Dostačiti
Dostačiti, il, ení; dostačovati, dostačová- vati — dosti býti, zulangen, reichen, aus- reichen, hinreichen; dospěti, dostati se, kom- men, gelangen; rovnati se, gleich kommen. Jg. — abs. Ten provaz nedostačí. — komu. Chléb nám dostačí. Us. — čím: rozumem d. V. — čím na co. Hnojem na role nemohl d. L. — k čemu. To k věcem božím dostačí. V. K práci d. Plác. — kam kdy. Rád bych tam k svátkům dostačil (se dostal). Ros. Budu-li moci k tomu času do Olomouce do- stačiti. Žer. — proti čemu. Nemohli proti němu d. V. — jak dlouho. Chléb do no- vého roku nám nedostačí. Ros. — komu čím. Cicero Demosthenovi dostačí výmluvou (vý- mluvností). L. — na co. Na to plátno do- stačí režná příze. Ml. — kam proč. Pro zlosť cest nemohli jsme tak brzo d. Žer. — s infint. Kdo dostačí vypověděti zprávy jeho. Bibl. — komu čeho = odváděti, opa- třiti, verschaffen, hinlänglich liefern (1525). Aby lidé pánu poplatkův d. mohli. Mus.