Clo
Clo (dříve: celo), a, n., plat z něčeho na cestě, Zoll, Mauth. Clo vodní, povodní, na vodě, na řece, na moři, z plavby, na zemi, pozemní, z lodí, z dobytka, říční, mostové, branné, V. a Us., z vína, D., přívozní, vývozní, průvozní; vylučovací n. vymezovací, prohibi- tivní; ochranné. S. N. Clo černé z piv. Gl. 16. Clo vnitrozemní, vnitrozemské, mezizemní, z dovozu, dovozní (Eingangszoll), finanční, pomezní, lodní, silniční. Sp. Clo platiti, projeti, přejeti, bráti, vybírati, na něco uložiti, nové clo zaraziti. D. Clu podrobený, cla prostý, od cla svobodný; clo zvýšiti, snížiti; příjem, výnos cla; clo na něco uložiti. Sp., J. tr. Mysl cla nedává (neplatí, die Gedanken sind zollfrei). Ros., Prov. Clo přírodě platiti. L. Od cla osvoboditi; právo k vybírání cla; věci clu poddané (z nichž se má clo platiti). J. tr. Ze strčes. práva: Clo kdo béře, mosty, hráze a cesty na svých gruntech opravuj; Clo z nevědomí kdoby projeli, zboží dvoj- násobnou daní vycliti a vyplatiti povinni budou; Clo kdoby zúmyslně projel, prohnal, a platu povinného nedal aneb dáti nechtěl, ten a takový statek a zboží nevyclené pro- padne ; Kdo směl c. vybírati; k čemu se měl užitek celní obraceti; o pokutách na neplacení cla, vz Rb. str. 1G3. a 2G5.