Úhona
Úhona, úhonka, y, f. = škoda, vada, po- rušení, kaz, poskvrna, die Verletzung, das Gebrechen, der Fehler, Schade, Nachtheil. V. Ú-nu míti, udělati; beze vší ú-ny. V. Klisna přišla k ú-ně Sych. — Ú. = moralně: hanba, chyba, poskvrna, der Schandfleck, Tadel, Fehler, Wandel, Makel, Flecken. On jest bez ú-ny; život vésti mezi lidmi bez úhony; není na světě člověka bez ú-ny. V. Ú-nu bráti, vzíti, najíti, to by jednotě ú-nu přinésti mohlo. Kom. Bez ú-ny se chovati; aby mu v tom nikdo ú-ny dáti nemohl. Br. Bez ú-ny živu býti. D. Na své pověsti ú-nu trpěti. Schön. Ú. ovšem na samém Petrovi zůstává. Sš. II. 23., 24. Žádný mi v tom úhony dáti nemohl. BR. II. 538. b. To velikou ú-nu jména jeho při- neslo. V. Všude ú-nu najdeš. Kom. Na všem ú-nu a nedostatek najde. Ler. Vedl na mne všeliké ú-ny. Us. V úřadě tak jest se choval, že ú-ny sobě žádnej na něm bráti nemůže. Žer. 323. Tak můž ú-nu vzíti světec. Sš. Sm. bs. 177. Na duši k ú-ně přijíti. Sych. Ú-ny prostý, tadellos. Dch. Panna bez ú-ny jest veliké ceny. Prov.