteří se věčnou slávou bez-pečili; Stín, matný obraz s-vy; S. odvěčná,předvěká, nadpřírodná; Žádá, aby s. ta i načlověčenství jeho se odlila; Perla s-vy jehove skořápce člověčenství jeho se ukryla;Ovšem pak s. ta synova z apoštolů vzatáse na otce odlívá. Sš. I. 29., 105., II. 205.,Sk. 28., Ob. 154., J. 54., 262., 264. (Hý.). —S., stkvosťnosť, die Pracht, der Pomp, pompa. S. marná. V. S velikou s-vou a musikou vyjel. Har. Vítězná s. D. To tam bylo s-vy! Us. Hý.