Popel
Popel. Cf. Mkl. Etym. 235., Šrc. 130. P., cinis, Ž. wit. 101. 10., pulvis. 7. 6., 103. 29. P. cínový. Šfk. Poč. 308., Schd. I. 350. P-la na sě nasypav. Výb. I. 1177. Na p-le ležal. Pass. mus. 469. Hrušek v p-le hledal. Bart. 219. Z p-le. Šf. III. 302. Byl celý obzor p. šedivý. Zr. Takový hospodář, taková ga- zdina nabrali p-la, vezli ho do mlýna. Sš. P. 533. Nechal je beze cti na p-le (opustil je). Pož. 256. Však smír byl ten jen popel, pod nímž doutná uhlí. Kká. Td. 227. Ne- pálený dubový p. nejlepší pro lenosť pro- středek. Bž. exc. Kdo do p-la fouká, sám sobě hubu zapráší. Exc. Komu třeba uhlie, hledej u p-le. Smil. Zbude na popel = ne- ožení se (o děvčatech: zbude na ocet). Kv. 1847. 10. — P. = zbytky tělesné. P. jsi a v p. se obrátíš. Homl. tol. 136. b. Živ buď vlasti, přátelům, vzdají česť tvým p-lům. Přísl. Šd., Bž — P., a, m., os. jm. Rkk 71. Cf. Šf. III. 159., Bdl. Obr. 62., Tk. VI. 51., Blk. Kfsk. 1388., Sdl. Hr. I. 222., IV. 47., V. 338 P. = Jan z Lobkovic na Rožm- berce. Jir. Ruk. I. 458., Arch. VII. 344. — Arch. VIII. 600. — Br. Popel Jan Hora- žďovický, kněz, † 1599. Vz Jir. Ruk. II. 133.