1. Slíbiti
1. Slíbiti, bím, slib, slíbě (íc), il, en, ení; slibovati. S. = slib Bohu učiniti, ein Ge- lübde thun, geloben ; připověděti něco komu, přiříci, zakázati se, versprechen, geloben, zusagen; ručiti, rukojmím býti, für Jeman- den gut stehen, gutsprechen, bürgen; dou- fati, hoffen, sich etwas versprechen; se, sich zusagen, sich versprechen. Jg. — abs. Slíbí, ale nekoná. Us. Kdo slíbí, ten dej. Č. Prov. Sliby se slibují, blázni se radují. Prov. na Slov. Slib (= ruč) a dej své. Reš. Slíbiti je pansky, držeti chlapsky; Slib a dej; Kdo slíbí (ručí), chystej své; Slíbiti a dáti jest dvojí; Čeho nemáš, neslibuj. Č. Kdo slíbí, nedá. Pk. — s inft. Slíbil kostel vystavěti. Us. Slíbil dobytek dávati. Br. Slibuji ti to naplniti. Troj. Aby pravdu činiti slíbili. Pulk. 281. Pamatuj na svú řeč, žes mi slíbil žád- ného zmatku nečiniti. NB. Tč. 7. Slíbil sem ťa dáti Turku pohanovi; a já bych zaň ne- šla, radši bych umřela; Slub mi moju byť (= že budeš mojí); Slub mi moju być ! a co bym ja tobě slubovala? neumim robić; Slu- bovala jsi mně dva zelene věnky za klobuč- kem nosič. Sš. P. 145., 207., 208., 351. (Tč.). Slíbili mu dáti tři kopy. Pč. 49. Slíbil jest pán Buoh otcóv tvých dáti tobě zemi mlé- kem a strdí tekoucí; Slibují mnozí knězem býti jsúc nehodní; Jemu věrnosť slíbí dr- žeti až do smrti. Hus I. 54., 380., III. 302. Pro šlechetnú mysl slubi panenskú čistotu nésti do svého skončenie. Kat. 142. Slibovav mi to vyložiti a již mi toho učiniti nechce; Tu mi je slíbil z toho slibu vyvaditi bez mé škody; On mně slíbil mimo mě žádnému neprodati. Půh. I. 171., 225., II. 608. Když kto komu slíbí co naplniti. Kn. rožn. č. 229. Cf. Bdl. Obr. 2. str. 78. — co (komu). Zlaté hory s.; hory a doly slibovati. V. Slibuje hory doly, ale nic neplní. Br. Sli- buje hory doly a když k skutku přijde, nepodá vody. Vz Sliboval. Lb. Sliboval hory doly, ale skutek utek. Dch. S. pod- danosť, člověčenství někomu. V. Cožkoli jest zalíbila a slíbila, splní. BO. Neslib bláznu a vezme na tě kyj. Šml. Že by ona jemu slíbila a s niem v stav manželský vstúpiti měla. NB. Tč. 273. S-val jsem Bohu svému, že půjdu na službu k němu; Mýtníčku, mýt- níčku, máš ty jednu dceru, až nám ty ju slúbíš, ty sa vyslobodíš; Ně tak si mi slu- bovala, dys po Dunaju plyvala; A ešče ťa kolébali a už mně ťa slubovali; Dříve's mně sliboval, že budu tvá, včilka raně povídáš: Néni možná; Choďte, chuapci, choďte, ví- nečko k nám noste, náš tata ho lúbjá, oni vám mia slúbjá; De's te mně decky slebo- val, že te mě vezmeš k sobě; A un (on) sobě myslil, že sem mu slíbila, a to něni slibiť, slovečko promluviť; Nevěřte, děv- čátka, nevěřte synkovi, co on vám slibuje, dyž za várna chodí; Co sme si slíbili, ať si vyplníme; Já sem mu slúbila svůj zelený vínek; Já jsem ti, synečku, slibovala, svůj vínek zelený darovala, od stříbra od zlata, to je má podstata, sem ti darovala; Dy by byl lepší trúbil, byl bych mu boty slúbil; Dycky mně má milá slubovala, že by mi půl srdce darovala. Sš. P. 46., 147., 154., 225., 231., 239., 248., 299., 30tí., 357., 417., 431., 615., 662. (Tč.). (Panna) dary béře, vezme u jednoho, dá druhému a slibuje ne- jednomu; Slíbils co Bohu, drž jemu; Ovšem ktož Bohu čistotu slíbí, jižť jest sobě jeho za svého manžela osobil a zaslíbil; Když sú sobě slibovali, tehdy jeden druhému dal, jakožto panic panně, prsten na ten prst, kterýž jest vedlé najmenšieho na rucě; neb ot toho prstka jde žíla jedna až do srdce, tiem ukazujiece, že sobě věrnosť srdečnú chtie držeti; Manžel dá vuoli své manželcě a jie vernosť nerozdielnú slibuje až do smrti a ona jemu takéž zasě to tudiež slíbí. Hus I. 203., 268., III. 205., III. 208., 202. (Té.). Tu mi slíbil i otci mému což bychom tam měli, aby nám na ničem nepřekážel. Půh. II. 542. Slibuj to, což móžeš dáti. Smil v. 1765. Pak sobě sliubichu vieru. Dal. 17. S. někomu dary. Alx. 1117. Jeden ji miluje, druhej jí slibuje; Cos mně včera slíbila, já jdu pro to dnes; Vona mu slibuje, že prej mu daruje, co na voze veze. Er. P. 124., 138., 410. Byť on zlatou kozu sliboval (ne- věř). Us. Kdo mnoho slibuje, málo plní. Ros. Což kdo slíbil, dosti tomu učiniti (to držeti.). V. Neslibuj jeřába v nebi, dej ra- ději síkoru v ruce. Pk. Když slíbí prase, vezmi hned pytel na se (vezmi si je hned, než by slibu litoval). Č. Stromoví slibuje mnoho ovoce (lépe: ukazuje, lze se nadíti mnoho ovoce). Žádnému se nazalíbíš, neplníš-li, co slíbíš. Rb. Strany přísloví a pořekadel vz: Báně, Bělmo, Opice, Řeč, Ryba, Skutek, Slovo, Straka, Těšínský, Tlachal, Víra, Vo- diti koho zač. — čeho. Sliboval mu pokoj- ného pobytu, znamenitých důstojenství šp. m.: pokojný pobyt atd. (akkus.). Brt. — komu čím (za co). Slíbil zaň za ten dluh společně, nerozdílnou rukou. Š. a Ž. Slibiž za ne statkem i hrdlem svým. Bl. Ž. Aug. 76. (Falešní proroci) jiné postavú svú a řečí slibují a jiné skutkem ukazují. Hus. II. 293. S. něco ústy. Št. N. 212. S. za koho hrdlem. Žer. II. 94. — co kde. Tam nad mlýnem pod jesenem na vysoké stráni slíbila mně věrné milování. Er. P. 202. Mi slíbil svú dobrú věrú před mnoho dobrými hotových 50 kop dáti; Chci naň tím listem ukázati, jakož mi slibuje v něm. Půh. II. 261., 374. Slíbila-lis slavně, t. j. před knězem v ko- stele neb jinde před lidmi přivolavši je na svědomí, tehdy tieže hřešíš; Tu slávu, kte- rúž mi v budúciem životu slibuješ, nechť v tomto životě jsúc skrze vieru a naději v podobenství spatřím. Hus I. 269., III. 34. Co komu ústy slíbíš, hleď, aby (= abys) držel. Rb. Ruky dáním s., V., Sych., ctí a věrou někomu něco s. Jg. Tehdy má (cizi- nec) králi a vší zemi listem povinnosť s. Zř. F. I. B. XV., Vl. zř. 412. Co jsi ústy slíbil, skutkem si naplnil. BO. By pak všecko učinil, co bychom tobě rozkázali, ještě za nic tobě neslibujeme. Bart Jednou rukou slibovati, druhou sázeti. Č. — co, se na co: na svou víru! V. Jednak die (žena), že sě slíbila na pouť a v slibu ne náboženství, ale smilství leží. Hus I. 203. Ješto on byl na to slíbil za Sešela. Půh. I. 167., 126. Na ten mlýn slíbil (100 zl.). NB. Tč. 28. Mazno na prázno s. Vz Slib. Č. — za co, za koho (ručiti). Slíbíš-li za druhého, dej své (dej půl svého, sázej ze svého. Č.). V. Ru- kojmě tomu, za kohož jest slíbil. Vl. zř. 399. Za dobrotu lodí slibovati. Har. Kdo zač slíbí, k tomu státi povinen jest. Rb. S. za koho. Št. N. 315. Nedostalo by sě jim ru- kojmí a sv. Petr za ně neslíbí. Hus. I. 342. Kdo mi může za to slíbiti, že . . . Žer. 314. Paní, pojeď ke mně a stoj u mne, jáť tobě za to slibuji, že s koňmi svými u mne bez- pečna budeš; Kateřina chce ty lidi vyva- diti, kteříž jsú zaň slíbili; Našel jsem na bráně svého jistce, za kteréhož jsem pánu svému za pět hřiven grošuov českých slíbil, i chtěl jsem jej obstaviti; Slibovali ste mi za dobré víno a to sě tak nenachází; On jemu za nic nesliboval; Žeby zaň z víry slíbil do dvú nedělí na postavenie pod zá- kladem pod pěti hřivnami gr. širokých; Pro- sil jsem Křižka a Prokopa, aby za mne slí- bili za osazenie (že osadím); Slíbili sme za Tomana bednáře do cechu za pět hřiven. NB. Tč. 6., 12., 19., 64., 134., 141., 142., 144. a na jiných místech. Jemu slíbil za zá- klad za 30 hřiven za Mikuláše z Chrudi- chrom; Mi slíbil za úroky doživotní, aby mateři své vydával; Otec jeho za jeho otce v židech slíbil. Půh. I. 118., 231., 354. a kromě toho Půh. I. 126., 161., 167., 235., 283., II. 11., 12., 25., 112., 474, 543., 559. (Tč.). Vz Saditi. — co, se ke komu. Slíbil jsem se dnes večer k vám, sich zusagen (slíbil jsem, že dnes večer k vám přijdu, půjdu). Us. Mně jest slíbil i k jiným věrným ru- kám, že měl mé sestřenici Dorotě dáti 60 hř. Půh. II. 208. Mnozí by k těm dóstojen- stvím slibovali, kdyby mohli dojíti; A tak ukázal jest u příkladě, co jest nám slíbil k odplatě. Hus I. 267, II. 133. — skrze co. Co komu ctí a věrou skrze ruky dání slíbíš, to vykonati hleď. Rb. — sobě = doufati. V. Slibuji si tam potěchu. Kom. — od koho sobě co. Mnoho sobě od něho slibuje (doufá). D. — co s kým. Konšelé všech tří měst pražských s obcemi svými věrnosť a poslušnosť slibovali. Dač. I. 27. Věřím jemu, žeť on za mne s tebú slíbí; Mirúš předek jeho s nimi za 50 zl. slíbil společnú rukú a nerozdílnú panu Hřivínovi za Jana Kuklíka. NB. Tě. 142., 265. — kdy. Sliboval mu před měsícem a dnes mu opět slíbil, že . . . Kmp. Slibuje každý na křtu, že chce ctnostný býti; A to slibuje král na svém korunování. Hus I. 267., 468. — aby. Tu mi slíbil, abych odtud hnut nebyl do roka. Půh. I. 368. Ale že kněžstvie se lehcě jim naměte, protož slibují, aby kněžie byli; Mnozí slibují, aby byli kněžie a nejsú hodni, aby pásli svině jsouc zprzněni smilstvím atd.; Slibuji, abych přikazoval a skutkem abych mocně naplnil. Hus I. 267., 468. (Tč.). — že. Slibovals, že si mne vezmeš, až to zralé žito sežneš; Slíbil sem, že budu k šenký- řům chodit. Sš. P. 258., 654. Slíbil jí, že ji za manželku vzíti chce. V. Slíbil, že to udělá, bude dělati. Kos. — co jak. Pod přísahú slibováše. BO. Slibovals mi pod duši, že svou lásku nezrušíš. Sš. P. 367., 258. Slibovalas mně o duši, že se ta láska nezruší. Sš. P. 356. Nikdo neslibuj nad možnosť. Rb. Do ruky vám slibuji (dáním ruky). Mor. Sk. Jak to Barce na své spa- seni slíbila. Sá. Na jisto někomu něco s. Kn. Poh. 429. Proto po třetí mu Bůh a to s přísahou slíbil. Sš. II. 33. To slibujem naší věrú a pod naší ctí. Arch. I. 55., 150., 191., Půh. II. 184., Tov. 109., Let. 27. To cti a věrou svou skrze ruky dání slíbili. V. Předml. k Aen. Silv. Pod přísahou a utě- tím palce u ruky pravé sobě slíbili. Let. 11., St. skl. IV. 207. Nerozdielnú rukú néco s., hrady a tvrzemi, slibem, svým slovem; Sli- bujem naší dobrú věrú bez zlej lsti, pod stracením cti a viery naši. Arch. I. 61., 67., 68., 144., 200. Vrtiž se, kam chceš, vždyť jest naplniti, cos Bohu s dobrým smyslem dobrého, jež móžeš naplniti, slíbila, ač chceš býti spasena; Ale slíbil-li jí pod přísahou, tehdy bude křivý přísežník. Hus I. 269., II. 39. Zikmund pod svou mocí a ctí králov- skou jemu sliboval. Žal. 58. Slíbil mi pode dvěma sty hř.; Slíbil jemu dobrú svú věrú, že jej chce vyvaditi beze vší jeho škody. Půh. I. 336., II. 47. Nechtěli s. společnú rukú; Prosil jeho, aby za ty dva a 100 zl. slíbil k naší ruce; Slíbil mu ruky dániem; Vieš, žes mi slíbil v hotové peníze. NB. Tč. 62., 139., 150., 212., 285. Jestliže dva dluž- níci slíbí kterému věřiteli za dluh společně n. nerozdílnou rukou. Pr.