Kantor
Kantor, a, kantůrek, rka, m., lat. = zpěvák, der Sänger, Vorsänger, V., pěvec chrámový; ředitel sboru chrám, pěvcův a po- něvadž býval ředitelem národní školy, tedy kantor také = první učitel, der Kantor, Schul- meister. S. N. Míti na sebe kantora (-= učitele, ostrého dohlížitele). Jg. Nás malé žáky trescí, ale kantorů nechají (Dat veniam corvis, ve- xat censura columbas). Ms. Kr. trub. Kan- tora rváti neb s kantorem se rváti (práti) = dáviti se, sich erbrechen, nach Speier appel- liren. Vz Dávení. V., Č., Lb.