Pěnkava
Pěnkava. Mkl. Etym. 245. V MV. ne- pravá glossa. Pa. Cf. Šrc. 58 P. bělokrká, zonotrichia albicollis, citronová, citrinella alpina, der Citronenzeisig, maurická, fr. spodiogenys, podhorní, montifringilla, der Schneefinke, papouškovitá, sněžná, strnado- vitá, zimní. Cf. Brm. II. 2. 292, 313.—324., 352., Hlb. I. 39, 56., 216., 217., 124. Před východem slunce když slyšet pěnkavy, jistě brzy prší. Kld. Je-li dlouho sucho, p. při- volává déšť: Prš, prš! U Rokyc. Fč. P. ne- majíc kalendáře ráda by věděla, ,skoro-li bude sv. Matěja'. Nebo se chlubí: Vidíš, já jsem také panenka jako ty. Jindy volá na sousedku: Přiď přiď přiď k večeru na svačinu! Brt. Dt. 53. Stará p. hledajíc syna tuláka, ptá se vrabců: Neviděli-li ste tu našeho Matěja? Vrabci majíce na všecko bedlivý pozor, odpovídají: Včil tu byl, včil, včil. Ib. 63. (Km. 1886 377., 380.). Volavá (volatá) p. namlouvá sousedu strnadovi svou dceru: Strnadličku! vezmi si moju céru, má štyry kapce a v žádné nic! Km. 1886 377. Na Val. také zpívá: Přiď přiď přiď pro večeřu, strýče! Nebo: Sejte, děvčátka, kara- fiát! Vck Také se chlubívá: Já mám nové kalhoty, tatík mi je koupil! U Rokyc. Fč.