Závěrek
Závěrek, rku, m. = zavření, konec, der Schluss, das Ende. Z. řeči, V., kázání, Ros., činů, komoedie. Kom. Účet při závěrku, die Bilance. D. Z. zřízení zemských. Vz Zř. zem. Jir. Z. 2. Z. klenby, der Schlusstein. Bc. Vz Závěrečný. Z. činiti, učiniti. Har. Z. (zá- věra, závěrka) pokladniční, účtu, účetní; vz Summa, Den závěrný. Šp. Z. hudební, die Kadenz, Posp., doklad na závěrek, der Schlussbeisarz, Schlussbeleg, die Schlussbe- merkung. Dch. Z. (vrch) jímky. NA. IV. 231. Z. hudební myšlénky, melodický, har- monický, úplný, poloviční. Zv. Přír. kn. II. 29. K své řeči z-rkú se blížil. Kká. Td. Politický z. Ib. 65. Před z-rkem r. 1076.; Stálť při z-ku svého zbožného života. Ddk. II. 277., III. 60. — Z. v log. = úsudek, jehož pravda neb nepravda skrze návěsti se poznává, der Schluss-, Schlusssatz. Z. chybný či lichý, der Fehlschluss, D., klamný (Trugschluss, das Sophisma, absichtlicher Fehlschluss, pa- ralogismus), prostředečný (ratiocinium, mittel- barer Schluss), obrácený (ratiocinium con- versionis), podřaděný (r. subalternationis), Nz., hromadný (sorites), přední (prosyllo- gismus), zadní (episyllogismus, der Nach- schlusssatz). Hš. Na samém konci předešlé kapitoly byl z. z předešlých vět svojich učinil; Z. ten hledí k pýše fariseův. Sš. I. 34., 102. Vz Závěrka.