Chléb
Chléb. Vz Ott. XII. 230. nn. Některý sedlák chce, aby obilí hodně platilo a za- kopá pecen chleba. Trvá pak sucho, dokud někdo na chléb nepřijde, ho nevykopá a ne- spáli. Sá. Kant. 34. Kůru chleba jísti škodí, spálená krev z ní pochodí. Nár. sbor. 1900. 191. Kdo se neporovná s chlebem, neporovná se s lidmi, · Dyž se lepí chleba, bude dra- hota; Dy je chleba v prostředku rozražený, bude v domě pohřeb. Šeb. 216., 225. Když spí, ani chleba nechce (hodný). Hoř. 90. Ten ti narastie toľko, ako kus chleba v ruke. Mus. slov. I. 11. Na takové chlib, co bej moc mo- seľa děľlať, se vdať nechce. U Císařova. Mtc. 1898. 38. Pečení chleba a pořekadla ku chlebu se táhnoucí (u Chvalkovic na Mor. ). Vz Mus. ol. XII. 159. O příslovích a p. vz také Zát. Př. 40b.. 154b., 158a., 160a., 218., 317., XIII. la. — Ch. Chléb s chlebem nešmakuje (když tancuje sestra s bratrem). Šeb. 218.