Vlk
Vlk. Cf. Mkl. Etym. 380. a. a aL. 273., Kram. Slov., Hlb. II. 227., Brm. I. 535., 553.-564., Zbrt. 97., Mách. 43., 44., 59., 62., 161., 173., 180., 184. V. u Homera. Vz List. fil. IX. 97. Ohlédal se jako v. Let. 233. V. hl- tavý. B. mik. Matt. 7. 15. Už sem tě ne- viděl, jak vlci vyli (dlouho). Sláma. Put. V. i políčené lapá; V. vezme i cejchovanú ovci. Slez. Šd. V. z jámy vybera sě nerad uhodí zasě. Výb. II. 238. V. v rouše ovčím. Hkš. Co v. osiehne, nebrzo pustí. Smil. Brzo tesknosti dochází, kdo vlkem oře. Mark. V. zimu nezje (nesní; zima přijde, třebas pozdě). Němc. Vlka poznáš po srsti a mnicha po jeho chytrosti. Výb. II. 235. Z vlka nebude nikdy zvěřina. Črn. Zuz. 143. Čije vlka v žitě. Lpř. Nehnevaj vlka, zabije ti žriebä. Slov. Zátur. Vlka nohy krmí; Ještě vlka nezabili a už mu na kůži pili; Není vše v., co šerou barvu má. Bž. exc. Kdo se vlku vyhýbá, se lvem se po- tkává. Mark. Hra na vlka. Vz Brt. D. 175. Na ochranu dobytka před vlkem radilo se: Dej na 1. března dobytku sušené maso vlčí, po celý rok se mu dravec tento nepřiblíží. Us. Kšť. — V. = čechrací stroj na vlnu, na bavlnu. NA. IV. 30., 51. — V. stromu. V. tu jabloň žere. Slez. Šd — V. = vřed. V. hrtanový, lupus laryngis, loupavý, 1. exfo- liativus, nosu, 1. nasi, skvrnitý, l. maculo- sus. Ktt. exc. Suchý v. Vz Skřítek (2 dod.). — V. litiny (železo v peci vlkové v balvan slité). NA. IV. 173. Vz Palička (dod.). — V. = květ lopounu. Brt. -- V. = skála podvodou skrytá pltím nebezpečná. Rr. Sb. — V. běhá po obilí (vlní-li se hnáno jsouc větrem). — V., os. jm. Arch. VII. 726. V. Jiřík. Výb. II. 1274. V. kněz. Výb. II. 1200. V. = Volfgang. Kld. Rok. VI 225. — V. Jos Cf. Rk. Sl.