1 Cítiti
Cítiti, 3. pl. cítí, ciť, cítě (íc), il, ěn, ění, cítívati = citem, smysly znamenati, číti, empfinden, ...

5 Cítiti
Cítiti, vz Mkl. Etym. 257. — abs. Toho srdce už necítí (umřel). Tbz. — co: samotu, svou vinu, něčích ...

7 Cítiti
Cítiti. Cf. Mkl. Etym. 357. Cítím se za- vázána. Pal. Rdh. 111 27. ...

8 Cítiti
Cítiti. O původu a tvaru slova cť. Gb. H. ml. I. 76., 385. Cítil se uražena. Cť. Učinil se účasten věcí ...

9 Cítiti
Cítiti. Kdo se cítí (vinným), ten se chytí (hlásí). Šeb. 217. ...

10 Cítiti se
Cítiti se. Nemocný už se necítí (dělá pod sebe nevěda). Us. ...