Vystoupiti
Vystoupiti, stup, il, en, ení; vystoup- nouti, pnul a pl, utí; vystupovati = vykro- čiti, vyjíti odněkud, heraus-, austreten, aus- steigen; odstoupiti, abtreten; chybiti, zhře- šiti, übertreten, sündigen, ausschweifen; vy- hnouti, ausweichen, ausströmen, überströ- men, austreten; na jevo vyjíti, hervor-, her- aus-, auftreten, hervor-, herausrücken; vystou- piti, hinauf-, emportreten, auf-, hinaufstei- gen, auffahren, aufgehen. Jg. — abs. Vy- stup. D. Voda vystoupla. Har. Kouř, dým vystupuje. Us. V-pil tu chlap jako hora; Nebezpečenství vystupuje. Dch. Mladší vy- stoupá, když se stařec kácí. Shakesp Tč. Což jest kde vystúpeno, aby napraveno bylo. Arch. IV. 509. Vystupují hrady (druh mra- čen). Us. Šd. — z čeho, odkud: z mezí, z poručení, z míry; řeka z břehu vystoupila, V.; z vozu, z lodí, ze služby, z úřadu, D., z domu, z řady, z povinnosti, z rozumu, Us., z kláštera, Ml., ze zvyku. Ctib. Čert z něho vystoupil (vyšel). Dal. Vystoupiti z lodi na břeh, z davu lidu, z kola. Us. Na jehož místě jezero z hlubin vystoupilo. Sá. v Osv. I. 180. Při výstupu pístu vystoupí voda ze skříně okolo ventilu zdviženého do boty. ZČ. I. 82 Kosť vystoupla z kloubu. Us. Pro vysoké stáří z úřadu vystoupiti. Ml. Zvěř z lesa v-pila. Us. Šp. I viděl jsem jiného anděla vystupujícího od východu slunce. Br. V. z práce. Šp. Z lučin vystupuje pára. Us. Oči vystupovaly mu z důlků. Vrch. V. ze spolku. Tč. Z práva nevystupujíce; Z listu nevystupujem (abstehen). NB. Tč. 85., 131. V. z dětinských let. Výb. I. 269., Alx. V. ze smysla. Výb. II. 7. (Pass). Zdá-li se jim, že bychom z čeho vystoupili, nechť to pro- vedou přede vší zemí; Z zvláštních osob, z nichž vystupuje-li kdo ze svého práva, může a má pohnán býti k soudu. Pal. Děj. IV. 2. 304., V. 2. 31. Lid válečný z míry vystupovati se jal. Mus. 1880. 231. Vystup sa z cesty, geh aus dem Wege! Dbš. Sl. pov. I. 90. Keď videli prichádzať rytýra v zlate, všetci mu hneď vystúpili z cesty. Ib. I. 316. A oni pravili, co je v listě psáno, z toho že nevystupujie nižádným obyčejem. NB. Tč. 151. Vystoupil-li požívatel z jaké- koli příčiny z užívání jeho (zboží), připadlo zase nazpět na vévodu. Ddk. IV. 201. Ad- rianus ciesař tak v srdečnú radosť vstúpi, až jako z smysla vystúpi. Výb. II. 7. Jeho vlastní bratia vystupovali mu z cesty. Mt. S. I. 53. Jestližeby pak strana která nechtěla tohoto našeho rozkázánie zachovati a z toho že by vystúpila, k takovým měli bychom se jakožto k neposlušným zachovati; A jestližeby která strana z toho vystúpila a v tom se nezachovala, že JKM. s takového bez milosti ráčí základ vzieti. Arch. IV. 309., 322. Syn božie, múdrosť věčná, tak jest u mieře tu modlitbu položil, že by co naj- méně byla delšie, byla by z miery vystu- pujiec člověku přielišná; Aby ne každý svatý k své vóli, když by on zamienil, s to- hoto světa vystúpil a v nebi se se svým milým kochal; Když duše z těla vystúpí. Hus I. 312., III. 63., 136. (Tč. ). Tehda sv. Michal archangel vvstúpí proti nemu (Anti- kristovi) z nebes. Pass. 12. Z črna lesa vy- stupuje skála; Vystúpichu z úvala rózno; Oba z dráhy vystúpista. Rkk. 7., 9., 41. — odkud jak. Láska, která mu z nich ani kročej jeden vystupovati nedá. Žer. 310. Vystoupil mu s cesty v bok (seitwärts aus- weichen). Jir. Ves. čt. 48. — kam (nač): na zem. Har. Řeka na břeh vystoupila. V Na vysoký stupeň dokonalosti v. Kom. V. na kolbiště, na koně, na jevo, na den. Us. Dch. Vystup si, cérečko, hore na stoličku. Brt. P. 27. V. komu na um. Kos. Ol. I. 264. Voda v-la až na dolejší město. Dač. II. 23. A když se umyla, na břeh vystópila; Před našima jsó vysoký okna, zavolal syneček na náspja vystópna. Sš. P. 36., 315. Šalba vy- stoupila na bílý den. Jel. Enc. m. Vl. Na skálu vystúpi silný Záboj. Rkk. 7. Když sem křik slyšel, vystúpil sem mezi vrata. NB. Tč. 105. — na koho. Na pocestného. Kron. tur. Z lesa na někoho v. Us. Ze tmy za zlým úmyslem na někoho v. Mk. Padúši naň vystoupili. Pass. 985. — kam jak. Vy- stoupil na kopec s mečem dobytým. Flav. Předsudky náboženské vystupovaly při něm způsobem příkrým v popředí. Mus. 1880 485. Potom podlé proroctvie sv. prorokuov vystúpí z nebes všemohúci súdcě nad to údolé před jeruzalemským městem. Pass. 15. (Hý. ). — čím. V. nohou ven. V. — proti komu (jak): proti nepříteli. Us. Proti někomu příkře v-piti Mus. 1880. 486. Proti snesení něčímu v. Us. Dch. Vojtěch ještě v tomto roce proti němu v-il s vážnou žalobou. Ddk. IV. 18. Prvý proti tvým ne- přátelóm s mečem vystúpím. Hr. rk. Proti to- mu bludu již byl sám vystoupil. Sš. Sk. 209. Proti takovému potupení všech starobylých práv v-li na obranu s mečem v ruce. Ddk. IV. 86. — v čem (jak, na koho). Jal se zjevně u věci té vystupovati. Mus. 1880. 453. A tudy Pavel s důrazem v otázkách následujících proti nim vystoupá. Sš. I. 164. Pozemky v-ly v ceně. Us. V té povinnosti rodiče často vy- stupují (chybují). — kde (na koho). Herec na divadle pohostinsku vystoupil. Us. On první po francouzsku v Litvě vystupoval. Kká. Td. V roztocích různých látek vy- stupují ochlazováním krystaly. ZČ. I. 250. V lese na pocestné vystupovali. Us. Tvar oblých boků ostře vystupoval pod řasou šatu. Vrch. Na jevišti dějepisném vystu- puje jen Ota. Ddk. III. 13. Mhly, ktoré v najodlahlejších dieloch sveta vystúpily, zastíňa v spôsobe oblakov naše pole. Na Slov. Tč. — proč. Pro věc v., für etwas eintreten. Dch. Pro biskupství olomoucké vystupuje povždy co zástupce náčelník Oto- viců. Ddk. IV. 273. Jeho ponuknutím (instr. příčiny) muži z lesa v-li. Háj. 20. — jak. Vz předcházející. S pevnou jistotou v., mit Aplomb auftreten; překážlivě (hemmend) v. Dch. Přišla doba, kdež kardinal Kvido se vší ostrostí vystoupiti mohl. Ddk. III. 113. Jakož jest vystúpila paní Kachna skrze pomocníka jiejí a obtíženu žalobu vedla, kteráž se dotýče cti i hrdla jeho. NB. Tč. 79. Tehdy dva vystúpíta s napatými samo- střiely. Arch. III. 36. (Šd. ). Počet vojska celého vystupoval daleko přes 20000 bo- jovníků výborně oděných. Pal. Děj. IV. 1. 214. Upomínky vystoupily v libém skladu jeho řeči znova do života. Šml. Na jihu nížiny ganžské vystupuje nad moře přes 700 m. vysočina Dekan v podobě trojhranu. Lpř. Dj. 17. Teploměr vystoupil o 20°. ZČ. I. 250. — kdy. Za jeho panování vystou- pil Aegypt z dosavadní uzavřenosti. Lpř. Dj. I. 27. Vz V. proti čemu. Po té hrozné řeči vystúpie třie žalobníci. Pass. 17. (Hý. ). — S čím. Učenec X vystoupil s novou theorií. Us. Pal. — kam (k čemu, do čeho, před koho, nad co, nač, v co). Slunce vystupující k našim hlavám dělá jaro. Kom. Roh domu vystupuje do ulice. Us. Páry vystupují do výšky. Ml. V. před někoho. Solf. V. nad všednosť. Dch. Tato cena při půdě dobře vzdělané bezpochyby vystou- pila až k výši desateronásobné. Ddk. IV. 168. Při tom vystupuje teplota až na stu- peň, při kterém těleso taje. ZČ. I. 250. V-il nad hlavu mou. V. — kudy. Střevo skrze ránu vystoupilo. Ras. V. přes celní pomezí. Trest. zák. Slyší Hostýn a aj po hlavě vy- stoupá mhla jemu nevídaná. Sš. Bs. 192. (Hý. ). — (komu) kam. Pokrm mi vystu- puje. D. Krev mu v tvář vystoupila. Us. — se = vyhnouti. Na Slov. Plk. — adv.: vy- soko v. (cti dojíti). V. Náhle v. Sbr.