Darovati
Darovati. — co. Co darováno, tím ne- buď pohrdáno, einem geschenkten Gaul schau nicht ins Maul. Dch. Lidé toho chválí, kdo daruje. Sb. uč. — koho, co. Přišel's k nám chudičkým, aby nás daroval. Kanc. A cuž (což) vy tež daruječe, vy pani hospo- dyň? Sš. P. 758. Buoh chce, aby každý dělal podlé toho, jakž jest koho daroval. Št. Kn. š. 31. Jestliby nás kdo d-val, najdeť se, kdo by to schoval. Dh. 77. — co komu. Co chceš komu d., to mu nesmíš dva rázy slibovať. Ostrav. Tč. — čím. Žer. 333. Da- roval je drahými čubami. V. Kteréž Je Bóh d-val velikým smyslem a rozumem. Št. Kn. š. 143. (183., 186.). On k sobě obrácenému hřiechy odpúštie, ctnostmi daruje, v dobrém potvrzuje. Hus II. 348. Když své služebníky jinými milostmi daruje. Faukn. — jak. Pyšně jeho d-val. GR. D. něco z úcty. Sl. les. — za koho. D. dcery za muže. Lpř. Děj. I. 19. — kdy kde. Daruj radši příteli v nesnázi, sic ho ztratíš i s peňázy. Slov. Tč. Také královnu odpoledne v chrámu bo- žiem mnohými dary daroval. Hus III. 5.