Tichosť
Tichosť, i, f., tichoučkosť, tichounkosť = pokojnosť, die Stille, Ruhe. Gh. T. noční, mořská. V t-sti (po tichu). Us. Pro vieru, tichosť a pravedlnosť. Ž. wit. 44. 5. Práce při t-sti bývá v uctivosti. Mor. Tč. — T. = tajnosť, geheim. Všechno se dálo v t-sti. Ros. — T. člověka = dobromyslnosť, po- kora, stilles Wesen, die Sanftmuth, Leutse- ligkeit, Gelassenheit. V duchu tichosti a ne pyšně a tyransky napravovati učí padlé. BR. II. 641. T. = povaha duše, za kterou se dává ke všemu dobru nakloniti a uražena byvši všechno odpouští. Sš. II. 63. Udus řeči hněvlivé tichosťú. Slov. Tč. T. v tre- stání zlosti zahání. Mor. Tč. Važte, bratřie najmilejší, t. boží; Divná jest i následovná pána našeho pokora i t. Hus II. 117., 403. (Tč. ). T. = modestia v Homiláři opat. ze 13. století. Vz Mus. 1880. 123. Abychom v duchu t-sti je napravovali. BR. II. 5. b.