VěrnosťVěrnosť, i, f. = víra, upřímnosť, die Treue. V. pánu svému zachovati. Br. S v-stí k ně- komu státi. Dch. Manželská v., die eheliche Treue. Us. Šd. Pes svou v-stí častokrát za- hanbuje i přátelství lidské. Bs. mlád. Jsou mu v-stí a poddaností zavázáni. Žer. 343. Do očí se staví a v. slibuje, po straně se vysmívá. Čes. mor. ps. 182. Věrnosť jest ohromné moře bez břehu, bez přístavu. Lu- žická. V. biskupů k církvi spočívala na bezženství. Ddk. IV. 289. Na něčí víru a v. se bezpečiti. I). Úřad svůj s v-stí zastávati. D. Shledal jsem v. jeho. Har. Věc pod vý- minkou zvláštní a obapolné v-sti propůjčená jmenovala se manství čili léno. Mus. V bitvě na moravském poli v. svou životem zpečetil. Ddk. VI. 154. V. služebnému přislúchá kaž- dému. Přátelská vernosť v neščastí najvíc sa poznává, keď v neščastí i v zármutku pomoc ti dodává. Na Slov. Tč. A ta v. zkažena bývá v cizoložných, kteříž jie sobě nedržie. Hus III. 208. Sv. Jan v. Pánu zachoval. BR. II. 48. b., 725. a. Věrnosť = dodržení víry a pravdy v řečech a chování-se; Svědectví diplomatické v-sti při listině. Sš. II. 63., Sk. 184. V. je vzácný host. Ve Slez. Tč. Ženský pláč, raní déšť, mužská v. a psí kulhání ne- mají dlouhé trvání. Sk.
