Sluha
Sluha. Cf. Mkl. Etym. 308., Šl Strž. I. 481. V MV. nepravá glossa. Pa. 47. S. = služebný pacholek. U mor. Březové. Brt. S. tvá; s. tvůj. Ž. kl. 18. 12., 18. 14. S. tvá. Kar. 100., BO. S. chrámový, mešní, oltářní. Hnoj Sv. Ščepán byl s. svatých apostoluov. Pass. Ktož chce najvětší býti, ten buď všech s. Št. Kn. š. 126. Který s. svoje pysky výše nosa nosí, tomu nesmí pán rozkazovať, ale prosiť mosí. Mor. Tč. Když chce pán, s. musí. Brt. Co s. sní, není škoda; Kde pán chrom, tam i s. kulhá. Bž. exc. Kde je gazda chorý, tam i sluhu čosi morí. Slov. Rr. MBš. — Sluhy = služba. Synek je na sluhoch. Slez. a laš. Šd., Brt. D. 163