Pec
Pec. Mkl. Etym. 235. P. cementovací, hnací (NA IV. 167.), kelímková (NA. V. 437.), mufluvá (Schd. I. 339), nádobná, o nístěji, odrážecí s okem, opalovací (na opalovaní látek bavlněných), oteplovací, porculánová (Schd. I. 430), parního kotlu, Kesselofen, -feuerung, pivovarská (KP. V. 305.), plamenná, plynová, polovysoká, pra- žecí, překapovací, s prsy zavřenými, pudlo- vací, retortová, sálací, saturační, slovanská či vlková, spalovací, spodiová, Steinman- nova, sublimovací, tavířská, tavicí, trubná, tyglíková, vytápěcí. Šmr. 146., KP. IV. 67., V. 74., NA. IV. 50., 164.—168., 173., Zpr. arch. VIII 36., Rm. I. 45., 47. P. vysoká, Šfk Poč. 349., Schd. I. 341., lučebnická. Stč. Zem 25. Cf. Vlšk. 91., 101., Rk. Sl, Roztek (dod ). P. pekařská (nová). Vz KP. V. 707. nn. P pro topení přehřatou parou. Vz KP. V. 718. P. dvojitá se zvláštním topením, ib. 713, Rollandova, ib. 714.; o tvaru spodku peci, 714. nn., klenutí peci. Ib. 717 Ten je za pecum uválaný (peci- válek). Slez. Šd. Pojedeš (půjdeš) čtyři míle za pec (nikam) Kšá., Zátur. Pobodlně na peci seděti (o lenochu). Dch. Vypadá, jakoby teď s peci slezla. U Kr. Hrad. Kšť. Mám v krku sucho jako v peci. Šml. Za pecí neohřívá plecí (ustavičně se toulá). Šml. V studeué peci těžko placky péci (bez nákladu není zisku). Us Vk. Zakúrená pec, to je dobrá vec (= zatopená kamna). Slov. Zátur. Kdo se jen za pecem válí, toho bída brzy sválí. Us. Tč. V staré peci ďábel topí. Bž. exc. Kaj je izba, tam je pec, kaj sú lidé, tam je řeč. Mor. Brt. — Na peci, na peci, na peci (napodobení mlá- cení ve trojici). Zlínsky. Brt. Házeti drva do peci (hra). Vz Km. 1887. 313., Brt. D. 195. — Hádanka. Máme chlíveček, ten chlíveček je plný červených tutiček, když mezi ně černý kohout vletí, všecky je vy- žene (pec — uhlí — pohřeblo). Brt. Dt. 157. — P. = komora podkopu prachem na- plněná. NA. III. 162. — P., peca, poc = ovce (v dětské řeči). BPr. Vz Peca. Pec pec! volá se na ovce v záp. Čech,; někde i: poc poc! nebo: puc puc! BPr. — P., e, m., os. jm. D. ol. II. 76., Blk. Kfsk. 980.