Charakter
Charakter, u, m., z řec., znamená vryté znamení, ráz, zvl. písmeno, die Zeichnung eines Buchstabens usw.; známku nějaké věci, která výhradně jí přináleží a kterou se liší od jiných, das Kennzeichen; ve smyslu pak mravním zvl. osobní povahu duševní; ve smyslu pak ještě užším mysl stálou, vytrvalou, která s dobrým vědomím trvá při svém pře- svědčení, der moralische Charakter. Někdy značí ch. také zevnější hodnosť, důstojnosť, titul, Würde, Rang. S. N. Charakterisovati = ráz, povahu věci líčiti. Rk. — Charak- teristický, výrazný, význačný; rázný, pod- statný, charakteristisch. — Charakteristika, y, f. = povahopis, die Charakteristík. —