Chobot
Chobot, u, chobotek, tku, m. Ch. zadní kout n. konec čehokoli. Das Ende eines Dinges, Zipfel. Jg. Potom jsme šli na horu nad rybník volovický nad ch. Svěd. 1570. Vodu chobotem rybníka do řeky pustil. Břez. 258. — Ch., čásť rybníka od hráze nejvzdálenější. Vys. — Ch. — zátoka, křivolakosť, die Krümme, der Busen, Jg., die Bucht, zátoň, ztracené rameno; chobot = dlouhý, úzký, celkem malý záliv, zátoka. Š. a Ž. V chobotech kal- ných řehtají žáby. D. Vz Moře. — Ch. konec saku, ocas saku n. síti, der Netzbusen. Do chobotu někoho vehnati (přijíti) = do nesnází. Vz Nesnáze. D., Č. V ch-tu býti (v těsnu). Jg., Th. Těmito věcmi byl dohnán co do chobota. Bl. — Ch. = cíp, konec, die Spitze, der Zipfel. Jg. Chobot neb klín pole (pole úzké, do špice běžící). D. Ch. louky. Ch. sekati, ch-tem jíti. Jg. — Ch. (rus. ), trouba slonova, Rüssel. Krok. — V bot. kout n. úhel vstupující daleko do nějaké plochy. Rostl.