Zráti
Zráti, zraji a zrám, zraj, zraje (íc), zrál a zral, zralý, ání; zrávati, reifen, zeitigen, reif o. zeitig werden. Cf. Gb. v List. filog. X. 454., XI. 100.; Bž. 186., 197. — abs. Obilí, ovoce již zraje. Us. Nežit zraje (pod- bírá se) Ja. Ovoce zrá Mill. 19. b., Št. Opat. 219. Kašel zraje. Dch. Zrálo jabko, zrálo, jak uzrálo, spadlo. Čes. mor. ps. 143. Rozum zraje. Hlas., Jd. Co brzy zra, brzy dozrá. Č. Když hrušky zrají, tehda se česati mají. D. — kdy kde. Časem zraje obilí na poli. Ml. Či to dakto slýchal, žeby v zimě jablká zrely ? Dbš. Sl. pov. II. 45. Než věc ta nej- prve v plném sněmu zraj. Ráj. Jichž soud nám zraje v mysli. Hlk. Záměr zdá se v duši zráť. Kká. K sl. j. 171. Mezi dvěma za- hrádkami petruželka zrá. Sš. P. 330. Za tím naším háječkem zraje pěkný žito. Er. P. 117. Na slunci tam pomeranče zrají. Osv. V. 762. Kde jim zrály klasy; V čele jeho záměr velký zrál. Čch. L. k. 63., Petrk. 24. Po poli žitko zraje, už sa ľud chlebu raduje. Zátur. Kakby zrálo žitko v poli? Rkk. 64 Zrají-li jahody na letnice, bude mnoho vína. Tč. — jak dlouho. Tři leta to kvete, tři leta to zraje (jalovec). Slez. Šd. — čím Víno etc. teplem zraje. Us. Svou správou blahé obce vidí zráti. Hlas.