1. Sám1. Sám. S. slouží k označení výlučné pro- tivy jednoho předmětu proti jiným. Cf. Mus. fil. I. 315., 319. Přijdu sám = a) a ne jiný, b) samoten. Ib. 320. Ona mi s velkým pláčem pravila, že mistr Havelka dal právo na ni i na samého (i. e. jejího muže) a dítky její že zamkl. Byl jsem tam sám a sám (důrazné naznačení samoty, osamělosti). Ib. 324. S. s číslovkami řadovými vz v List. fil. 1896. 281. Celkový genitiv závislý na sám. Je ho sama kůže a kosť (je samá kůže a kosť). Je toho sám červ, sama pecka. Brt. D. II. 286.
