Hlinka
Hlinka, y, f., ne: hlinka; jména zdrob- nělá krátívají dlouhou kmenovou samo- hlásku: strouha — stružka, houba — hubka, žába — žabka. Ale í vzniklé z ě zůstává: díra — děravý — dírka, míra — měřiti — mírka. Vz í. Die Bolarerde, Farberde. Jg. Hl. porcelánová n. kaolin, na omak suchá a dra- slavá, obsahuje kyselinu křemičitou, kyslič- ník hlinitý a vodu. H. zelená, na omak mastná, obsahuje kyselinu křemičitou a ky- sličníky železnatý, hlinitý a hořečnatý. Hl. žlutá. Vz Zemina. Bř. Hl. anglická, k hla- zení, armenská, běličská n. bílicí, bílá, dým- ková, fayencová, hnědá, karlovarská, kolá- čová n. v koláčích, kolínská, lulková, modrá, pečetní, perská n. indická, plzeňská bílá, pruská, roubíková n. v roubících, samská, saská, tesařská, valchářská, vlaská, žlutá. Kh. Hl. červená, zelená n. horská zeleň, bílá. S. N.