Díl
Díl (dříve: diel), u, dílek, Iku, dílec, lce, díleček, čku, m. = částka, ein Theil. D. knihy = oddělení, svazek. D. Kořisti na rovný díl bojovníkům rozdělil. Háj. Kořisť rovným dílem rozděliti. Háj. Loupež na rovné díly rozdělil. V., Br. Každý vzal rovný díl. Háj. Dílů na- dělati. V. Díly klásti, na díly rozvrci. J. tr., V. Rovným dílem ho podělil. J. tr. Díl světa, země, vz Pevnina, Dobrý díl cesty jsem vy- konal. Har. Vyplatiti něco třetím dílem laciněji (o třetí díl). V. Děliti se na díly. Us. Ve dvou dílích. Br. — D. = podíl, něm. Theil, Antheil. Diel jest netoliko příbuzných přátel, ale i jiných lidí mezi sebú čiemžkolinedielných, jedněch od druhých dědinami, platy, listy, majestaty nebo hotovými penězi konečné oddělenie, vz Vš. 259., 266. — 267; diel zřetelný 259. — 261., 264.; diel nezřetelný, 259., 264. — 265.; kto komu diel povinen byl dáti, 262., 265. kto diel svój ztratil 262. — 263.; dielu dovedenie, 83., 179., 262. — 264., 266. Abychom díl měli v tom zvonu a v těch hodinách. Er. Prodej jen na jeden díl se vztahuje. Er. Nemáte vy dílu v Bohu našem. Br., V. Aby Ziatec (Žatec) za díl vzal. Háj. Díl s někým míti. V. D. horní (kukus), polní. Díl po otci. J. tr. Vpočísti něco v díl povinný. Pflichttheil, (pars legitima). J. tr. — D). dělení statků, Theilung der Güter. V nedílu s ním zůstává v tom statku. Pr. — Dílem, díl, na díle, na díl (z částky), thcils, zum Theil. Na větším díle jiná města tu berni zpravila. 1528. Díl pro stud, díl pro mysl strašlivou o nic se nepokouší. Jel. Větším dílem, z většího dílu. Har. Tím větší díl jich pohrdlo. Br. Nařízení díl z Boha, díl z lidí pošlá. Br. Dílem-dílem klade se, hledí-li se k skutečným dílům a částem celku nějakého. Dílem máš pravdu, dílem se mýlíš. Us., Zk. Dílem teplý, dílem studený. Us. Dílem, vz Celkem. — Na dílech = pomalu, z nenáhla, nach und nach. Jako bojovník na dielech tuhému životu přivyká. Ms. z 15. stolt. — D. = los, das Los. V ten čas trudný dielu mého nemiej ke mnie hnievu svého. Rad. sv. M.